Všechno nějak dopadne. Jde o prázdnou frázi či čekání na „zázrak“ na poslední chvíli , když ne , pak taky nějak bude?

Je to jen řečnický obrat.

Může to být obojí, ale spíš je to jen prázdná fráze. Samozřejmá, nic moc neznamenající. Možná může utišit – ale to záleží, jak se na to člověk dívá. Ono neříká, že to dobře dopadne, ale že to jen nějak dopadne (dobře, špatně nebo ani jedno). A to je přece jasné.

Povzbuzení v tom může být, že se tím (zřejmě) nemusíme trápit. Protože tak či tak to vždycky nějak dopadne a i ten problém skončí. Lépe nebo hůře a život pak zase půjde dál (pro některé možná… záleží na okolnostech a na tom, čeho se ta fráze vlastně týká). Jistá odevzdanost, možná trochu stoický přístup. Ve smyslu, že tomu dotyčný nechá volný průběh anebo se tím nebude stresovat a zbytečně trápit… Často se to říká v problémových situacích i takových, které moc dobře nejdou ovlivnit a nejsou pod kontrolou.
Nějak to dopadne – a je třeba to příjmout.

Ono skutečně vše nějak dopadne ať už s naším přičiněním, nebo bez něho.

Je to buď spolehnutí se na vyšší vedení, nebo prostá rezignace, což je v podstatě to stejné, jen se k tomu dojde z různých stran. V prvním případě nejde o to, že bychom to nezvládli vyřešit, ale spíš o to, že spoléháme, že vyšší moc to lépe zvládne a máme k ní důvěru.

Jak říkal Vlasta Burian:
Ono to nějak dopadne. Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo. 🙂