kazdy den probiha stejne,jen s nejakou malou obměnou,a to tu jsme jen par
let.jaky je skutecny smysl zivota?jak se vam zije s vedomim,ze se za necim
honite a stejne umŕete?
Doplňuji:
to bude asi tim michale,plavat totiz neumim:-)
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? pusinka50, Kamionak09 před 4309 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Ne. Jsou si sice podobné – do práce, z práce, doma sednout k překladům, chvíle u zpráv, chvíle s knihou a spát, přesto je ale každý den jedinečný a neopakovatelný. Každá hodina s mými studenty je navzdory stejným osnovám jiná než ostatní, každý můj den je něčím zpestřen. Já si teda na stereotyp rozhodně nestěžuju.
0 Nominace Nahlásit |
Každý den je pro mě stejný snad jen v tom, že jsem v něm (ve
„své“ hlavní roli:-) neustále „jen“ já sama. Jinak ne. Denně se
setkávám s jinými lidmi, řeším nové věci, mám pocit, že vždy
začíná něco znova a já se někdy i někam „řítím“ – ale mám to
ráda a líbí se mi to. Je to přínosné a je to o energii. Pracuji na
spoustě věcí, které se prolínají, ale také vidím jak se vyvíjejí,
vedou – to pomáhá.
Tak třeba zítra ráno mne čeká hodně významné (a náročné) interview,
na něž se teď připravuji (a těším). Pak mám před sebou toho ještě
dost. Večer by měl být taneční (ale to také neberu jako stereotyp –
neboť zase budou „noví“ diváci:-).
Je mi líto tvé skepse, která jistě pramení z části z výčitek
svědomí a pocitu neuspokojení – neboť sis nejspíš „plánovala“
svůj život jinak, než se teď vyvíjí. Ale ta marnost, kterou teď
prožíváš, je jen odrazem toho, s kým a v čem žiješ a pohybuješ se. To
se frustrace rozjede natotata…
„Honit“ se za něčím může někomu v životě přinést nádherný pocit
jen tehdy, když to je k něčemu i někomu jinému, než tobě samé – pak
to není honění se, ale užitečnost a hodnota člověka jako takového.
Vyskočit ze zažitého stereotypu můžeš vždycky. Stačí přehodnotit své
životní priority a přitvrdit v pohledu sama na sebe. Přestat se spoléhat
na jiné (kteří tu sice jsou, ale nemusí být pro tebe tak, jak ty si
představuješ), začít dělat něco sama za sebe, rozhodovat o sobě,
nehledat kličky, ale zkusit jít přímo (i se tak vyjadřovat). Možná se
budeš divit, jak tvé okolí bude překvapeno tím, že jsi samostatnější.
Alespoň si tak určíš svou cenu. Nemyslím materiální, ale lidskou. Snad se
ti to povede…:-)
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?aramah Nahlásit |
Pizlicko, tak to jsi mne tedy šokovala. To máš opravdu tak těžký
život, že na něm nevidíš nic pozitivního, abys na takové věci
nemyslela?
Řeknu Ti, nemám vůbec čas přemýšlet, co bude. Každý den se snažím
stihnout co nejvíc práce a ještě toho dost zbývá na každý
následující. Když jsem nemocná, tak se nejvíc bojím, aby to netrvalo
zbytečně dlouho a nemusela jsem potom trapně nahánět termíny. Ale fakt je,
že jsem asi hodně akční člověk. Teď jsem tu měla zedníky a když
končili, tak se mne dvakrát ptali, kolik že mi to je let. Nad mou
šedesátkou nevěřícně kroutili hlavou.
Zalenošila jsem si při borerlioze a teď mám pocit, že ten čas potřebuji
dohnat. Život přece není marný a každý den se stane něco hezkého, proč
stojí za to žít. Vždyť krásné je už jen to mít někoho ráda a hlavně
mít ráda sebe, svou rodinu, lidi, se kterými se potkáváš třeba i tady.
