Znáte historii tajuplných pověstí a příběhů, které provázejí magickou bylinu mandragoru?

Okolo mandragory se tradovala pověra trvající od starověkého Říma určující přísné předpisy týkající se sběru. Kdo se opovážil mandragoru vykopat mohl být zabit děsivým křikem, který vydává démon sídlící v kořeni mandragory, když je vytažen. K ochraně bylo potřeba magického rituálu, v kterém hrál výraznou roli pes, jenž měl zemřít místo sběratele.

Přestože rostlina není více psychoaktivní než ostatní rostliny z čeledi lilkovitých, byla jí přisuzována výrazná magická moc. Podobná víra se také týkala jiných rostlin rodu mandragora, jako je například rostlina Mandragora autumnalis rostoucí na Rhodu a nazývaná „zlatá jablíčka lásky“. Tyto pověry začaly mizet během 17. století pod vlivem botaniků.
Mandragora lékařská, především její kořen a semena působí jako silné sedativum, hypnotikum a halucinogen.
Ve farmaceutickém průmyslu jsou sloučeniny mandragory základem léčivé látky etoposidů, účinných cytostatik, tedy látek používaných na potlačení nádorového bujení. Jako u všech cytostatik však dochází k působení i na nepozměněné buňky.
Výskyt: ve středověku se začíná pěstovat ve střední Evropě. Lidové pojmenování „šibeničník“ či „ďáblova panenka“ získala podle místa svého výskytu (pod šibenicí), protože lidé věřili, že jedině tam může vyrůst. Navíc tvarem kořene připomínala lidské tělo a její sběr byl považován za nebezpečný, protože kořen mohl vykřiknout a zabít osobu, která ji ze země vykopávala.
Rozšířena je ve Středomoří, zvláště v Řecku a na Blízkém východě. S dalšími druhy se setkáme od Středomoří po Himálaje.

Rituál, ke kterému je zapotřebí kořenu mandragory,je překrásně zachycen ve filmu Císařův pekař a pekařův císař, ve známé scéně na šibeničním vrchu/kde rostla mandragora/ s J.Werichem a F.Černým,který má píchnout „pséka“ do němé tváře.