Je normální že žárlím na nejlepší kamarádku?

Ahoj :). Neomlouvej se za svou otázku,naopak,přiz­nala sis problém a tj.první krok k jeho řešení a úspěchu. Prosím přijmi mou upřímnost jako pomoc.
Žárlivost je v mezilidských vztazích běžný jev. Máme-li proč,je přirozené ji cítit. Ovšem jako vše tak i žárlivost má svou hranici,kterou je nebezpečné překročit. Přehnaná žárlivost pramení ze strachu,většinou zakořeněného v dětství. Z nedostatku lásky,pozornos­ti,domácího bezpečí a zázemí. Pokud nám není věnováno dostatek pozornosti a lásky rodičů,nevyrostou z nás sebevědomí lidé a upínáme se na někoho,kdo nám alespoň trochu pozornosti dává. Všichni bez výjimky potřebujeme lásku. Ale láska je svoboda,nikoho nevlastní. Vlastnit někoho je závislost na druhých a ne svoboda. Láska i v přátelství zůstává pouze ve svobodném prostředí. Tam,kde ji chce někdo vlastnit,odchází. Pamatuj-kdo vlastní,ten ztratí!
Abys mohla být svobodná,musíš se naučit mít ráda sama sebe. Je to těžká práce na sobě,ale také nejdůležitější na tomto světě. Od lásky k sobě se Ti otevřou nové dveře,za kterými nalezneš vše co hledáš. Když začneš mít ráda sama sebe( hledej na sobě to dobré a pochval se,dělej věci,které Tě naplňují),nebudeš potřebovat nikoho vlastnit.
http://kysilka­.blog.idnes.cz/c/323307­/13-praktickych-cest-jak-zacit-milovat-sam-sebe.html

Hodně štěstí! :)

Mr. Psychotic: Než začneš posílat mladou dívku k psychiatrovi za běžné záležitosti, které lidi v tomto věku potkají, možná bys k němu mohl zajít ty sám. Proč jí takhle strašíš a ještě k tomu snižuješ kecma „lituju tvé budoucí partnery“? To co uvádí misslulinka zažije kde kdo. Nejspíš jsou její reakce trochu přehnané, to ano. Ale člověk se v tomto věku teprve učí vztahům a to, jak s nimi pracovat. Místo ponižujících keců je třeba člověka povzbudit a poradit mu. Mně se stávalo něco podobného, když můj nelepší kamarád začal chodit na fotbal a tim pádem měl celkově míň času na mě a potkal spoustu nových lidí. Rozdíl je v tom, že já na druhou kolej odsunut byl, nežto ty nejspíš ne. Takže nepanikař a dej jí prostor. Nesmíš na nikom a teď to řeknu trochu zle, viset a člověk by měl mít nějaké další koníčky a záležitosti, aby něco dělal. Člověk není věc, každý z nás má své známé a své záležitosti a nikdy nemůžeš mít někoho jen pro sebe. Bude to v pohodě, jen to chce klid, nedělat scény a uvědomit si, že to co se děje je přirozené a neni důvod takto šílet.
Doplňuji:
Psychotic: „Bohužel v Česku stále panuje blud, že psychiatři jsou jen pro šílence. Psychiatr je zde, když máš problém.“ Tak s tím rozhodně souhlasím. Jen mi vadila zbytečně drsná forma tvé první odpovědi.

Upravil/a: Nerevarin

Přátelé si navzájem v dobrém přejí.
A přátelství není být s tou druhou osobou nejčastěji ze všech, ale v tu dobu kdy to opravdu potřebuje.

Záleží na tvé definici slova „normální“. Pokud „jako většina populace“, pak ne. Pokud „i takoví lidé jsou“, pak ano. Prostě jsi přehnaně žárlivá, majetnická. Po anglicku „clingy“, po česku „stíhačka“.

Každý je nějaký. Samozřejmě je to nepříjemná vlastnost jak pro tebe, tak pro tvoje okolí. Docela lituji tvoje budoucí partnery, ale jinak k tomu asi není co říct. Doporučuji domluvit si schůzku u psychiatra, pomůže ti. Pokud to neuděláš, prostě od sebe budeš odhánět lidi a budeš trochu neštastnější, než bys mohla být. Ale i s tím se dá žít.
Doplňuji:
Nerevarin: Bohužel v Česku stále panuje blud, že psychiatři jsou jen pro šílence. Psychiatr je zde, když máš problém. Jakýkoli. Ona problém má, má depresivní stavy, brečí, nemůže pořádně spát, nenávidí lidi, kteří se kolem její kamarádky jen šustnou. To, že je tady, znamená, že si uvědomuje, že je to problém. Právě k tomu psychiatři jsou. Pokecali by si, přišli by na to, proč se tak cítí, psychiatr by jí zkusil pomoct. Hotovo. A nebo by jí prostě řekl, že je v normě.

Upravil/a: Psychotic

To co popisuješ mi moc normální nepřijde, nebuď sebestředná, nemyslím to zle, ale všimni si toho jak JÁ bez ní, s někým jiným, než se MNOU, neupínej pozornost kamarádky jen na sebe, když se s ostatními nebudeš schopná „rozdělit“, tak o ni můžeš právě přijít, není zdravé mít potřebu se na někoho takhle upínat, měla bys mít i jiné zájmy a vztahy (kamarády, známé, rodinu) než ji, takové stavy jaké máš by potřebovali psychologa
Doplňuji:
To je přesně ono, strach, že někdo pro ni bude lepší než JÁ, musíš se smířit s skutečností, že se to může stát, (může si s někým začít rozumět líp, to se může stát i tobě) to přece není důležitý, hlavně, že je to kamarádka, už jen za to buď vděčná ani to někteří lidé nemají, nedělej z ní středobod svého života, omezuje to i tebe, jsou tu i jiní lidé 🙂

Upravil/a: Nevíteto?

Mám naprosto stejný problém, špatné je že kvůli mojí žárlivosti je na mě občas naštvaná…

No to se časem určitě někdo lepší najde.
Jedině že by jste k sobě našli cestu jako lesby ! I tak by jsi se ale chovala moc majetnicky.
Na psychiatra to není, ale psychologa můžeš navštívit. Nicméně s takovýmto problémem by jsi si měla poradit sama. Takových a i jiných problému v životě ještě potkáš. Tady ti nikdo nepomůže i když si bude myslet že ano.
Doplňuji:
V 15 zdrobnělinka tvého nicku také o něčem vypovídá. Zamysli se trochu.

Upravil/a: mosoj

Misslulinko,nor­mální je věřit si a nežárlit.

Žárlivost je sobectví, láska pouze k sobě sama a nedůvěra v sebe sama. Žárlivec neumí mít nikoho rád (s výjimkou sebe) a svůj předmět touhy/kamarád­ství/přátelství neúnosně svazuje.

Prezentuješ se tu jako uzlíček nervů, nesoběstačná a ufňukaná holka.
Vážně své kamarádce přeješ takové břemeno?
Co by si chudák počala s takovou koulí na noze?

Považuješ-li se za dobrou kamarádku (předpokládám, že víš, co to znamená),
měla bys naopak své kamarádce přát, aby co nejdříve našla někoho lepšího.

Nebo se hodně rychle vzpamatovat!

Pocity nejde popsat, definovat. Jedná se o tvůj vlastní, vnitřní pocit. Máš k někomu vztah a on k tobě a přitom se oba měníte a tím se mění i vztah: Mění se naše hodnoty a pod. Buď ráda, poznáváš, co je dobré a co je špatné.