Ahoj,mam dotaz,treba nekdo vi?

Odpovím slovy spisovatele Jeremyho Daldryho:

„Pozor, fráze, ale – jediné, co spraví zlomené srdce, je čas. Nejspíš je to fráze proto, že je to pravda.“

Takže neustávat ji uhánět ven, na pivo, do společnosti, ať na to zapomene – takhle to bude jenom horší. Já se takhle vzpamatovával ze zlomeného srdce pět let, pak jsem zjistil, že mi za to nestála. Můj táta říká „žádnej chlap za to nestojí – a ani ženská.“ Té druhé polovině jsem tehdy moc nevěřil, ale dnes vím, že měl pravdu.

Illines, někdy takové zklamání bolí hodně dlouho. Vlastně trvá tím déle, čím více člověk dotyčného partnera milujeme. Je to v pořádku. Nedá se to hodit za hlavu. To jde udělat jen v případě, že city nejsou opravdové.
Kamarádka si musí projít všemi fázemi rozpadu vztahu. Nějaký čas se člověk ještě má tendenci utěšovat myšlenkami na to, že to nemůže být pravda, že se něco musí změnit a že se vše dá vrátit. Podvědomě se mysl brání přijmout realitu a skutečnou bolest. Jenže bolet to musí právě proto, aby jednoho dne mohlo přijít vystřízlivění a možnost uzavřít minulost a také možnost jít dál.
Pokud se člověk bojí natolik bolesti z rozchodu, že se snaží vyhnout se jí, prodlužuje jenom určitou formu agonie.
Kamarádka potřebuje i samotu i to své trápení. Pokud je pod dohledem odborníka, má Ti za co děkovat. Mluv s ní a nevyhýbej se tématu bývalého vztahu. Kamarádka potřebuje znovu otevřít tuhle ránu, přijmout současný stav, přetrpět bolest a uzavřít to. Nejde podvědomí nutit problém vytěsnit, vrátí se jenom v horší podobě.

hodně důležité jsou na to činnosti. Pokud ona neobjeví činnost, která by ji vzala vážně za srdce, nepomůže ani psychiatr. Musí ji něco bavit. Případně někdo- a to můj známý komentuje jako „vyš.kat si mozek z hlavy“ ..no, je to taková alternativa, jako že nikdo není dokonalý,nebo spíše nenahraditelný, nebo tak něco ,) ..ovšem podle mě je ta první možnost příznivější, jelikož koníčky vás nezradí podruhé ,)

Čo bolí, to prebolí…

Měla by vědět, co to je skutečná láska. Většina lidí ji zaměňuje s pouhou zamilovaností a pak obviňují lásku z toho zranění. Pravá láska to ale nedělá – ani neumí! Nezn ani vlastní hodnotu, protože takhle jen ničí sama sebe a to by nedělala, kdyby měla zdravé sebevědomí a sebeúctu. Je jako masochista. Zranění ze zklamání domnělou láskou si stále prohlubuje psychickým sebedeptáním, jak se v tom pořád přehrabuje a skoro až vyžívá. Opravdu se tak nenávidí???

Zdroj: www.apostol.web­node.cz, ..........