Rozum říká snažit se tomu zabránit, tedy brzdit a tlačit se doprava. Jenže: Několikrát se mi stalo, že jsem se tak tlačila, že jsem se málem dotlačila ze silnice. Navíc na mně je zpravidla 5 metrů za mnou nalepenej kamion, kterým bych rozhodně nechtěla bejt smetená. Neni to tak dávno, co jsem musela zase řešit dilema: Brzdit a ohrozit sebe tím kamionem, nebo riskovat čelní srážku předjíždějícího s protijedoucím? Nevim jestli je to jenom mým pesimistickým nepřesným odhadem, ale mam pocit, že nebejt toho mýho věčnýho nouzovýho brždění a zbrklých úhybných manévrů, přinejmenším tak desetkrát nebo dvacetkrát by to fakt nestihli. Kdyby šlo jenom o toho předjíždějícího, bych to tolik neřešila, že je to jeho vina, ale jak k tomu přijde ten chudák nevinnej naproti?
Jsou to 3 dny, co si takhle jedu, přehoupnu se přes ostrej horizont, za kterým nebylo nic vidět, a kousek přede mnou přímo proti mně jedoucí auto. Než jsem se vzpamatovala z úleku a uvědomila si, co se vlastně děje, a vůbec začala brzdit, bylo tak 2 metry přede mnou, takže jsem byla v podstatě odkázaná jen na předjížděnýho favorita, kterej věděl o tom kokotovi dřív než já a naštěstí taky reagoval dřív než já, nebejt čehož tady třeba už taky nejsem. Proto si uvědomuju, že přístup, kterej mi doporučil kdysi táta, a sice nereagovat, že to je problém toho d*bila a jeho vina, je víc než nezodpovědnej. Na druhou stranu si ale přijdu jako když ne jediná, tak jedna z mála, která tohle tímto způsobem praktikuje. Když jsem sama naposledy před několika měsícema nebezpečně předjížděla, nepřišlo mi, že by to předjížděnýho nějak trápilo a chtěl by to nějak řešit byť jen sundáním nohy z plynu. Od tý doby radši nepředjíždim vůbec, a když tak jenom to co jede míň jak 20–25. Ne že bych do tý doby chtěla předjíždět riskantně, bylo to riskatní neúmyslně z nezkušenosti, když jsem zapomněla přeřadit na vyšší stupeň, nevzala v úvahu slabej výkon auta, který nebylo dobře schopný byť na (na začátku) dlouhý vzdálenosti předjet do kopce, a ještě na závěr mě ani nenapadlo se zařadit zpátky, možná bych to ani neuměla. To, co mě ale dennodenně ve vysoký rychlosti předjíždí v zatáčkách, na horizontech a 20 metrů před protijedoucím autem rozhodně nemůžou bejt a nejsou všechno začátečníci, který by to dělali neúmyslně. Říkám si: To jsou vážně tak šílený, že spolíhaj na to, že to o fous stihnou, příp. že se za tou zatáčkou/horizontem neobjeví auto? Nebo spolíhaj na moje odklizení se do škarpy? Nebo to vážně hrotim a minutí se 2 metry před sebou je vážně normální a jestli s tím mam problém, tak nemam vůbec vyjíždět? Maj i ostatní řidiči takovýhle dilemata (vlastní auto příp. bezpečí versus morální odpovědnost vůči nevinnýmu nic netušícímu protijedoucímu autu)? Pořád přemejšlim, jak by se to řešilo, až se skutečně střetnou – je to vina předjíždějícího a tečka, nebo bych mohla bejt trestně odpovědná za laxní reakci zdůvodněnou tvrzením, že „jsem přece nemohla vědět, že to nestihne“? Jak bych se ale mohla morálně vyrovnat s tím, že kvůli mě někdo umřel, když jsem tomu mohla zabránit? A co až mě ten „přítulnej“ kamion opravdu smete a skončim kvůli němu třeba na vozíku nebo jako ležák a dozvim se potom od policajtů, že si za to můžu sama, že to vůbec nebylo potřeba, že jsem jenom příliš pesimisticky vyhodnotila situaci a že bysme se bejvali vešli?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? iceT před 4401 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Já jezdím již pár let a taktéž jsem se s párkrát s takovým debilem setkal, každopádně, když vidím, že má problémy tak trochu přibrzdím, aby se mohl přede mne zařadit. Jsou to tupci: „plná nádrž, prázdná hlava“.
