Znáte ten pocit, když se bojíte dalšího dne? Jaký asi bude a tak?

Znám ho, zažil jsem takové krize, ale vždycky potom zase bylo líp.

Zítra pohoda, Péťa měl být jmenován premiérem, ale nebude… prezident má covida, ruší program. Náhoda, osud, bůh/God, spiknutí (Zemana, Babiše, Gatese, Ufonů)? Nevím. Můžete si vybrat, ale je to tak.

Žíj přítomností a pokud tě něco trápí ohledně jiného času, zkus meditovat, uvolnit se, upnout se k něčemu hezkéumu, lepším myšlenkám, trochu toho pozitivismu, racionálně vyřešit problémy, pokud je máš. Pokud vyřešit nejdou („nad naší moc“), nemá smysl se jimi zabývat. Dělej něco, co tě baví, čti, žíj… ;)

Neznám.
Očekávám, že bude přibližně stejný, jako ten dnešní.
Doporučuju ti to stejné.
A jak píše Justin1 aja je známo a jak se zpívá, jednou jsi dole jednou nahoře. Takže zákonitě zase bude líp.

Upravil/a: nyjono

Moc dobře to znám. Je to všudypřítomná úzkost, a pocit, že nikde nic není v pořádku. Samá beznaděj, a ještě se lidi udávají jako za totality. Potřebujjí asi nepřítele.

Ne. Když už v práci nebo doma jsem v nečem až po uši, tak si akorát říkám: moc by mě zajímalo, jak tento problém dopadne. Co bude za rok touto dobou? Jaké jsou možnosti, že se to vyřeší? Kterou z nich bych preferoval? Tento odstup mi někdy pomáhá …

Snažím sa takémuto pocitu strachu vyhnúť, aj keď pocit predvídania budúcnosti občas mám (niekedy je to istota)… …ale strach z budúcnosti, čo je to za netvora?