Nikdy to přece není stejné.
Žiju ráda, protože vítám každou příležitost něco se naučit, něco
pochopit, nebo někomu pomoci.
4Kdo udělil odpovědi palec? anonym, iwrana, jirkajirka, quentos
před 4309 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Začít přemýšlet o smyslu života a za něčím se honit je začátek vekých problému.
0 Nominace Nahlásit |
Tak se nauč plavat, chod do bazénu a každý den budeš mít rande s jiným klukem, kterého okouzlí, že dokážeš plavat.
0 Nominace Nahlásit |
Zmysel života, zmysel bytia… filozofická otázka, ktorou sa už
tisícročia zaoberajú ľudia z rôznych končín sveta.
Každý človek, vedome či nevedome, prispieva k rozlúšteniu tejto záhadnej
otázky. Názory na bytie aj keď sa rôzne výrazovo menia, vlastne stále
sledujú svoj cieľ – Zachovanie rodu.
Ak pozrieme do praveku z nástenných kresieb, rytín, sošiek vidíme že
cieľ je prežitie a zachovanie rodu.
Pozrime do staroveku – opäť vidíme ten večný boj Prométheus,
Gilgameš,…
Stredovek bez ohľadu na zemepisné súradnice – nielen boj o územia, ale
i boj otázok ´k čomu svet speje, prečo žijeme, kam kráčame…´
kresťanstvo, islám, budhizmus…
Tento boj o vedomie sa preniesol až do súčasnosti.
Stereotyp? Jedine snáď vo „večnosti otázky“:
Quo vadis, homo? (kam kráčaš, človeče?)
0 Nominace Nahlásit |
OK. Bohužel ten tvůj dotaz zní až moc skepticky – ostatně vidíš,
že nejsem sama, kdo ho tak pochopil. 🙂
Jestli lituješ „jen“ toho, že nemáš na všechno čas a asi „to
všechno“ už za život nestihneš – tak to smůla – to nikdo z nás.
Ale pokusit se, mít tu „touhu“ o níž píšeš – to je také
důležité a pokud je člověk užitečný, pak má jistě dostatečně fajn
pocit:-)
Smysl života je pro každého jiný. Záleží na tom, v jakém prostředí se pohybuješ, kdo jsi, kde žiješ… Pro někoho děti; pro dalšího prachy; kořen, kterého lze oškubat; dobrá práce; seberalizace … Co člověk – to jiný „smysl“ – to ti potvrdí každý. Pochopitelně i konzumní společnost má svůj pohled úplně jiný než buddhisté v Tibetu… Záleží na tom, odkud se díváš. Když jsem dramaturgovala rozhovor s Dalajlámou, byla jsem hodně překvapena, jaký je to veselý chlapík, ne nepodobný těm příjemným lidem, které znám. Žádné klišé, bombastické, stokrát omílané výroky. Sálala z něj vyrovnanost a pohoda. A o harmonii duše (asi o tom fajn pocitu:-) hovořil především…:-)
pro nekoho starej chlap,z ktereho profituju,dokud nenatahne backory a radeji nemit deti a mit vse pro sebe,pro nekoho zahrada,atd.ale ja se ptam na skutecny smysl zivota,ne na smysl zivota jednotlivce,ale lidstva.protoze vsichni jej stale hledame.
