Vymlouvali vám rodiče vaše budoucí povolání a jak uspěli?

Ale ktoré, to, čo som si vybrala, alebo to, na ktoré som sa dostala do školy.
Nevyhovárali mi žiadnu školu, o ktorých sme diskutovali, ale zasiahol Veľký osud, z nakoniec vybratej školy mi prišla stručná odpoveď „pre nedostatok miesta…“ a ani som sa zo smútku nenazdala došla divná ponuka z inej školy (o ktorú som nikdy nejavila záujem) „Ak máte záujem, dostavte sa na talentové skúšky…“ a v tomto odbore som dodnes

Ano, vymlouvali a nechtěli nic slyšet o kadeřnici, kterou jsem chtěla být já. Tak jsem musela podle výběru rodičů jít na střední ekonomickou školu, aby podle svých představ měli studovanou dceru. Kdybych se byla vyučila kadeřnicí, mohl se můj život ubírat jiným směrem, mohla jsem třeba mít dnes už svůj salon. Ekonomická škola moc šancí nedává, ale i tak jsem měla slušně našlápnutou kariéru, až později přišel neřešitelný problém a já jsem kariéru skončila

Nevymlovali, dělám stejnou práci jako už tři generace žen v naší rodině.

Mí rodiče mi moje budoucí povolání (vlastě vzdělání) přikázali. Jinak bych odpověděla přesně jako pusinka50. Dnes je mi 56 a pracuji manuálně ve fabrice v nepřetržitém provozu.

Nevymlouvali…
Takže vlastně uspěli, že jo??
;-D

Nevymlouvali, podporovali mě.

ano,,ale měli smůlu.Bagrování mi nikdo nevymluví.

Mně povolání předurčili komunisti. Rozhodli totiž, že musím pracovat pro zemědělství. Proto jsem vystudoval zemědělskou ekonomiku, abych posléze o zemědělství ani nezavadil. Pracoval jsem ve zbrojním průmyslu a po revoluci se věnoval investičnímu bankovnictví. Závěrem kariéry jsem coby lektor předával znalosti svým mladým kolegům.
Před přijetím na střední školu jsem na radu rodičů všemožně kazil přijímačky, ale nepomohlo to. Holt život tropí hlouposti.