Co považujete za kamarádství?

Opravdový kamarád se pozná až v nějaké vypjaté či stresové situaci. Na kamaráda se člověk může obrátit s čím koli a vždy mu pomůže.

za kamarádství (a i za přátelství) považuji, když od osoby dostanu možnost chovat se k ní otevřeně se všemi vlastnostmi, které jsou mi vlastní. Když tohle mé přirozené chování probíhá a jak dávám tak zpětně dostávám od dané osoby, vzniká na té naší úrovni určité pouto, pocit blaha, který se těžko něčím nahrazuje. Osobně si myslím že je to prakticky láska. Takže ano, cítím lásku, co se týče kamarádů, přátel a blízkých lidí .)
Doplňuji:
..a k tvému"normální se bavení s někým": Je pravidlo,že jak dáváš,tak bereš- třeba když tě bude někdo extra ponižovat, budeš se bránit a naopak. Jen opravdu silní vracejí lásku za křivdu. Takže není „normální se bavení s někým“. Je jen ta láska, a nebo nenormální se bavení,nepřirozené, tzv. přetvářka.

Upravil/a: zjentek

Tak jednoduchá otázka a tak složitá odpověď, kamarádství co to je?
Ano jak zde píši kamarádu jsem vždy k dispozici a očekávám to samé odněj.
Diskrétnost, pochopení ale ani to nezaručuje kamarádství vtom daném smyslu.
Jsem ve věku kdy kamarádství vnímám jen vtom širším měřítku,na pokec někam si vyjít pobavit se. Také nevěřím na kamarádství když nejsou obě strany ekonomicky na stejné úrovni…
Je opravdu z obou stran kamarádství nezištné? Pokud ano pak je to OK 🙂

Kamarád je te,co dá za mě ruku do ohně a pomůže nebo poradí v každé situaci a já mu to mohu kdykoli vrátit,musí být na něho spolehnutí ve všech směrech,jak v dobrém ,tak i v průseru.

Za kamaráda považuji někoho, kdo jen nežádá, ale i dává…

Mám řadu kamarádek (i kamarádů). Pro mne je kamarádství závazkem i příslibem. Vím, že kamarád tu pro mne je, ačkoliv třeba má rodina vztahově selhala (rodinu si totiž nevybíráme, ale přátele a kamarády ano).
Vím, že když mi je opravdu zle, ozve se někdo, kdo to vycítí a zavolá nebo přijede.
Když zavolá kamarádka, že mne potřebuje, sednu na vlak nebo do auta a jedu za ní. Když se to dá zvládnout přes skypa, tak klidně budu sedět tři hodiny u počítače a rozebírat situaci, která ji trápí.
Za kamarádství považuji vztah mezi dvěma lidmi, kteří si dokáží dát to, co je třeba. Kteří spolu sdílejí dobré i zlé. Jdou spolu rádi do kina, na koncert, na tůru nebo jenom na kávu. Mají si o čem povídat a cítí se spolu dobře.
Kamarádství je o tom, že respektuji blízkou osobu se všemi jejími vlastnostmi a respektuji i její právo na soukromí. Kamarádka rozhodně nemusí mluvit o něčem, o čem se jí povídá těžko, nebo co si chce nechat pro sebe.
Kamarádství je vztah mezi dvěma svobodnými lidmi, kteří mají společné zájmy a kterým je spolu dobře. Jen dlouhodbé kamarády považuji za přátele a za ty jsem svému osudu skutečně vděčná. Velmi obohatili můj život. Za to jsem jim vděčná.

Bavit se mohu s kýmkoliv. To ještě nezakládá podmínku být s člověkem, se kterým mluvím, v nějakém vztahu.

Mám kamarádku už 19 let. Seznámily jsme se v lázních, když jsme jako holky byly po slepáku. Ač mezi námi bylo 250 km, psaly jsme si, vídaly jsme se párkrát za rok – a dnes už máme každá 3 děti a vídáme se, jsou-li všechny děti zdravé, dál. Mohu se jí svěřit se vším, když mi je na nic, vždy jí mohu zavolat. A ona mně. Ale pochopí taky, když nebudu mít měsíc čas se jí ozvat. A když se po půlroce vidíme, je to, jako bychom se naposled viděly včera. Nikdy neřešíme, co jedna řekla či neřekla, kraviny… Prostě se máme rády. Je pro mne moc důležitá.