Co je příčinou toho, že je v noci tma, i když svítí hvězdy?

Každá hvězda má nějaký povrch (jako naše Slunce). Některé jsou větší, jiné menší, ale každá má svůj povrch. Tento povrch vidíme z nějaké vzdálenosti. Menší, když je dále, větší, když je blíže (jako povrch míče, který letí vzduchem). Pokud by byl vesmír nekonečný, pak bychom v každém směru prostě MUSELI narazit na nějaký povrch nějaké hvězdy. Zkrátka v noci by bylo světlo větší než ve dne…!!! Proč tedy není?? Odpověď je jednoduchá, ale jen zdánlivě. Protože vesmír se rozpíná. Světlo je vlnění, má nějakou svou vlnovou délku. Jako rádiové vlny, jenže mnohem kratší (400–800 nanometrů, rádiové vlny mají vlnovou délku v decimetrech, metrech, desítkách metrů). Vlnová délka je vzdálenost mezi vrcholky jednoho kmitu (představte si výchylku kyvadla). A když se vesmír rozpíná, tak s jeho rozpínáním se rozpíná a prodlužuje také vlnová délka světla, asi jako když máte na gumě namalovanou čárku a gumu natahujete – natahuje se i namalovaná čárka. Světlo hvězd zkrátka přestaneme vidět, protože se z něj stane vlnění s delší vlnovou délkou (např. infrazáření které vnímáme jako teplo – taky jej normálně nevídíme, ale s přístroji to možné je – přístroje na tzv. „noční vidění“). Vesmír tímto (pro nás) pohasl a v noci je tma.

link:

Zdroj: http://kamilic­.bloguje.cz/452391-proc-je-v-noci-tma.php

Lásenka pravděpodobně zapomněla přidat odkazy odkud čerpala, tedy jen se dohaduji,,,tady jsem našla podobné články.
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Hvěz­da
http://www.ob­servatory.cz/sta­tic/Encyklope­die/Obloha%20pru­vodce/pruvodce­.php

Příčinu tohoto jevu,objasňuje tzv.Olbersův paradox.
Byl popsán německým astronomem Heinrichem Wilhelmem Olbersem poprvé roku 1823 a již dříve také Johanem Keplerem v roce 1610 a astronomy Halleyem a de Cheseaux ve 18. století, je fyzikálně paradoxní pozorování toho,
že noční obloha je temná
zatímco ve statickém nekonečném vesmíru by noční obloha musela být jasná. Toto pozorování je jedním z důkazů pro některý ze současných modelů dynamického vesmíru, jako je třeba model velkého třesku.....
.....Vysvětlení tohoto paradoxu, které je obecně přijímáno vědeckou komunitou, poukazuje na konečnost rychlosti, kterou světlo cestuje prostorem. Vzhledem k této konečné rychlosti nemohlo světlo z nejvzdálenějších hvězd dosud procestovat větší vzdálenost, měřeno ve světelných letech, než je stáří hvězdy…
Bližší,poměrně obsáhlé a zajímavé vysvětlení je na zdroji-

Zdroj: vybráno z http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Ol­bers%C5%AFv_pa­radox

Hvězdy na noční obloze vidíme jako zářivé body s různou jasností či zabarvením. Jasnost hvězd rozlišujeme jako její hvězdnou velikost či magnitudu a pouhým okem vidíme hvězdy do 5 či 6 hvězdné velikosti. Těchto hvězd je pouhým okem vidět asi 10 000 a jsou do vzdálenosti asi 800 světelných let. I přesto, že se hovoří o velikosti, jde pouze o její jasnost, neboť skutečné rozměry hvězd můžeme pozorovat jen zřídka a to pomocí dalekohledů (např. Betelgeuze).
Jsou moc malé a vzdálené, na to, aby osvítily cestu-ulici.

Vlivem pohybu Země kolem Slunce dochází také ke změnám na noční obloze a každou roční dobu pozorujeme jinou část oblohy. Pro přehlednost si lze tedy oblohu ještě dále rozdělit na čtyři části podle ročních dob, ve kterých daná souhvězdí nejlépe spatříme. Speciální kapitolou jsou zouhvězdí obtočnová, která jsou vidět celý rok.

Myslím, že odpovědi jsou zbytečně akademické. Tma je totiž subjektivní pocit. Ona vlastně ta tma večer není. Jenom naše očividí méně . Právě z těch hvězd je vsude kolem světlo ale naše smysly ho nevnímají ,je ho na to málo. O skutrčné tmě můžeme hovořit pouze tehdy, když do nějakého uzavřeného prostoru nepronikne ani paprsek světla.-absolutní tma.