Je to zastaralý tvar – dnes by se řeklo, co je psané, to je dané. Staré pořekadlo souvisí se sliby Jinak latinsky Littera scripta manet.

Dáme někomu slovu ústně, potvrdíme třeba podáním ruky, ale není to závazné. není možno to bez svědků prokázat. Je to otázka morálky.

Pokud napíšeme slib na papír (nebo jej dostaneme) jde o závazek,. To může sloužit i při případném soudním sporu.

Z toho vyplývá, že psané slovo je nadřazené slovu vyřčenému. To není možné dokázat, ale u psaného textu ano.

Protože, co je šeptem, to je s čertem – nedůvěryhodné. Na to už moc lidí doplatilo. Důvěřuj, ale prověřuj , tedy nech napsat. Paměť často klame, často úmyslně, Komu věřit …
Kdysi platilo čestné slovo, ujištění o nějaké věci , splnění slibu atd. s dokladem vlastní cti. Dokud dotyčný čestné slovo nedodržel, jeho čest byla poškozená, případně zcela zatracena.

Oprava

"Dáme někomu slovu ústně, potvrdíme třeba podáním ruky, ale není to závazné. není možno to bez svědků prokázat. Je to otázka morálky.

Přepsala jsem se. místo není, patří je …

Upravil/a: annas

Já to chápu jako „jednoznačně určeno“. „V dané chvíli jsem si myslel, že je se mnou konec“ – tedy v té chvíli, o které je řeč.

První domněnka je správná – „Dáno coby jednoznačně validní“. Implikuje se zde obrat „shůry dáno“, tedy určeno nějakou vyšší mocí.

Ústní dohody, např. vyslovené sliby i přísahy jdou v dnešní době snadno zpochybnit a nemají takovou váhu jako písemné smlouvy.

„Dáno ve smyslu jednoznačně validní.“

Právně jsou závazné i ústně uzavřené smlouvy či dohody (jde o smlouvy mezi minimálně dvěma stranami)
nebo ústně daný slib (většinou daný jednostranně, ale lze i vícestranně).

Problém spočívá až v případě porušení či neplnění, kdy se bez existence písemné verze těžko prokazuje,
co bylo smluveno, dohodnuto či slíbeno.

Jedná se o připomínku významu písemných smluv pro právní jistotu smluvní stran, resp. významu písemných projevů obecně.
Psané slovo je trvalé a má hluboký význam. Písmo je mladší sestra řeči. 🙂