Zleniví člověk, když má partnera jistého?

1. žádný partner není jistý
2. každý by měl o sebe pečovat nejen po tělesné, ale i duchovní stránce hlavně kvůli svému pocitu, ne pro vytváření dojmu na partnera
3. body 1a 2 platí na celém světě
4. vysoká rozvodovost u nás i jinde je hlavně zaviněna „osamostatněním“ žen, jejich menší závislostí na mužích
5. sexuální přitažlivost není vždy o vzhledu partnerů

Vztah má svůj vývoj. Velice dobře to popsal MUDr Plzák ve svých publikacích. Doporučuju přečíst. Vzhled je prioritní v první fázi. Nižší péče o vzhled není známkou lenosti, ale změnou pořadí důležitosti. Není pravda, že partneři, kterí nedbají nadměrně o svůj vzhled jsou líní. Zpravidla vytvářejí jiné hodnoty. Rovněž není pravda, že hospoda/sekýrování je univerzální obraz vztahu. Týká se jen určité vrstvy. Myslím, že rozvodovost souvisí spíš se společensky vyšším hodnocením ekonomických úspěchů než rodin a vztahů. Nemyslím si, že to souvisí s počtem udržovaných paniček. Osobně dám přednost ženě v teplácích na záhoně před paničkou u kadeřníka.

no ono nejhorší, co může člověka potkat, je, když žije pro druhé (jak se na něj kdo dívá, atd.). Takový člověk svůj vlastní život nežije a dost mu to hrozí. Naopak člověk, který žije pro sebe, nikdy nezleniví. Když u toho půjdeš do hloubky, bude ti to zpočátku znít hooodně sobecky, ale nadarmo neplatí, že: „pomoz sobě, je to jediný způsob jak pomoci druhým“ ,)

Někdo to má tak s čestinou, že jo? :)

„Partneři a milenci potřebují sexy protějšek.“ – nevím jak ty, ale partneři či i manželé nepotřebují a většinou ani nechtějí mít sexy protějšek, milenci na jednu noc většinou ano, ale také to není zásadní. Ženy se přestanou malovat a začnou chodit v pyžamech? Vítej v manželství, toto k člověku patří-jeho pravé já.
Většinou seznámení je jen o přetvářce, protože jak ty říkáš-partneři a milenci potřebují sexy protějšek. Po chvíli, až se k sobě dva hodně sváží, přestanou nebo jen jeden přestane s přetvářkou, nic složitějšího v tom není.

Ano, máš pravdu, takových lidí je skutečně dost. Někteří si ve svém fotrovatění a babkovatění libují. Jenže – pak přijde někdo, pro koho zase stojí za to být fešákem… A už to jede. Zhrzená žena (obvykle to bývá ona, která je opuštěna kvůli pohlednější larvičce), deprese, atd. Že to odnáší nejvíc děti je jasné. Ale to bychom se dostali široko daleko:-)
Osobně – nedovedu si představit, že bych se na svého muže dívala jako na jistého (nebo on na mě) – a to se známe přes dvacet let! Vím, že na mě žárlí (ale rozumně:-), denně mi dává najevo, jak se mu líbím, že mi to sluší, jak si se mnou rozumí a je šťastný. Já i on o sebe perfektně pečujeme:-) Jsou věci, které by měly být v partnerství tabu. Od toho se to všechno odvíjí. Hlavně slova, výrazy, člověk by měl stále rozlišovat jak se baví se svým protějškem a ne se začít chovat jako žumpa. Lehce se tak druhému zhnusí, to je jasné. Ale musí mu na vztahu záležet, musí svého partnera skutečně milovat a vážit si ho. Jakmile někdo o sebe přestane pečovat, dává tím svému partnerovi vlastně najevo to, že si ho neváží. Přitom škodí paradoxně nejvíc sám sobě. Když před sebou partneři začnou být uvolněni ve všech směrech (až je to společensky nevhodné či dokonce nechutné), je to konečná romantiky. Ale pokud je někdo ve skutečnosti opravdu takové čuně a pitomec, není přece o co stát. A jestli se někdo na začátku vztahu jen přetvařuje – jak píše huxa – pak je chyba jenom v tom, kdo to včas nepozná. Je třeba prověřovat – vážit si sama sebe natolik, abych věděla, kdo mě je „hoden“:-) Ale opět – záleží na intelektu a na tom, jací(!) dva lidé se sejdou.
Skutečně – všichni lidé nejsou takoví vztahoví pitomci, ale je pravda, že je jich hodně. Záleží také na „modelu“, který vidíme doma. Pokud někdo vyrůstá v rodině, kdy tatínek doma chodí v trenkách, máma v teplákách, všichni vyluzují všemožné zvuky, jsou vulgární, nedbají na zachování intimity a určitého tajemství, prostě a obyčejně – jsou to sprostí burani, může si tento „příklad“ do budoucna zkopírovat. Také nemusí, ale to je fakt výjimka.

Na rozvodovost má velký vliv neznalost a pohrdání skutečným významem manželské smlouvy, špatné motivy pro uzavírání manželství (zamilovanost, dítě na cestě, aby člověk nebyl sám, legalizace sexuálního vztahu, …) a špatný postoj k manželství (lidé se vzájemně BEROU, místo aby se jeden druhému VYDALI), oddací list se považuje za „bezcenný papír“. Samozřejmě i výše popisovaný stav (pocit „jistoty“) může vést k úpadku vztahu, nevěře, rozvodu, ..

Ano, u nás ve vztahu to tak opravdu je. Byla jsem celkem aktivní a dost o sebe pečovala, ale už po dvou letech vztahu, jsem se nějak přestala hlídat, přestala jsem běhat a partner se také v péči o sebe změnil… no,každopádně nikdy nevíte kdy co z končí a pak se musí začít nanovo.