Poa.li,tj.moc pěkně napsané..
Není to tak dlouho,kdy jsem se cítila ukřivděná. Přepadla mě zlost,lítost,vše se mi zdálo nespravedlivé. Zažila jsem ten sžíravý pocit prvně v životě. Chvíli nade mnou vládnul,ale nakonec mi dal poznání a ponaučení,že si vlastně ubližuji sobě,že je nutné odpustit,abych se od všeho osvobodila.Té nesmírně tvrdohlavé osobě jsem odpustila. Nedělalo mi to problém. Odpouštět je jedna z ctností,bez které se nepohneme ku předu. Měli bychom se jí všichni učit,vyplatí se to. Vždyt každý chybujeme…
Já nevracím tomu,kdo mi ublížil,nemám tu potřebu,byla bych v začarovaném kruhu.Ale je zvláštní,že mému bývalému muži jsem také odpustila,ale přesto jsem zcela zahořkla. Trvá to už delší dobu a hořkost stále cítím…Vím,že dělám něco špatně a to už pěkně dlouho,jinak bych se tak necítila.
Jenže jak mám zapomenout na člověka,kterého přes všechno stále miluji a nejhorší je,že i on mě. Mám před sebou pro mě tvrdý oříšek,který musím rozlousknout..
Můj názor tedy je,že bychom se všichni pro své dobro,měli naučit zcela odpouštět a vyrovnat se s každou křivdou a nespravedlností. Ale to chce také velikou vnitřní sílu,kterou se musíme učit v sobě hledat..
Doplňuji:
Pusinko50,
mám velkou radost,že je mezi námi stále více a více lidí,kteří takto cítí…
Mám doma knihu od Louise L.Hay- „Miluj svůj život“ a jí podobné. Obohatily mě víc,než bych si kdy myslela.
Jeden z mých největších pokladů je kniha „Tajemství“ od Rhondy Byrne,už jste jí četla? 🙂

Upravil/a: Andělé

Zákon odplaty (latinsky lex talionis, tzv. zákon „oko za oko, zub za zub“).(Net)

Jsou chvíle,kdy mám pocit,že tento starý Zákon by potřeboval „oprášit“ a naprosto nesmlouvavě používat.

Spousta věcí by byla jednou provždy vyřešena.
Malér by byl v maličkosti – KDO! by rozhodoval?
Odpouštění je asi pěkná idea,ale spousta lidí si ji vysvětluje jako slabost.
A někdy to tak opravdu je.
Vůbec nejdůležitější,gró všeho je – meritum věci samé.

Myslím, že to, co je v jednu chvíli vnímáno jako křivda se může časem ukázat v jiném světle. Pak taky, pokud se o křivdu jedná, to můžeme vzít jako příležitost něco se o sobě dozvědět.. I o tom, kdo křivdí. Samozřejmě to ale neplatí paušálně… Jako nic v životě. Někdy je třeba být tvrdší no..
No a zahořknutím uškodíme jen sami sobě, samozřejmě…

Pokud rány přicházejí stále z jedné strany asi je třeba reagovat
jinak jsem pro odpuštění.Vždy to nemusí být1:1

Odpustit není prominout ani zapomenout. Odpustěte hříšníkům, neboť nevědí, co činí, píše se v bibli. Odpustit komukoliv v životě je důležité, protože ten člověk co ti ublíží, neví, co dělá, dělá to podle toho jak byl vychován, jak ho to učili, co odkoukal, odposlechl apod. Když člověk se nenaučí odpouštět, zatvrdne problém v jeho těle, zapouzdří se a vyrazí ven v podobě nějaké nemoci, jedno jaké, od bolestí hlavy, lupénky přes záněty a záchvaty různých orgánů až po rakovinu, rakovina je taky zapouzdřený vzdor, dlouhodobý odpor k někomu nebo něčemu, zášť a nemohoucnost odpustit. Přečti si knihu „Čtyři dohody“ od Don Miguel Ruiz, ta tě naučí nebrat si nic osobně, kniha „Cesta“ od Brandon Bays tě naučí poznat své vlastní zasunuté problémy a špatné vzpomínky, o kterých ani nevíme, že je máme, ale které nám v těle dělají pěknou paseku. V knize Miluj svůj život od Luise Hay se dočteš co, jaká emoce a pocit stojí za kterou nemocí a bolestí a naučí tě jak mít ráda sama sebe tak, aby se tě žádný blbec nedotknul a žádnou křivdu ti nezpůsobil, protože si to jednoduše nepřipusíš a povzneseš se nad to, neboť to TEN člověk má problém, NIKOLIV TY. Opravdu chytré knihy ti pomohou s mnoha problémy, přečteš ssi, jak máš pracovat se svými myšlenkami a změnit je v jiné, neboť nás vlastně vlastní myšlenky tvoří a ovlivňují. Knihy najdeš v knihkupectví pod esotérikou apod, ale s esotérikou mají společného asi jako voda a oheň, to jen lékaři je nenechají zařadit a neuznávají je, protože by přisli o kšefty s chemickými léky, ale již mnoho lékařů ví a chápe, jak moc je duše a tělo provázané a že tělo marodí, když duše není v pořádku, tělo je méně odolné, když je ve stresu apod. Takže rány nevracej, jen odkaž člověka do příslušných mezí, odsedni si od něj apod. a rozdávej lidem kolem sebe lásku a pochopení, mnohonásobně se ti to vrátí.

Odpouštění předpokládá určitou duchovní úroveň. Je k němu třeba trochu víc rozšířené vědomí a neplést si to s promíjením. To je těžké a podle mého názoru by s tím člověk, který s tím nemá zkušenosti, neměl spěchat. Je třeba tu bolest dostat hned v začátku ven. Co komu pomáhá, udělat. Jako s fyz. ranou, taky nejdřív ošetříte, co se stalo a pracujete s bolestí. A jinak to máte podle povahy, kdo potřebuje pomstu, bude mu trvat chvíli, než zjistí, že to není třeba. Všichni máme EGO, jehož podstatou je strach. Málokdo chápe všechny souvislosti – proč se to stalo. Já říkám ošetřte si ránu na duši, přijměte, že se to stalo, nechte si pomoci od někoho blízkého, kdo vás dobře zná, zabraňte tomu, aby se to opakovalo. A na odpouštění si nechte dost času.

Osobně dokáži vrátit ránu těsně po křivdě.
Jinak u mně platí že „čas všechno napraví“.