imaginarní přitel

Nechtěla bych být na jeho místě. Zkuste vyměnit psychologa. Přemýšlejte jak se k němu chová váš manžel. Nedělá rozdíli , že není jeho? A co bráchové , nežalují na něj, neberou mu jeho věci? Kupte mu občas nějakou čokoládu a před bráchama mu jí dejte a řekněte , že je jen jeho.
A co jeho praví otec? Stýká se sním a jeho příbuznými (např. s druhou babičkou , strejdama) Má nějaké kamarády? A co nějaké zvířátko. Jeho pozice ve vaší rodině není lehká, být nejstarší je velmi těžké.

Předně si myslím, že zde nedostanete fundovanější odpověď než od psychologa vašeho syna.

Pravděpodobně se nejedná o psychiatrický problém (schizofrenie), to už byste nejspíše odhalili.

Dle všeobecně platného pravidla starší děti žárlí na své mladší sourozence. Ti dostávají více péče a pozornosti a mají různé „úlevy“ odpovídající jejich věku.

Váš kluk může mít další komunikační problémy, potíže se zařazením do kolektivu a projevovat se spíše jako introvert. Zde může pomoci více lásky a péče a snaha o navázání hlubšího vztahu především se svým nevlastním otcem.

Hlavně bych si na vašem místě dala pozor na jednu věc, která se stala mě. A to, aby byl ten přítel opravdu imaginární. Mě se stalo, že jsem se takhle setkala s pedofilem. Chodil za mnou, když mi bylo kolem čtyř let a vždycky si se mnou povídal tak, aby jsem ho viděla jenom já a moji rodiče ne. Chodil takhle za mnou dlouho. Moje máma si taky myslela, že mám imaginárního přítele. Až jednou, když mě lákal na náměstí na peníze (chytil mě tehdy dokonce za ruku), tak si ho všimla prodavačka z potravin, kde máma byla nakoupit. Tehdy vyběhly ven všechny prodavačky a samozřejmě moje máma. Ten chlap utek. Takže si dejte pozor, aby byl opravdu imaginární.

Jestliže váš syn žárlí na svoje sourozence natoli, že říká, že je nenávidí, tak bych s tím teda opravdu něco dělala. Pravděpodobně děláte někde chybu. Musíte mu vynahradit to, co cítí jako křivdu. Jinak by se mohlo stát, že je bude vskrytu nenávidět do konce života, aniž by to snad dal najevo.

První věc, kterou bych Vám poradila, velmi dobře a objektivně se rozhlédněte po situaci, v níž Váš syn žije.
Děti si často tvoří imaginární kamarády a nemusí to nic znamenat, ale často tak reagují i na nepříjemnou situaci, v níž žijí, a se kterou se neumí vyrovnat.

1. takto malí bráškové jsou fajn, ale nejsou to pro něj rovnocenní partneři, ale malé děti.
2. Jaký je vztah mezi chlapcem a jeho otčímem? To, že táta není biologicky vlastní otec, nemusí být vždy problém. Někdy jsou ti „nevlastní“ i mnohem „vlastnější“, ale ne vždy. Pokud je tento vztah nějak nefunkční, může na to chlapec reagovat.
3. Zná svého biologického otce, stýká se s ním a jaký je vztah mezi nimi?
4. Má dost kamarádů – vrstevníků (pozor tohle je hrozně důležité !!!!) Možná právě tady je ten problém. Je možné, že chlapci chybí opravdoví kamarádi. Bráškové prostě devítileému klukovi stačit nemohou. Pokud nemá skutečné kamarády, pak je rovnice velmi jednoduchá. Chlapec si vytváří imaginárního, který mu má ty živé nahradit.
5. Jaký má vztah se spolužáky? Není třeba takovýten „otloukánek“ třídy? Zkuste zjistit, jestli třeba není šikanovaný.
6. Zvažte i možnost nějaké psychické choroby. KOlega zmiňuje shizofrenii a samozřejmě ani ta není vyloučená.

Pokud budete mít pocit, že vše výše zmíněné je v pořádku a sama na nic nepřijdete, sedněte si s chlapcem o samotě a proberte s ním jeho „kamaráda“. Neříkejte mu, že je to blbost a jeho kamrád neexistuje. Ptejte se přímo na něj.

Nakonec bych změnila psychologa. Budete potřebovat někoho, kdo syna „nerozhodí“ ještě víc, ale zjistí, co se děje a poradí Vám.

Docela slozita situace,ale pokusim se vas nejak nasmerovat.Tak za prve,je mozne,ze si vas syn vymysli a chce na sebe upoutat vasi pozornost a to treba proto,ze zarli,vasi mladsi synove jsou jeste hodne mali a tak se jim musite hodne venovat,znam to podle sebe,jelikoz 20 sekund ,je pro takove dite ohromna doba,aby provedl neskutecnou vec.Pokud je to tak,ze vas syn zarli,zkuste se mu nenapadne venovat vic,ale pozor ,v jeho veku vas muze snadno odhalit,opravdu zkuste nenapadne svou pozornost upjat, na jeho osobu ,prubehem nejake doby,by se vse melo zlepsit. Pokud si vzak nevymysli a on opravdu hovori s imaginarni osobou,je to velky problem,jedna se o dosti vyjmecnou dusevni chorobu,kterou je nutno lecit, u odborneho deskeho psychiatra,jen mne zarazi,ze onen psycholog,ke kteremu dochazite,vas jiz, k takovemu lekari neodeslal.Domnivam se,ze budete muset vzit oteze ,do svych rukou a sami vyhledat takoveho odbornika,dopo­rucuji spise zenu,nez-li muze,vas syn bude mit vetsi duveru k zene,ve vetsine pripadech to tak byva a co nejdrive, u tohoto lekare nechat syna vysetrit,uz jen pro vas klid,aby vam potvrdil ci vyvratil onu chorobu.Preju hodne stesti a jeste neco,nedoporu­cuji,aby jste jej jakoukoliv formou trestali,pokud je opravdu nemocny, prohloubite jeho nemoc az na same dno a bude komunikovat pouze a pouze, s onou imaginarni osobou a nehnete s nim nijak,ani spickovy lekar.Budte opatrni – Drzim palce.

Bratr a přítel to je jistě rozdíl.Některé děti si vytvoří to,co vlastně chtějí mítnebo po tom touží.On touží po dobrém přteli.V poradně vám řeknou víc.Ale já bych šel do lepší poradny.Raději bych se snažil přijít na to"kdo to je a proč ho má rád"? Než nějaké represe a zloby.Třeba hledá něco,čeho se mu nedostává…