No, všichni asi ne… Jsou lidé, kteří budou žít (i jako obrovská skupina) ve své blažené nevědomosti celý život. Odejdou tak, jak přišli – po ničem se pídit nebudou, budou pouze brát. Je to dost velká skupina. Ta filozofující menšina, která se smyslem života jako takovým (pro celé lidské pokolení) bude zabývat, bude ale hledat stále. Po generace…
ja vim,ze vetsina nevi,a chci,aby vedeli,zamysleli se,proto ta otazka.ja nejsem depresivni,ale depresivne na tyto lidi otazka pusobi.desí je,premyslet,aby nezjistili,ze je to fakt vse dočasné
Hm. Ale to asi jak koho. Hodně záleží na tom, v jakém rozpoložení se někdo nachází. Jeden ti nad tím mávne rukou, jiného rozhodíš, další začne přemýšlet, někomu je to jedno a ani neví o co ti jde… Nad určitými věcmi se obvykle pozastavujeme teprve tehdy, když se nás začnou nějak bezprostředně dotýkat.
ocko,nestezuji si,jen premyslim o skutenem smyslu zivota,proc je toho na svete tolik krasneho,co by clovek mohl poznavat a i kdyby poznaval,ten kraticky zivot na to nestaci.
Docela se Ti podařilo mne vylekat. To víš, že nikdo nestihne objet všechno, co by v životě chtěl. O tom jsou naše přání a touhy. Ale právě proto život není stereotypní. Pořád je na co se těšit.
nebuj očko,ono to zni depresivne,ale jsme opravdu na tuto krasnou zemi tak malincí,a vedci objevuji nove a nove napr.druhy zivocichu a mi lide tak kratce zijeme,abychom to vse prozkoumali.
quentos,tolik krás prirody,mohli by jsme cestovat,poznavat a dřepíme na jednom miste cely zivot.
no jo no – mít prachy, tak cestuju jak divej :{)> ale aspoň cestuju tak jednou do měsíce po vlasti české v rámci turnajů.
Sice nejsem quentos, ale – vždyť nemusíš „dřepět“ – sama píšeš o tom, co je nových objevů apod. – kdo je asi má na svědomí? Ti, kteří dřepí na zadku určitě ne.:-) Tak poznávej, cestuj – co ti v tom brání?
blba otazka,co mi v tom brani.ani cely zivot by nestail na to,co vse chce clovek poznat.proto jsem polozila otazku.ta byla na zamysleni,pokud jsi takto spokojena,tak je to fajn,ale pouze fajn.ale skutecny smysl to neni.
Na blbou otázku…
Proto jsme smrtelní, pořád bude co objevovat. Proto nejsme na světě sami.
Lidé se rodí a umírají. Jedinec sice tvoří lidstvo, ale vývoj
nezastavíš.
Opět opakuji. Nevím, co ti brání v tom cestovat a poznávat svět. Snad
nepočítáš s tím, že stihneš úplně všechno?:-)))
No to je. Od toho je ale život, který se má žít a nepřemýšlet
o tom – No tak to jednou zabalím, jako každej…
Kdo něco pořádného dělá a má být na co pyšný, ten takhle nikdy
neuvažuje.
az budes stastna a najednou zjistis,jak kratka chvile ti zbyva,uvidime,jak reknes.....NO TAK TO ZABALIM.
Nepochopila jsi mě dobře. To: No tak to zabalím, jako každej… bylo
myšleno právě v tom smyslu, že tak člověk uvažovat nemá (natož abych
to říkala já o sobě chachá:-)) Také píšu: Nepřemýšlet o tom
v tomto stylu…
Btw – Já jsem štǎstná, ale nikdy nemůžu vědět, jak krátká nebo
dlouhá chvíle mi zbývá. Ale to nikdo. Tvá původní otázka se ovšem
týká toho, jestli se nám zdají naše dny stereotypní. Jak jsem odpovídala
ne. To bych potom nemohla být šťastná. A jsme zase na začátku.
ani mé dny nejsou stereotypni.stejne znamena,jak kratce tu jsme,a pohybujem se v kruhu na ty moznosti,jake nam svet nabizi.a mi je za svuj kraticky zivot ani nestihnem vyuzit,i kdyz chceme,stale neni cas,nebo penize,nebo zdravi.
Drap | 8250 | |
led | 4076 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2781 | |
zjentek | 2742 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2019 | |
aliendrone | 1943 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |