Zdají se vám někdy tak krásné sny že by jste se ani nebudili?

Chceš-li si nechat zdát, o čem chceš, zkus lucidní snění. Limity jsou pak jen v představivosti; zdát si můžeš nechat úplně o čemkoli a zkusit cokoli.
„Nejlepším snem“ by ale měl být náš život; v jeho prožitcích, neočakávanosti, nekontrole, atd. O to tu taky jde.

Ne, už dlouho se mi nic nezdálo. Ale vzpomínám, že když jsem měl naposled sen, bylo to o jedné pěkné ženě, s kterou jsem měl co do činění. Říká se, že sen je odrazem života, tak to sedí.

Upravil/a: elkon

Ano, zdají. Obvykle cestuji.

Ne ani tak ta samotná otázka, jako její popis („Třeba o tom jak umíte kouzlit.“) mi připomněla kolegu v práci, který byl velmi komplikovaný. No, on měl docela těžké dětství, měl problémy s osobní identitou (pořád se chtěl domoci operace, aby ho „předělali“ na ženu opačnýho pohlaví, ale oni ho nechtěli předělat na ženu opačnýho pohlaví, protože – prostě a jednoduše – je psychicky chlap, což on nechce akceptovat), objezdil, snad, deset tuctů psychologů, podle toho, co mi povídal, tak by mu i pomohli, no, prostě poslechl-li by jich, vedlo by se mu násobně lépe, ovšem on je poněkud paličatý, všecko ví nejlépe, a tak to s ním jde od desíti k pěti.

Proč to píšu? Protože se mne, kdysi, ptal na mé sny. A já jsem nechápal, na co se ptá: mi se, většinou, buďto vůbec nic nezdá, nebo ano, zdá, ale rozhodně si ráno nepamatuju, co se mi zdálo, jenom, že se mi něco zdálo. A on nemohl pochopit, že se mi nezdá, co já vím, jak létám na drakovi, nebo nesedím na obláčku, no a právě vzpomínal sen, jak byl kouzelníkem. 👌😅

A já jsem nechápal, jak by se mi mohlo zdát, že létám na drakovi, když jsem nikdy žádnýho draka ve velikosti, že by mne unesl, neviděl. Draci jsou maličcí. On, zase, nevěděl, že draci existují, tak jsem mu ty potvory našel na jeho placatým krámu. Nebo se mne ptal, jestli bych chtěl létat. Říkám, do prdele, proč bych měl přemýšlet nad takovou píčovinou, když sílozpytně vím, že to, prostě a jednoduše, není možné? Nemám dutý kosti, jako ptáci, nemám křídla. Kdybych měl, kurwa, létat, tak asi budu narozenej s dutou kostí a budu mít křídla, ne? 🤪🙃

Proč to píšu? Protože neznám člověka psychicky v pořádku, který by měl takový sny.

A teď je otázka: je příčinou toho, že lidé mají takové sny, jejich psychický stav, nebo je příčinou jejich psychického stavu to, že se nimrají v nesmyslech, hnípají v domněnkách, permanentně přetěžují mozek, a on se pak porouchá (obrazně, lidově a zjednodušeně řečeno)?

Buď jak buď: pak se nediv, že Ti hrabe!

Ne, opravdu nemám podobné sny. Já mívám sny velmi prosté: buďto tam něco dělám s ženskou, ta může být zcela fiktivní. Mám, třeba, sny, že si tam povídám se psem, ale to já si povídám se psem i v reálném světě, ke komunikaci se psem slova opravdu potřeba nejsou. A domluvíš se, i bez blbých keců! Mívám noční můry, tvl, raz za dva roky? Tak si, v průměru. Vždycky se to točí kolem práce, nebo něčeho reálného. Já nevím, brzdím autobus, a už jedu pomalu krokem, ale ta svině nejde dobrzdit: tak zatahuju páku retardéru, který už v tý rychlosti, samozřejmě, nic neudělá. Tak brzdím parkovací brzdou…, a v tom se vzbudím. Ale kdy se mi to zdálo už nevím, ovšem je to jeden z mála, na který se pamatuju. Tak jenom pro představu.

Vím, že jsem měl noční můry, když jsem měl chřipku (to bylo, tuším, v roce 2007 nebo 2008), měl jsem horečku kolem 39°, že jsem se fakt budil hrůzou. No ale tak měl jsem ty horečky, tak to je docela normální. Ale co v těch nočních můrách bylo, tak na to se fakt nepamatuju. Ono to bylo, tedy není, tedy je nesmyslné se k tomu vracet a vzpomínat.

V noco se mně zdálo, že čaruji svou kouzelnou hůlkou. Ráno se vzbudím, kouknu a hle, čaruji svou kouzelnou hůlkou. No jo někdy bych se radši nebudil. 🤷‍♂️

Lucidní snění většinou nastartuju tak, že si uvědomím, že v reálném životě nemám takové štěstí, nevětší sranda byla když jsem se nechtěl probudit a viděl jsem na konci snu titulky

Upravil/a: Lurius