3D filmy v kinech

Já 3D film ještě neviděla, ale mám doma 3D brýle. Takže si večer pustím v TV film a koukám se s brýlemi. Dřív jsem v tom neviděla moc velký rozdíl (když jsem si ty brýle koupila, ale teď je to lepší. Větší efekt je to, když se na film 3D brýlemi koukáte na plazmě. To už je lepší, než normální klasická TV. My jsme tu klasickou měli donedávna, tak proto to na mě nijak nepůsobilo. Teď máme TV větší a to už je jiné sousto 🙂

Já jsem se svými dětmi byla v Dinoparku ve Vyškově.

U nás doma jsou všichni nadšenci do nových technologií, takže když vynechám pár návštěv IMAXu (což je jediné 3D, jako pravdu 3D v ČR), tak jsem byl 4× na Avatorovi 3D.
Po Avatorovi jsme si pořídili náš první Blu-Ray přehrávač s prvním 3D film na BD. Podobně jako „Jahoda“ máme domácnost obohacenou Plasmovou televizí, a testujeme 3D na ní pomocí brýlí od nVidia Fusion, které jsem dostal spolu s grafickou kartou do Pc a dají se použít na všechno tzv. 3D.
Čekáme než se 3D LED TV cenově sníží na rozumnou mez.
Ale už jsme dlouho nikde „venku“ na 3D nebyli. Plánujeme návštěvu Palace City na film Resident Evil 3D (září tuším)

Na 3D v IMAXu mi nevadí, nic – je to dokonalý zážitek, ale vadí mi 3D v Palace Cinema a jiných multikinech nebo doma, technologie je jiná, a 3D vidíte tzv. „dovnitř“ nic před Vámi nelítá jako v IMAXu.

3D film je zážitok, ale len v prípade ak ja aj správne nastavený zvuk. Ten je veľmi dôležitý. Videla som neverejné premietanie Avatara, akurát doviezli film, ale museli sme požiadať, aby pridali hlasitosť (pritom mám rada ticho), lebo to nebol ten správny zážitok. Až po pridaní hlasitosti mi naskočila tá správna husia koža.
Priznám sa, neviem si to predstaviť doma. Chce to aj „hmatateľný“ priestor.

Muj prvni 3D film byl Nezvratny osud 4,parada.
Souboj Titanu uz tak uzasny nebyl,zdalo se mi,ze tech efektu tam neni tolik,kolik bych si jich predstavovala,ale jako pribeh to nebylo spatne.Sla jsem spis ze zvedavosti,protoze puvodni verze z 80.let je pro me dodnes klasika.

Byla jsem jednou v IMAXu na filmu o dinosaurech. Byl to úžasný zážitek. Jediné, co by se dalo vytknout, že děj nebyl zas tak úžasný. Ale od té doby už bylo natočeno i několik filmů s kvalitním dějem ve 3D.
Ještě dodám, že jsem při koukání na 3D film měla trochu pocit únavy očí, nevím, jak to mám přesně popsat. Možná až příliš velký útok na smysly. Rozhodně si třeba nemyslím, že by měly 2D filmy odzvoněno, stále jde především o hezký děj, který navodí emoce i bez 3D technologie.

V poslední době například Avatar ve 3D dává tušit že 3D už není jen pouťová atrakce. Filmaři v tomto formátu tvoří i kvalitní filmy, které by obstály při obyčené „ploché projekci“. Není to žádný revoluční objev, s hloubkou ve 3D se průběžně setkávám už prvních 3D pro osobní počíta4e, her kterým se různými způsoby snažily technologické firmy dodávat i pravou hloubku obrazu (například system shock 1 kombinovaný s vfx1 už z roku 1994) …

//

vývoj skutečného zobrazení hloubky 3D fotografie/videa byl zajímavý a dlouhý, není to rozhodně revoluce posledních let …

VFX1 byla helma, dva okuláry a v každém z nich bylo možné vidět jiný LCD displej s rozlišením 320×240 px (asi polovina dvd kvality) helma zprostředkovala rovnou i prostorový zvuk do uší http://museum­.bounce-gaming.net/vfx1.jpg … cena kolem 30 tisíc nebyla lidová, je to také už dávná historie která se psala se samotnými počátky herního průmyslu a 3D her jako takových, přesto ale – už tehdy to fungovalo a kažý se s tím mohl seznámit na starém dobrém INVEXU 🙂.

