Co dělat, když při obyčejném vyšetření lékař odhalí něco závažného?

Ja to mam v hlave nejak precvaknute . ( bohuzel asi vsechno ). ☹
Protoze : Kdyz mi nekdo ze znamych rekne , ze mu " asi " neco nasli .. , zacnu obvolavat me zname lekare a jednam rychleji , nez " postizeny ". 🙂 Kolabuji . !
☹
Kdyz se jedna o me , nikomu nikdy nic nereknu , cekam , az budu mit vse cerne na bilem .. , pak jdu na operaci k uplne neznamemu lekari – synum reknu , ze jsem sluzebne pryc .. , pak si necham ten kousek sebe uriznout a " jedu " si vesele dal. 🙂
Nebyla to ale nikdy zadna vazna nemoc, vysledky pak byly vzdy v poradku. Byla to spise takova prevence … stylem : Lepsi to dat pryc ted, kdyz tam je neco, co by tam byt nema … a mohlo by z toho byt pozdeji neco horsiho. -iv-

Díky za upřímnou reakci. 🙂 Znám také dost lidí, kteří by za druhé skoro dýchali, ale nad sebou spíš mávnou rukou. Také způsob. Chápu, že někdo nesnese litování nebo přílišnou pozornost druhého, ani se sám nelituje – chce být stopro. Zkrátka nechce přidělávat starosti svým blízkým. Je to ale vždy dobře? Být na všechno sám(sama)? Jistě, záleží na povaze a na síle zázemí (a také na tom, jak moc mu sami věříme).
Btw – Proč je přimsěvek v diskuzi? Zaslouží si poctivě obodovat! 🙂

Damiano , ja to budu obcas stridat. Ty diskuze a odpovedi.. Ja sice potrebuji NUTNE to druhe tricko , proto jsem ted -iv- II , ale zaroven se na nej umim tesit, tak si jeste nejaky rok pockam. 🙂
Nechte me , prosim , takovou jaka jsem. Sama sebe menit nechci , jen bych rada menila vsechny okolo. 🙂 Tady nejvice naseho Dr. ! 🙂

• iv-

OK. Jen jsem chtěla vědět, co se děje. 🙂 Chápu, že těšení se (na cokoliv) je mnohdy lepší, než výsledek sám. Ten bývá móóóc konečný. 🙂

• iv-II, také jsem se chovala stejně. Poprvé jsem si uvědomila, že je zle, když jsem díky borelioze přestala ovládat svoje svaly a tělo celkově. Pak už mi došlo, že všechno si pro sebe nechávat nemohu a že nastala situace, kdy potřebuji pomoct já sama. Asi jsem ale takovou lekci potřebovala. nevěřila bych nikdy, že v jediném zlomku vteřiny může organizmus úplně zkolabovat a přestat poslouchat.

Naštěstí mne taky nepotrefilo nic horšího a z těch problémů s borelkou jsem se docela slušně dostala.
Tak si přejme, aby ani budoucnost nepřinesla žádné nechtěné a neočekávané překvapení.

Ocko , i vekem si uvedomuji , ze to prani zdravi neni jen fraze. I kdyz jsem to za frazi dlouho povazovala. jak pisu : Jsem blazen , no. ☹
A ja to mam jeste " vymakanejsi ". Kdyz jsem onemocnela, tak jsem si do supliku hned napsala zavet. 🙂
Ale ani ne tak ve smyslu, kolik dukatku kdo dostane , ale po mapickach jsem pekne popsala, kde bude " rozdelen " muj popilek. 🙂
Muzu vam rict, ze si moji synove ( se mnou ) jeste hodne pocestuji. 🙂 Ale zase na moji obhajobu musim rict, ze jim na tu cestu nejake ty dukatky ponecham. 🙂 -iv-

To je hezké. Já závěť nenapsala a psát nebudu. Něco snad po mně zůstane, tak snad budou mít potomci alespoň za co mne pohřbít. Způsob nechám na nich. V té době už mi bude nejspíš jedno, co si se mnou počnou. Dost mi s majetkem „pustil žilou“ bývalý manžel. Takže pokud by se dětem zdálo málo toho, co jim zanechám, mohou si mu jít vyčítat.
S tou závětí to neřeším z důvodu, že jsem nečekaně před léty dědila po strýci z otcovy strany. Bylo to tak nečekané překvapení a tolik mi to tehdy pomohlo, že jsem se na závěť začala dívat úplně z jiného hlediska.
Takže dnes to beru tak, že až tu nebudu, tak si, dětičky moje, koukejte poradit. Budou se prostě muset nějak domluvit.