Co byste udělali, kdybyste na vlastní oči viděli něco na co sami nevěříte?

přála bych všem vidět zlatou rybku, aby se jim splnila všechna přání..

a mě, abych byla zdravá mohla dělat práci co jsem milovala a taky trochu těch prašulek, sestře víc penízků má jich málo, synovcovi, aby konečně udělal maturitu, aby si už našel holku a pak práci :D
a všem štěstí, lásku, spokojenost a dlouhý život no, aby se na mě ta rybička nevybodla :D

Briketka to hezky napsala.
V r.2003 na podzim v podvečerních hodinách,se mi venku,když jsem seděla v autě,zjevil světelný kříž. Nikdy předtím jsem nic takového neviděla. Byl větší,kousek nad zemí a zářilo jeho ohraničení.Uvnitř ne. O
Doplňuji:
Doplnuji odpověd,kterou jsem nestihla dopsat,sma se mi odeslala…

Oněměla jsem,vylezla z auta a zírala.Bylo to krásné,zvláštní a uklidnující.Po chvilce zmizel.
Nevím,zda je to souhra náhod,ale téhož roku v prosinci jsem se rozvedla a měla těžkou autonehodu.
Dodnes nevím,co mi chtěl světel.kříž říci.Pátrala jsem,hledala a našla různé informace.Ale všechny se od sebe liší,tak nevím.
Ale jedno vím.Někdo přišel za mnou a chtěl mi něco říci.To setkání stálo za to a nikdo mi ho neveme.
Kdybych si na něj mohla sáhnout,přála bych,aby nás všechny pohltilo dobro.

Upravil/a: Andělé

Těžko si dopředu toto představit,protože jsou oblasti v lidské psychice,které žijí svým životem nezávisle na naší vůli.Je to stejné jako tlukot srdce,trávení,re­alizace nervových vzruchů,atd. ve fyzickém těle. Toto přesně dokumentuje například reality show v televizích.Aktéři najednou zjišťují,že se věci nevyvíjejí tak jak si představovali než do té show vsoupili.
Z vlastní zkušenosti mohu říci,že nastává problém,když se některé nevyvratitelné skutečnosti,o kte­rých drtivá většina lidí jen tak pohrává a fantazíruje v mysli stylem „ano je to pravda-ne není to pravda“, dozvíte dříve než je nutné. Vše, a to i to obyčejné, má pak jinou důležitost v kontextu dosavadního i „nového“ života a to k čemu jste byla připoutaná aniž byste si to uvědomovala(mám na mysli určité stereotypy jednání,předsta­vy,zvyky,atd.),už nemají význam po nabytí nové zkušenosti.Pokud to je příliš,jak jsem uvedl na začátku,,je to v podstatě jako by Vás hodil někdo do úplně jiného světa,přestože jste pořád tam kde jste byla před tím.Po čase se s tím naučíte žít. Je to vaší součástí a ovlivňuje to Vaše jednání a myšlení a je to těžko sdělitelné,takže s tím jste sama.Vše má ale smysl a na vše je dost času.
Pro uživatele „Andělé“ : u takovýchto zážitků může jít o určité dodání síly k překonání těžkého období. Ovlivní to podvědomí ,které pak reaguje pozitivněji.Může jít i o takový zásah,jelikož bylo nutné přežít automobilovou nehodu,třeba.

Já jsem jednou v lese viděla oběšeného rybáře – navlečeného v rybářské zástěře, holínkách a klobouku. Utekla jsem, protože jsem si myslela, že mi bují představivost, protože jsem byla uprostřed hlubokého lesa večer a sama.
No a druhý den ráno přijeli policajti.
Představivost to nebyla.

Šel bych si sáhnout.

Asi bych očím moc nevěřila. Pokud by takový zrakový klam trval déle, tak bych se snažila zjistit, co to je za vtípek a kdo se ze mne pokouší si vystřelit.

Zrak dokáže oklamať. Oko vidí, rozum nechápe. Vidieť na vlastné oči niečo, čo nejestvuje, už dokázalo mnoho ľudí. Zjednodušene, kúzelnícke triky a podobne.
Len vidieť je málo, ešte treba presvedčiť rozum.
Je to ako na javisku, všetci vás tam presvedčujú, že to, čo ukazujú, je skutočnosť. Ale váš rozum vie, že keď odídete, objaví sa holá pravda v podobe akejsi továrne na ilúzie. Napriek tomu sa necháte vtiahnúť do deja a veríte im.

Před mnoha léty jsme měli v práci kolegyni, která se nikdy nepohybovala jinak, než jako ve zpomaleném filmu. Zlí jazykové používali příměr, že /s prominutím/ chodí jako by ho tam měla zalomeného. Jednoho krásného dne mě však dotyčná tryskem předběhla na schodech do čtvrtého patra. Na chvíli jsem se stal solným sloupem a dodnes nechápu jaká síla s ní tehdy vlastně pohnula!? Vím jistě, že na WC neběžela.

Řekl bych to manželce a pak to napsal do odpovědí.
Doplňuji:
To co jsem viděl a zažil před dvěma dny je jako z jiného světa. Manželce jsem to sdělil, sem to ale psát nemohu, mám zábrany. Je ovšem zvláštní, že Damiána ( manželka) , se na to ptá o týden dříve, než se to přihodí. Je to důkaz osudové předpovědi, či co?

Upravil/a: Kohut57

Zeptala bych se ,zda veri na nahodu , ze mel to stesti potkat mne.

tak bych uvěřil

Cítívám jakési uspokojení nad tím, že mi nezbývý nic jiného, než to přijmout. Pak to zařadím do kategorie zkušeností a tuto variantu reality akceptuji. Došel jsem k tomu, že možné je všechno. Nedivím se ničemu, nicméně lecčíms jsem překvapen.