Vznik pouště Karakum

Větší protiklad k tomu, co si představujeme pod pojmem poušť, než Karakum a Kyzylkum, snad na Zemi ani není. Občas se z ní zvedají kamenité kopečky, někdy jsou vidět údolí vedoucí odnikud nikam. Ale značná část pouště je pod vodou. Jedná se o mělká jezírka s bílými okraji kolem břehů. Kolem nic neroste. Jsou totiž slaná. Podzemní slaná voda je tu běžně do jednoho metru pod povrchem a na řadě míst vystupuje nad zem. Proto mnoho jezírek ani v nejparnějším létě nevysychá. Proč je tomu tak? Vždyť pouště jsou pověstné nedostatkem vláhy. Odpověď není nijak složitá. Stačí se podívat na mapu. Na jihu a jihovýchodě země se vypínají hřebeny Ťan-Šanu, Alaje a Pamíru dosahující výšek přes 7000 m. V horách se sráží oblačnost, taje sníh a vše se potom valí dolů na sever. Když takové množství vody dospěje do nížiny, narazí na poušť. Voda tedy pokračuje v cestě buď povodím Amudarji, nebo po kamenitém podloží pod pouštním pískem. Hydrostatický tlak pak vytlačuje vodu od podloží přes propustné písky na povrch země. Je to jakási mamutí obdoba artézských studní. Pouště Karakum a Kyzylkum jsou pak obrovskou mělkou kotlinou, na severu uzavřenou Uralem. Po milióny let voda valící se z hor také vyplavovala rozpustné minerály a ty se postupně koncentrovaly v pánvi pod pouští. Stejný proces, jako u moří. Proto je podzemní voda slaná.

To by bylo na dlouho , doporučuji přečíst „bakalářku“ na netu , je tam snad úplně vše.Odkaz níže ,dokument je v PDF.Moc pěkně udělané , i já jsem čučel na věci které tam jsou..tak hodně zdaru !!

Zdroj: http://develop­ment.upol.cz/sou­bory/studium/bp/2008/2­008_Knajbl.pdf