Ahoj, chci se na Vás obrátit s prosbou o pomoc :(. Je mi 23 let, dostudoval jsem tento rok bakaláře a od října budu nastupovat znovu od bakaláře, zase do Prahy :(. Můj problém je ten, že už asi třetím rokem od maturity, se mi stýská po střední škole :(. Mám strašné záchvaty. Na základce a na střední jsme měli své vlastní třídy, všichni jsme se navzájem znali, každý den jsem jezdil domů, byla to paráda. Nyní, na vysoké škole, žádné třídy nemáme, musím být na koleji, což mě mimochodem dost štve, nejraději bych jezdil domů každý den. Jak již jsem zmínil, jsem na vysoké škole v Praze, ale i kdybych byl v Brně nebo v Olomouci, musel bych být na koleji :(. Bývám až u hranic se Slovenskem – Zlínský kraj, tam žádná jiná vysoká škola, až na UTB, není :(. Ta ale stojí za nic a moc zajímavých oborů na ní, pro mě, není :(. Moje volba tedy spočívá v tom: Bylo by rozumné jít znovu na střední? Zvolil bych gymnázium. Vždy jsem na něj toužil jít, ale nakonec jsem skončil na střední průmyslové škole, teď mi to vadí a dost silně se mi stýská po střední :(. Slyšel jsem, že někteří lidé taky, když dokončí střední školu, jdou znovu na střední a navysokou nastupují ve 23, pak studium 5 let, dokončí v 28 letech, v případě doktorátu v 32 letech. Já už jednoho bakaláře mám, kdybych šel na gymnázium, nastoupil bych v 24 letech, v 28 letech bych končil a pak 5 let studium na vysoké škole, to dokončím v 33 letech. Chtěl bych studovat právo, takže ještě 3 roky koncipiování, takže ze mě vyleze právník v 36 letech. Co si o tom myslíte? Moje rozhodnutí by se třeba mohlo změnit a právo bych studovat nešel, tudíž bych ze školy vylezl v 33 letech. Problém je ovšem v tom, že bych si musel platit jízdné, stravu, knihy a další věci. Sice si to už skoro všechno hradím sám, ale musel bych u toho gymplu pracovat nebo si aspoň najít brigádu. Dále, až vylezu z gymplu, se budu muset prosadit a rozjet kariéru, což není taky žádný med, má budoucnost je nejistá a nevím, zda-li budu mít rodinu, dům, auto a žít plnohodnotný život :(. Dost silně se mi stýská po střední, po domově, nebaví mě být na koleji, chybí mi každodenní dojíždění a navíc se mi strašně líbí jedna holka, kterou vidím jen letmo někdy, a ta už randí s jinými kluky :(. Pomozte mi, chci jít na gymnázium :(. Studium na gymnáziu by mě udělalo štastným. Prosím, abyste se vyjádřili úplně všichni, co zavítají na tuto diskuzi, každá rada pro mě dobrá :(
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Agneta před 3333 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Když „všicni“, tak taky něco napíšu…
🙂
Zatímco normální člověk nejmíň půl puberty ´touží´ po
osamostatnění a soběstačnosti a VŠ život (jiný systém studia oproti SŚ,
koleje, ´samostatnost´) mu to umožňuje, tobě se stýská po systému SŠ,
po ´mamince´ a neustálém dohledu…
Zvláštní, neobvyklé…
___
Chceš-li na gympl, klidně běž – ale tví spolužáci budou o 10 let
mladší – a z (i) toho bude vyplývat spousta různě závažných
problémů…
🙂
Spíše bych, být tebou, navštívil psychologa či psychiatra…
0 Nominace Nahlásit |
Nevím, mně to připadá trochu chorobné. V třiadvaceti by pomalu
člověk s VŠ vzděláním měl koukat po nějaké slušné obživě. Studovat
ještě nějakých deset let, z toho polovinu na v podstatě zbytečném
gymplu mi nepřipadá jako dobrý nápad, jak naložit se svým životem. A to,
že gympl je pro tebe zbytečný, že by šlo jen o jakési příjemné
trávení času, to je naprostá pravda.
A naprosto klíčová otázka zní: Kdo to bude platit? Kdo tě bude živit?
Máš-li dostatek zdrojů na svou vzrušující studijní kariéru, tak nakonec
nezbývá než říct spánembohem, užij si to.
Napadá mě taky, že si nechceš připustit, že přichází ten okamžik, kdy
si musíš uvědomit, že mládí skončilo a odteďka se budeš muset snažit
sám. Já jsem tento okamžik prodělal, když jsem končil vojnu. Do té doby
jsem neměl nejmenší starosti o to, kde vydělat na živobytí, kde a za co
bydlet, za co jíst. Když jsem přijel z vojny, tak jsem věděl, že jsem
v tom až po uši.
Nakonec bych ti doporučil, jdi na ty práva hned a na gympl zapomeň. Smiř se
s tím, že střední škola je passé.