každý nadšenec v té době znovuobjevil stereogramy a i s obyčejnými red-cyan brýlemi http://en.wiki­pedia.org/wiki/A­naglyph_image , začal experimentovat se skutečným 3D vjemem, sice tyto brýle odebraly velkou část barev v obrazu ale prostorový vjem byl perfektně patrný, pomocí speciálních 3D ovladačů bylo možné simulovat 3D hloubku ve hrách doslova za pár kaček, které tyto red/cyan brýle stály … i dnes stále ještě možné se s využitím těchto červeno modrých brýlí setkat, například v google streetview lze simulovat hloubku a pouze tyto brýle vám k tomu stačí.

bylo na čase přijít s drobnou evolucí a nahradit red/cyan brýle něčím co nezničí barevný vjem …
první domácí řešení pomocí synchronizovaných zatmívacích brýlí, která si vystačila jen s klasickým bachratým CRT monitorem na sebe nenechala dlouho čekat – brýle se daly pořídit ani ne za 2000 korun (takže jsem je pořídil 🙂 ) a vjem se blížil tomu co dnes známe z kin (správně, už v minulém století a vdomacich podminkach fungovalo co dnes známe z nových kin), nejvýznamnějším produktem byly v té době eDimensional 3D glasses které se napojily na datový kabel monitoru a synchronizovaně se speciálními upravenými 3D ovladači grafické karty dokázaly do každého oka včas propustit jiný obraz. Fungovalo to tak že brýle vždy zatměním skryly zobrazený obraz pro jedno oko a takto byly schopny dostat do kazdeho oka az 60 obrazku za sekundu pri zobrazovaci frekvenci monitoru 120hz … bylo to levne a velmi pusobive reseni. Jeho nevyhodou byla nutnost bryle napajet a velmi presne synchronizovat s vystupem graficke karty ktera kazdou chvili zobrazovala obraz pro jine oko a bryle o tom samozrejme musely vedet aby stihaly zatmivat, jinak se stavalo ze jste v jednom oku videli castecne i obraz pro druhe oko… Vypadalo to nadějně ale pak přišly LCD monitory a ty znamenaly pro 3D zobrazení [[STOP]] stav pro 3D v domácích podmínkách, dokud se nepodaří LCD displejům dostat obnovovací frekvenci obrazu na úroveň starých CRT. Nastala tedy dlouhá pauza … ve které dostaly slovo kina

… o další vývoj se postaral IMAX který přišel s mirne odlisnou variantou 3D bryli pro svá kina, a dnes se s nimi setkame snad ve vsech kinech kam si zajdeme na avatara ve 3d, jsou to bryle filtrujici bez casove synchronizace pouze pomoci polarizačních filtrů … nepotrebuji napajeni vubec zadne, ani synchronizovane zatmivani proste jen kazde sklo propusti pomoci polarizacniho filtru pouze obraz z jedne ze dvou promitacek ktere obe vysilaji polarizovane svetlo na jedno platno prave tak aby do kazdeho oka skrze filtr brýlí dopadl jen jeden obraz, tato technologie je nejspolehlivejsi a resi i posledni problemy předchozí generace brýlí (synchronizovaně zatmívacích), tj. problém castecneho prosvitani obrazu urceneho pro jine oko, i problem castych bolesti hlavy ktere starší brýle právě kvůli rychlému problikávání způsobovaly.

uz to neni jen pouťová atrakce, stal se z toho bězný a už i levně dostupný nastroj filmovych tvurcu, kteři dvěma mírně posunutými pohledy na svět tvoří i skutečně dobré filmy. Monopol pouťového IMAXu vzal za své a dnes se s 3D projekci setkame snad v kazdem lokalnim kine.

//

tím to však jistě nekončí, dalším krokem bude bezesporu změna formátu plátna na vnitřní stěnu polokoule, která zajistí že do prostoru filmu nebudeme nahlížet jen oknem plátna, ale budeme jím obklopeni v celém rozsahu včetně periferniho videni. 3D projektce nebyla žádná revoluce ,byla to velmi pozvolná až líná evoluce – skoro mne až překvapuje jak strašně dlouho to trvalo od prvních laciných a běžně dostupných domácích řešení typu eDimensional glasses k prektickému nasazení v kinech, snad na tom měly svoji vinu patenty imaxu které bylo nutné nějak obejít. Tak pozvolna jako doposud bude jistě postupovat vývoj 3D projekce dál a určitě to bude ještě zajímavé…

kina ani nebudou mít jinou šanci vždy musí nabídnout něco víc něž co zvládne vaše televize v obýváku a i ty nejlevnější TV už se pomalu ale jistě učí spolupracovat s předchozí generací 3d brýlí (synchronizovaně zatmívací variantou), podobně jako to před víc než deseti lety uměly bachraté CRT monitory.