Z jakýho důvodu si lidé přidělávají starosti pocitem, že jsou nemocní?

Toto budhistické rčení má něco do sebe.Tuším že autorem je dalajláma Tändzim.Jinak ale nás lidi západního životního stylu obchází obava o své zdraví a s tím spojená víra že léky zmůžou vše.Podobné téma tu zaznělo včera.Jen musím říct,že jsem znal pána,který nikdy nechodil k lékaři,byl zdravý jak řípa.Jen jedna návštěva lékařské ambulance mu byla osudnou.Následovalo předepsání nepřeberného množství různých prášků až pán po roce odešel navždy.

Nejlepší je žádné starosti si nepřipouštět, nepřistoupit na strašení, že když je chřipková epidemie, určitě to chytnu ap. Že když mi v životě neměřili cholesterol, jsem jednou nohou v hrobě. Krok B je, že si musím věřit, že musím, vědět, co je pro mé zdraví správné a přirozeně se tak chovat. Nenechat za sebe rozhodovat instituce zdravotní péče.

Když si člověk dělá nejen starosti o svoje zdraví, ale chodí na preventivní prohlídky a jde k lékaři, když má nějaké podezření, tak je vyšší šance na včasné zjištění diagnózy a léčba pak probíhá lépe.

Prý člověk volí správnou možnost až po vyčerpání všech ostatních možností. Tohle je jedna z těch krajních. Možná je to hypersenzitivní reakce na nějaké skutečné problémy, možná nedostatek „otužování“ v širším slova smyslu, možná přístup k tělu a zdraví jako k nejvyšší hodnotě (podle mě správněji: „tělo má přijít do hrobu zhuntovany“). Ale i osel potřebuje nažrat, alias pro zdraví je třeba něco udělat.
Nápis na náhrobku hypochondrfa: „Jávám to říkal!“
Lékař chválí známého simulanta: „Dnes z vás mám opravdu radost! Vážně jste nemocný!”

Upravil/a: EKSOT123

Není to třeba i proto, že opravdu nemocní jsou. Mně se např. cca před měsícem podařilo během deseti dnů vyzkoušet pobyt ve třech nemocnicích. Při zdánlivě banální operaci kýly jsem dostal infarkt. Důsledky pak bylo nutno řešit frézováním srdečních tepen /novinka/. Je snad překvapivé, že jsem se bál – měl starost o život?