Zarlite … a zarli nekdo na vas ? Ja zarlim , ale na me nikdo nikdy. ;-( Nevite , cim to muze byt. ? 🙂 -iv-

Prý trocha žárlivosti neuškodí.Ale jestli to tak je,dodneška nevím.A,ani žárlivce,nějak nechápu.Řekl bych,že je to nebezpečná nemoc.

Můj bývalý manžel se mi líbil už od svých 16.let.V 19.jsme se dali dohromady,pak vzali a máme splu 2 děti.Ale bohužel jsme se kvůli jeho žárlivosti rozvedli.Žárlil tak příšerně,že jsem se málem zbláznila dřív než on.Milovala jsem ho až za hrob a tak mi trvalo celou věčnost,než jsem ho opustila a konečně se cítila svobodně.Jako by ze mě sundali lana..

Žárlení je vášen.Je krásná až omamující v milování,ale kdo překročí její hranici,je velmi nebezpečná.Zdravá žárlivost je přirozená,ale vášnivá,až chorobná svede člověka z cesty a táhno ho níže a níže…

• iv-,s Vámi je určitě prima život,Váš optimismus okolí natolik uvolní a cítí se dobře,že nemá potřebu žárlit. Že se nemýlím? 🙂

myslím, že špetka žárlivosti je kořením každého vztahu …ale musí to být opravdu jen špetička mezi prsty

a že by -iv- neměl kdo na tebe žárlit???? nebo jak to tedy je

Tak já mám chronicky žárlivého partnera, jak už jsem tu několikrát psala. Už jsem to od něj chytla a příšerně žárlivá jsem i já =D
Jinak si opravdu rozumíme – máme oba kladný vztah k dětem a strašně se na ně tešíme – naivita a sny musí být, ne? =)

Žárlím-trošíčku,i na mě se žárlí,ale bezdůvodně,nemám důvod k žárlení provokovat.Na Vás se asi nežárlí,že ten dotyčný nemá k žárlivosti důvod a důvěřuje Vám.

Žárlivost pramení z pocitu nízkého sebevědomí a z toho vyplývající myšlenky,že se na nás ten druhý vykašle,že za to nestojíme…Trošuo toho koření lásky,jak se taky žárlivosti říká nikdy nezaškodí,ale čeho je moc,toho je příliš. Nesmí to přerůst v chorobnou žárlivost,kdy jeden z partnerů druhého může až dusit svým chováním,kdy se jeden nesmí bavit nikým jiným,a pokud by pozdravil na ulici někoho známého aniž by ho znal ten druhý,tak je z toho pak hysterická scéna.

Říká se, že Žárlivost je důkazem lásky. Taky se ale říká, že Žárlivost je mnohdy důvodem k rozchodu. Žárlím, protože mám strach z konkurence. Žárlím, protože dotyčnou věc nemám a někdo jiný ano. Jsem žárlivá =))

Otec mé 1. dcery byl příšerný žárlivec… Nedalo se s ním vydržet.
Dnes mám naštěstí už doma nežárlivého manžela, oplácím mu stejně. Občas ale uspořádáme (pro okolí) žárlivé divadlo. Třeba v obchodu:
ON: „Proč si zas kupuješ voňavku? Kam se budeš vonět? To máš nějakého milence?“
JÁ: „Co myslíš? Když se s tebou nedá vydržet?! Bůhví, kde jsi včera byl Ty! Tak jsem si koupila parfém!“
ON: „To máš nějakou velkou spotřebu, ne?“
JÁ: „Do školy, na poradu, kdyby něco, ne?!“
… to už se většinou smějeme a opouštíme konsternované okolí… 🙂

Žárlím.je to zřejmě spíše nemoc, nemám důvod ale přesto je to částečně ve mě. Bojuji s tím už řadu let a doufám že dost úspěšně.Z okolí by asi nikdo nehádal, že mývám žárlivé myšlenky.

Už Dr. Plzák rozlišoval žárlivost na zdravou a patologickou (destruktivní).
Na rozdíl od té první, která je přirozenou součástí vztahu a toho, že nám na druhém záleží, druhá je majetnická, omezující a hlavně neléčitelná.
Plzák ze své klinické praxe doporučuje: žárlivce nikdy nezměníte, soužití s ním je peklo, které se naopak zhoršuje. Jediné řešení – radikální rozchod.
P.S. -iv-, vím nejméně o dvou lidech, kteří na tebe žárlí.

To víš určitě že na tebe nikdo nežarli,l-já mám dojem že ten kdo miluje trochu žárli,každej máme trochu ze všeho,nehledej v tom nic.

Zdroj: žolík