0 Nominace Nahlásit |
A proč né, když je to tvůj životní cíl a smysl*? :DDD
To, žes už studoval, musíš ale bohužel zatajit…zakašíruj to třeba „nemocí,“ nebo tak nějak…jinak tam budeš exotem:DDD
*)a ten se ještě může změnit – třeba po několikaleté terapii:DDD
0 Nominace Nahlásit |
Myslím, že si gymnásium moc idealizuješ. Náš gympl to bylo jen opisování,…ani nevím co napsat. Gymnásium mi dalo nula nula nic. Akorád chlastat nás naučili. Být tebou tak se na gympl vykašlu a jdu na práva hned. Je to ztráta času, a to jen v tom lepším případě.
0 Nominace Nahlásit |
nerad Ti beru iluze ale studovat nějaký „gympl“ je ztráta času a z profesního hlediska zcela k nepotřebě, jinak řečeno fabrika na nezaměstnané…VŠ je příprava na praktický život (pokud je správně zvolena teda) a v každém zaměstnání je stress a šikana na denním pořádku která běžně hraničí s terorem, nostalgicky vzpomínat bezstarostná léta na SŠ je mimo realitu a sorry dětinské…
0 Nominace Nahlásit |
tak takhle bizarní dotazy snad neměl ani Michal Kolesa…nebo je to psáno
pod vlivem?
Já bych (být tebou) zašel předně za nějakým psychologem. Člověk, který
už dokončil bakaláře na VŠ, by podobně uvažovat určitě neměl (pokud to
tedy nebylo někde na UJAKu). Vybavil jsem si film „Vrať se do hrobu“.
Pětadvacetiletý „student“ mezi patnáctiletými! Ostatně, dost pochybuju,
že by to některá škola dopustila (snad nějaká soukromá kvůli
školnému).
0
před 3333 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Podle mne by bylo rozumnější jít rovnou na práva,
nebo – pokud Vám představa bydlení na koleji opravdu tak hrozně
vadí – si najít nějaké zaměstnání a osamostatnit se (neviset na
rodičích.
Vyzkoušíte si, co znamená postarat se o sebe sám bez rodičů za
zády
a pokud Vám bude vzdělání chybět, dá se dostudovat i dálkově.
Po maturitě a bakalářském studiu je podle mne návrat na gymnázium hloupost.
0
před 3333 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Říkáte tedy, že nástup na gymnázium by byl hloupý tah v mém životě? Taky si to myslím, ale stejně mě to tam táhne, jen nevím, jak se na mě budou dívat ostatní, jestli mě přijmou a navíc okolí, bude to asi divné :(. Já ale na to gymnázium jít chci a to dost silně, nemůžu se toho pocitu zbavit a navíc se mi líbí jedna holka, kterou nikdy neuvidím, protože budu chodit do školy v Praze :( Můžu se zeptat, co je myšleno tím „vyplývat spousta různě závažných problémů“? To tam jako budu šikanovaný, nepřijmou mě do kolektivu, nezapadnu mezi ně? :( Já chci jít na to gymnázium, jen nevím, jestli udělám dobře, jestli rozjedu kariéru jakmile dokončím školu, což mě bude tak kolem 35 let a pak ještě zařídit rodinu, dům, auto – zabezpečit je, to taky nebude žádný med :(
Říkáte tedy, že nástup na gymnázium by byl hloupý tah v mém životě? Taky si to myslím, ale stejně mě to tam táhne, jen nevím, jak se na mě budou dívat ostatní, jestli mě přijmou a navíc okolí, bude to asi divné :(. Já ale na to gymnázium jít chci a to dost silně, nemůžu se toho pocitu zbavit a navíc se mi líbí jedna holka, kterou nikdy neuvidím, protože budu chodit do školy v Praze :( Můžu se zeptat, co je myšleno tím „vyplývat spousta různě závažných problémů“? To tam jako budu šikanovaný, nepřijmou mě do kolektivu, nezapadnu mezi ně? :( Já chci jít na to gymnázium, jen nevím, jestli udělám dobře, jestli rozjedu kariéru jakmile dokončím školu, což mě bude tak kolem 35 let a pak ještě zařídit rodinu, dům, auto – zabezpečit je, to taky nebude žádný med :(
Když jsem já založil rodinu, tak už jsem 12 let pracoval, v době, kdy
jsme se ženou cítili, že na to máme, že máme dostatečný příjem a
dostatečné bydlení. Chceš zakládat rodinu v 47? Šmarjá, chovej se jako
dospělý. Přece nepromrháš 4 roky života něčím tak zbytečným. Kdybys
byl syn miliardáře, dejme tomu, ale sám píšeš, že bys musel zvládat
ještě nějakou brigádu. Myslíš, že vyděláš při gymplu dost peněz, aby
ses uživil, abys měl kde bydlet? Za mých časů se na gympl chodilo každý
pracovní den, dnes je to snad už jinak? To budeš někde dřít po nocích?
A proč? Abys mohl nasávat gymnaziální atmosféru? Abys mohl vidět nějakou
holku, která se ti líbí? Co to je za důvody?
O tom, že bys byl za naprostého exota ani nemluvím.