0 Nominace Nahlásit |
Syd, já jezdím už víc jak 15 let a pamatuji, jak se jezdilo kdysi a jak nebezpečně se jezdí teď. Silná auta a za volantem holobrádci, kteří autíčko dostali od papínka podnikatele, takže jim nic neříká cena auta, a jak jsou unešeni vlastní „důležitostí“ a silným motorem, tak jim nic neříká promarněný lidský život. Kdykoliv někam jedu, nadávám, nadávám pomalu od začátku do konce cesty, protože se vždy najde mnoho pit.mců, kterým nic neříká blinkr, pravidlo pravé ruky, omezená rychlost atd. Když jedu po dálnici 130 km/h a předjíždějí mě drahá zahraniční silná auta, která se pojednou za mnou vynoří a vmžiku přede mnou zmizí, kolik km/h asi mohou jet? A ještě si dovolí, když já předjíždím, na mě blikat, ať zrychlím. Takže když jsem za volantem, mám oči doslova kolem hlavy, hlídám si zrcátka i slepé úhly, když v protisměru někdo předjíždí nebo když někdo předjíždí mě a proti nám auto, už chystám nohu na brzdu, zkrátka snažím se předvídat, co ten druhý udělá, jestli má dost místa, jestli mi tam vjede, je to prostě o nervy v dnešní době sedět za volantem a doufat, že v pořádku dojedu, už jezdím nerada, takže to vnímám úplně stejně jako ty, bohužel
0 Nominace Nahlásit |
Hlídej sebe a všechny ostatní, prostě všechno co stihneš. Blba na
silnici nemineš.
Diskutovat jsem ochotný téměř o všem, ale o ježdění na silnici ne.
Vždy se to zvrhne v hádku.
Jak se jezdí? Dám jenom příklad myšlení některých řidičů. Jel jsem
se známým z Ostravy a přes Prahu jsme se vraceli v noci. Přijíždím na
křižovatku a mám zelenou. Já osobně se snažím být vždy ve střehu a
předvídat, při průjezdu křižovatkou vždy zpomaluji ( vím že každý je
omylný i já !!).
Reakce mého známého byla téměř histerická ! proč zpomaluješ vždyť
máš zelenou. V tu chvíli jsem se měl chuť ho vysadit a takto by se dalo
diskutovat do nekonečna.
Doplňuji:
http://www.stream.cz/uservideo/575262-nikdy-never-zelene-na-krizovatce
Upravil/a: mosoj
0 Nominace Nahlásit |
Především chyba je, že se lekáš tak, že nereaguješ. Přicházíš
o cenný čas. Za další na většině našich hlavních silnic je dost
místa, aby se tam vešly tři osobní auta vedle sebe, pokud ta krajní jedou
v pohodě blíž k pravé straně jízdního pruhu.
No v takové chvíli co popisuješ, že proti něco vyjelo moc
nenaděláš – jen uhnout přiměřeně ke kraji a sundat nohu z plynu. Víc
stejně nestačíš – je to zpravidla mžik. Přiměřeně. Pokud ze silnice
vyletíš bez škrábnutí od protijedoucího, tak ti policie, když nejsou
svědci, dá nezvládnutí vozidla.).
A není od věci sledovat co se děje za tebou. Šílený řidič ze zadu je
v zrcátku zpravidla vidět a tak máš čas se rozmyslet co dělat
0 Nominace Nahlásit |
Nejlepší jsou ty co předjížděj v dlouhý koloně – šíleně
předjedou pár aut a o 15minut pzději jsou stejně 5 aut před vámi :D
Doplňuji:
pro mě je auto jen způsob přepravy, když se chci vyblbnout tak na kole nebo
na motorce někde v terénu
Upravil/a: BANAN93
0
před 4401 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Ktomu předjíždění,nemusí se přibržďovat a lepit se až ke krajnici
jednoduše je třeba dodržovat odstup a o tom to je.Pak je jedno kolik aut je
předemnou a za mnou.Jedu pružně,nejhorší je když se tam namane rádoby
řidič a zmatkuje,jede osmdesát a brzdí provoz…Brzda plyn je opravdu
nebezpečné..
No neumím to tak napsat řidič pochopí.
0
před 4401 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
nejlepší je uhnout a dofat že se mu ten manévr povede.taky jsem to kolikrát zažil.Kdysi se mě snažil krouhnout pražák na plný čáře.Bohužel si myslel, když má audinu,že vytlačí vojenskou Tatru ze silnice.Po tom co spatřil v protisměru kamion se mu myška nepovedla a v cca 80km/h škrtnul o moji 4 nápravu a skončil po kotrmelcích v poli vedle silnice.Všimnul jem si toho ale až po cca 30m protože jsem ten náraz necítil.Když jsem ho uviděl v zrcátku zajel jsem přes příkop na pole k tomu autu,zkontroloval toho řidiče(byl vážně zraněný) a zavolal záchranku,mezitím jsem vypáčil pajsrem zaseklé dveře a poskytl mu první pomoc (jsem dobr. hasič takže to považuji za samozřejmost). Ovšem kdyby nebyl takto zraněný asi bych mu dal přes hubu.Průser byl v tom,že sem se mu nemohl nikam uhnout,ipřesto,že by nebyl problém jet jednou polovinou příkopem ale byly tam stromy takže to nešlo.Byla to mizerná okreska bez krajnic takže toho místa tam bylo pravdu tak aby se vešel kamion a kamion.
Takže lidi jezděte opatrně. A pokud nejedete např v Tatře nesnažit se s někým přetlačovat.Lepší je uhnout pokud je ale kam.
0
před 4399 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek