Jak funguje detektor kovu a detektor plynů ná jakém to je principu?

Detektor kovů je zařízení, které reaguje na kov. Nejjednodušší detektor kovů se skládá z oscilátoru a cívky vyzařující střídavé magnetické pole. Nachází-li kus elektricky vodivého kovu v blízkosti cívky, indukují se do něj vířivé proudy, a to vytváří střídavé magnetické pole. Cívka se používá k měření magnetického pole (jako magnetometr), malými změnami v magnetickém poli pak může být detekován kovový předmět.

První průmyslové detektory kovů byly vyvinuty v roce 1960 a byl používány pro těžbu a další průmyslové aplikace. Mezi další použití patří odminovávání (detekce pozemních min), odhalování zbraní, jako nože a pistole, zejména v letištní bezpečnosti, geofyzikální průzkum, archeologie a poklad myslivost. Detektory kovů jsou také použity k detekci cizích těles potravinách a ve stavebnictví pro detekci ocelové výztuže do betonu, jako např. trubek a drátů uložených ve stěnách a v podlahách.
Hlásič ionizační detekuje změnu (pokles) vodivosti vzduchu ke které dojde úbytkem ionizovaných částí vzduchu v měřící komůrce. Je měřena vodivost vzduchu v komůrce, ve které je vzduch ionizován radioaktivním prvkem, typicky Am241. Hlásič detekuje viditelný i neviditelný kouř. Je velmi citlivý, levný a výrobně jednoduchý. Jeho nevýhodou je přítomnost radioaktivního materiálu a z toho plynoucí komplikace při evidenci a likvidaci těchto hlásičů.
Více viz: encyklopedie-wikipedia

U detekce kovů je to většinou jejich vliv na elektromagnetické pole. Tento vliv na toto elmag. pole je detekován .

U detekce plynů je principů několik.

1. katalytické spalování
2. elektrochemický princip
3. infračervený princip
4. fotoionizační princip
5. polovodičový princip

U těch nejlacinějších detektorů se jedná téměř vždy o polovodičový princip detekce. Ty dokonalejší používají většinou ionizační princip detekce.

Problematika je dost obsáhlá a většina se dá najít na inetu.