Bezpečnostní pás v autě

Přiznám se, že se občas nepřipoutám když jenom „popojíždím“. O užitečnosti bezpečnostních pasů nepochybuji od roku 1976 když jsem viděl kam doletí přední sklo z auta které se jenom škrtlo s druhým.
Nicméně si myslím, že ztráta dvou bodů je neúměrná. Nechal bych pokutu a body bych přidal na ostatní přestupky a tvrdě. Je to jeden z mála přestupků kdy řidič neohrožuje ostatní řidiče „jenom“ sebe.

Já už si na ně tak zvykla, že i když jedu 5 min, tak se poutám, protože se cítím nesvá. A souhlasím s mj81.

můj milý zeťáček zrovinka včera jel nepřipoutaný kousek po městě, zaplatil dvě kila a přišel o dva body.

Mám naježděno dost kilometrů na to, abych věděl z vlastní zkušenosti, že problém se může stát jak při cestě na opačný konec Německa, tak při desetiminutové jízdě do práce. Já můžu být kdovíjak opatrný, ale chybu může udělat ten druhý a když skončím na hřbitově nebo na invalidním vozíku, k čemu mi bude dobrý pocit, že já jsem za to nemohl? K tomu vozíku jsem ostatně měl v jednu chvíli docela blízko a byl jsem v tom nevinně.

Ano Miroslave používám pás i na kratší vzdálenosti.Podle mého názoru by se měl připoutat každý hned, i na kratší vzdálenosti než aby se něco stalo a pak si to ten dotyčný vyčítal celý život.

Já po bezpečnostním pásu sahám vždy když „lezu“ do auta. Už je to pro mě takový zvyk jako otočit klíčkem, nebo pustit světla. Už při tom ani nemyslím na bezpečnost, prostě je to samozřejmost.

Me nabourala zenska 300m od baraku.Nevim co tady resite pokutu,nebo body.Zapnuti pasu muze znamenat rozdil mezi zivotem a smrti !

Používanie bezpeč.pásu je prirodzenosť ako jazdiť v aute oblečený. Trea si len na to zvyknúť.
Doplňuji:
ten palec dolu môže dávať len sebevrah a vrah spolucestujúcich

Upravil/a: led

Naprosto a zásadně vždy!!

Ano, připoutávám se. Někdy na kousek cesty ne, ale většinou ano. Když se z rodiny nechce někdo připoutat, tak vždy říkám: „Znáš to, nemyslíš, zaplatíš…“ 🙂

Připoutávám se vždycky.

Poutám se vždy! Je to kvůli bezpečnosti.

Ze začátku, když jsem se naučila řídit jsem se na krátkou vzdálenost nepoutala. Poté co jsem ale zkoukla ukázky „Nemyslíš, zaplatíš“, jsem se dostatečně poučila. Poučila jsem se i z toho, když se moje maminka nabourala. Od té doby, i když jedu třeba jen 500 metrů, poutám se. Jistota je jistota a život už by mi nikdo nevrátil…

Já se taky poutám. Ale hlavně poutám děti.

Dobrý večer.
V autě se poutám vždy i když jedu třeba jen 1km.Vidím co poslední dobou jezdí za lidi.Nemám ani tak velký strach ze své chyby jako z chyb někoho nezodpovědného.