Vyloženě dotaz pro dámy:

Muží sú iní ako naši českí a slovenskí „nápadníci“. Keď sú v Európe prispôsobujú sa našim mravom, vedia byť slušní, milí, majú peniaze a…
…čo niekedy našim chýba.
Je to lákavé.
Ale tá realita príde, keď sa vrátia s mužmi domov. Tam sa musia podrobiť domácej morálke a zákonom. Žena žije v ústraní. Doma síce môže byť svojmu miláčikovi rovná, ale akonáhle vyjde von, musí zakryť svoju osobnosť, svoju tvár (nie všade) a byť druhoradým človekom. Na toto si nie každá, vychovaná v samostatnosti, dokáže zvyknúť.
Najväčší problém sú potom deti. Žena sa môže vrátiť naspäť do republiky, ale deti patria otcovi.

Doplňuji:
A deliť sa o muža? S ďalšími ženami? Čakať, ktorej dá prednosť?
PS.
Radšej ostanem s jedným mužom.

Upravil/a: led

To víš,láska je láska,asi si myslí,že udělají terno nebo že jim změní myšlení.

No,pokud se zamilují a vdají a zůstanou tady,tak myslím,že reálné nebezpečí až tolik nehrozí,ale pokud jedou do krajiny,kde jejich milý žil a vyrůstal,tak pak pro ně začíná peklo na zemi.Jsou země,kde žena neznamená nic víc,než kus dobytka a tak je tam s nimi také zacházeno,ovšem to už není problém mnohoženství,ale úplně jiný problém.
Kdysi jsem četla moc zajímavou knížku,jmenovalo se to Růže z papíru,a bylo to o ženě,která se narodila z dvojčat v zemi,kde dívky jsou méněcenné,druhé dvojče byl syn a tudíž následník a proto by jí hrozila smrt.Jako miminko ji hned po porodu odvezli do Ameriky,kde vyrostla,vystu­dovala,stala se z ní vážená doktorka a pak se setkala s krajanem,který poznal odkud pochází a pozval ji do své země.To,co tam pak zažila se nedá popsat.Ve zkratce-muž může vše a žena nic.Nakonec se jí za pomoci druhých podařilo uprchnout a její útěk se odehrával na pozadí bojů,kdy Irák napadl Kuvajt.