Dochy
Způsob pozorování. Záření se nemění. Ale my lidé známe v klasické
fyzice pohyb hmotných částic a pak také známe šíření různých vln
v různých prostředích. A zrovna el. mag. má některé charakteristiky
odpovídající hmotným částicím a některé charakteristiky odpovídající
vlnění. Vědec či technik si podle toho na čem pracuje může vybrat jaký
„náhled“ na chování záření zvolí. Samozřejmě musí vědět proč to
dělá a za jakých omezujících podmínek si to může dovolit. Pokud se
zmýlí, jeho práce bude naprd.
(Ok, nemusí být naprd. Dobře vedený a zaznamenaný experiment který
nevyšel stále může dát spoustu užitečných informací.)
orwell
Na to se dá odpovědět jednoduše: Rozhoduje o tom příroda se svými
zákony! Chování světla bylo příčinou sváru mezi fyziky v době
předcházející pochopení toho, co se dnes nazývá vlnově korpuskulární
dualismus. Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Dualita_%C4%8D%C3%A1stice_a_vln%C4%9Bn%C3%AD
Proč se světlo (obecně el.mag. záření) chová někdy jako korpuskule a
někdy jako vlna závisí třeba na rozměrech překážky, se kterou se potká
a vlnové délce světa. Bude-li mít překážka rozměry znatelně větší ve
srovnání s vlnovou délkou světla, bude se světlo chovat podobně jako
částice, tj. bude se odrážet, čili řídit se zákony geometrické optiky.
Bude-li jeho vlnová délka srovnatelná s rozměry překážky či dokonce
větší, pak se bude chovat jako vlnění a bude docházet k jeho ohybu, tj.
obcházení překážky. Každá částice se tedy může chovat i jako vlna.
Důvod, proč tento dualismu nepozorujeme u předmětů věších rozměrů,
ale výrazně jen u částic v mikrosvětě spočívá v doprovodných
vlnách De Broglieho, které mají u větších částic a předmětů tak
malou vlnovou délku, že prakticky neexistují a nemohou vlastnosti částice
znatelně ovlivnit. V případě elementárních částic (např. elektronu)
mají nezanedbatelnou vlnovou délku a částice pak má korpuskulárně vlnový
charakter, což bylo mnohokrát ověřeno pokusy.