Dělal jsem autoškolu pozddě a tak jsem mezi mladými byl taky hodně nervozní. Poradili mi, abych si před dízdami dal banán na uklidnění a soustředění. Nevím, jestli to bylo banánem, ale udělal jsem ji v naprostém klidu a bez stresu a dodnes nemám ani bod.Chtělo by to možná s někým vyzkoušet na odlehlých místech, v klidua i to couvání mezi třeba dve krabice. Je to jenom cvik.

Jsem z vesnice a učila jsem se řídit už v 15ti letech. Tam to nikdo neřešil a já musím poděkovat starším kamarádům kteří měli tu odvahu a trpělivost 😁 již při první jízdě si instruktor založil ruce za hlavu a s úsměvem mi řekl, že tady problém nebude. Mladšího bráchu jsem začala taky brát nějak v patnácti na polní cesty a stará letiště (autoškola taky bez problémů). Nevím, jestli je to těmi zkušenostmi, nadšenostím, nebo dobrou krví (otec kdysi jezdíval amatérské rallye)…musím se ještě teď smát většině lidí, jak jezdí 😁 stabilních 60 (vesnice-nevesnice…město-neměsto) 😁 jízda v protisměru 😁 upřímně bych spoustě lidem papíry sebrala. Moje rada je taková..Popros někoho normálního, aby s tebou párkrát někam vyjel a půjč si to…hlavně si nevybírej někoho, kdo na tebe bude řvát, nebo se tu bude smát. To si hned spojíš řízení se špatným pocitem a bude to v pytli :-/

Upravil/a: Zvonillka

Jsem vyjímka, dělal jsem autoškolu mnohokrát, v 15, 18, 19, 20 letech. Podle skupin a vojny. Vždy bez problémů. Nikdy se mi nestalo, že bych nenapsal testy.
Musím se sám pochválit, i když to někdy smrdí.

Testy se dají naučit a co se týče ježdění: nechat se zavézt na odlehlou polní cestu a tam to zkoušet mnohokrát, až to půjde. Chce to praxi. Řidičské zkoušky zvládla většina lidí.

Měl jsem problémy při couvání s přívěsem. JInak to docela šlo.

Ze dne na den jsem potřebovala jezdit. Dělala jsem rychlokurz.

Tři jízdy a testy, plný počet bodů. 🙂

Těm, jimž to bude připadat, že se chlubím, musím dodat, že mají pravdu.

Jednu radu ti dám, chce to klid a nenechat se odradit.
Děláme/delali, jsme to pro sebe. 🙂

Upravil/a: annas

Autoškola naučí teorii (aspoň se snaží) a udržet auto na cestě. Zbytek je o tréninku (praxi), vůbec bych si z toho nedělal hlavu.

Ono je nutné se umět rozjet do kopce bez ruční brzdy? Pochybuju.

Dnešní auta mají brzdového asistenta (i Fabie), který tuhle dovednost vyřeší za řidiče.

(v autoškole mi to celkem šlo, hodně jsem si doma hrál s autíčky, tak jsem věděl, co s volantem. 😉 – akorát jsem se na poprvé neučit – že to jako dám z hlavy – a nedal, pak si to stačilo přečíst a OK)

Upravil/a: mzm

Já dělal autošku jako mladej a měl jsem k autům dobrej vztah, takže bez problému. Když dělala autoškolu manželka, bylo jí už 30 a je trochu technický antitalent. Tak jsem ji vzal na polní cestu a vše zvládla. Dnes už jezdí jak Širón.

Asi jsem úplná vyjímka. Mě nikdo jezdit neučil , všechno jsem odkoukal , jako kluk.Autoškolu jsem dělal tzv. rychlokurzem , za 10 dnů od žádosti , bylo hotovo. Jízdy – nejdřív se mě učitel zeptal ,byl to můj kamarád a spolužák z LŠU – hudebky , zda máme doma auto. Měli jsme MB1000 se kterým jsem dělal jízdy. Jeli jsem asi 20 kilometrů a řekl- dobrý jezdit umíš , pak byly testy , byl jsem první a bez chyby.Bylo to po vojně v roce 1970. Od té doby jsem najel víc než 1 mio. bez nehody. Zapoměl jsem napsat , že na motorku už jsem řidičák měl před vojnou a to byly pohovory – ústní zkoušky a s trémou z SNBáka.

Upravil/a: Stařík2

Šlo mi to výborně. Například při první jízdě na velké motorce jsem křižovatku ve městě (i s instruktorem za sebou) projel po zadním kole 😉
Ale ostatní relativně v poho. Nevidím důvod proč bys měla umět rozjíždět se do kopce bez ručky. Manželku to taky učili a teď když má jezdit sama s rozjezdem do křižovatky (z níže položené vedlejší) vždy zápasí.
Couvání je trochu o prostorové představivosti a s tím (obecně, neplatí pro všechny) ženy mívají větší potíže než muži. Nezbývá než trénovat. V křižovatce bys ideálně ani řadit neměla. Teoreticky by ses měla stihnout rozjet a přeřadit na dvojku ještě před křižovatkou. No osobně to neřeším, taky si řadím kdy chci. Opět záležitost praxe. Po několika desítkách – stovkách odježděných hodin to řazení začne být automatické.
Neboj, pokud zvládneš sledovat provoz a nemáš tendenci pustit volant a zakrýt si oči při jakékoli nečekané situaci, která se zrovna vyskytne, pak bys to měla dát.

V autoškole mi to nešlo – řídil jsem asi od 12 či 13 let (vesnice, polnačky…) a kromě první jízdy (instruktor si zjištoval, co umím) jsem všechny hodiny jízd řádil na trati RZ Barumky – a já i instuktor jsme se skvěle bavili…
😉
A pro tebe – neboj, všechno je jen věcí praxe, naučíš se to – stačí jen chtít, trenovat – a nepředpo*rat se z toho…
😉

„když zatáčím doprava a v té zatáčce zařadit“

Už tady vidím základní chybu. Mám takové tušení že tím nemyslíš jízdu zatáčkou, ale odbočení doprava. Je velmi již předem vhodné zařadit takový rychlostní stupeň, kterým projedu celou křižovatku. Spoustu lidí tohle přeučuju, protože oni na poslední chvíli zjistí, že odbočují, jede jim to rychle, snaží se podřadit, stojí na spojce, auto se samozřejmě setrvačností rozjede a řidič neví co s rukama nohama, zároveň brzdí, točí volantem a chtěl by podřazovat ale nestíhá .. NE … před křižovatkou nohu z plynu a hlavně podřadit už předem

Já dělal závěrečný jízdy na potřetí protože majitel autoškoli s inspektorem byly dohodnutí že všeci rupnem
Já se rozjezd do kopce učil skoro celou druhou jízdu, nešlo my to ale věděl jsem už jak na to a za těch pár dalších jízd jsem to zvládl
Skus říct instruktorovy jestli by jste nemohli zajet do nějaké obytné zony s kopcem, a nacvič si tam to rozjíždění
Je to hodně o zvyku, na konci autoškoly jsem už věděl jak moc šlápnout abych dal spojku do záběru
No a tři jízdy před koncem změnili auta 😁 (to je naschvál co?)

Nevím, zda se něco změnilo nebo změní, ale za mě to dali vpodstatě každému. Při zkoušce se jen projelo pár ulic a křižovatek a vůbec žádné špeky. Někdo tam vůbec nepoužíval blinkry, nikdy nepustil chodce a dokonce i ženskou s kočárkem skoro přejel a stejně prošel.
Ony se ty schopnosti časem zlepší, většinou. Mně to tedy šlo čím dál lepší. Na začátku jsem si taky nemyslel, že to zvládnu. Ale i naopak, pokud se přestane jezdit, může to být čím dál horší a rostoucí strach až úplně konec. Mně ale odstrašuje zejména agrese ostatních řidičů a v neposlední řadě i to, že mi auto vpodstatě nic nedá, jen sebere.
Jinak řadit se má už před zatáčkou. A ženy mají často problém s couváním, asi je to „biologicky normální“.