Jak můžeme vědět, že to, co považujeme za pravdu, je skutečně pravda?

Ty nad tím přemýšlíš? 😮
To je v dnešní době neobvyklý, zpátečnický přístup.To bys NEMĚL! Měl bys už VĚDĚT, že PRAVDU má Greta, Fialová banda (Černochová, Adamová-Pekáčová, pirátské korupční smažky a spol.), pravdu má Česká LŽElevize apod. žumpy. 😉

Pokud o tom pochybuješ, tak se připrav, že:

1. bude z tebe kobliha
2. bude z tebe dezolát
3. bude z tebe Putinův agent
4. bude z tebe agent čínských komunistů
5. bude z tebe MNOHO dalších věci/bubáků, nemá smysl je všechny vypisovat

Už jen ta DRZOST, že chceš VĚDĚT a ne jen věřit co ti nabulíkují je do nebe volající! 😮

Ryan Levinson, autor knihy „Demystifying Philosophers“, definuje pravdu jako „soulad s fakty nebo realitou“. Ale jak můžeme poznat, jaké jsou skutečné fakty nebo realita? To závisí na našem přístupu k poznání a pravdě. Existuje několik klíčových způsobů, kterými můžeme určit, zda je něco pravda:

1. Empirické důkazy: To je pravda, kterou můžeme ověřit vlastními smysly – viděním, slyšením, chutí, čichem nebo hmatem. Pokud například na stůl kápneme kapku vody, můžeme vidět mokrý bod, můžeme hmatem cítit, že je mokrý, a dokonce bychom mohli ochutnat, že se jedná o vodu.
2. Logické důsledky: To je pravda založená na logických argumentech a dedukci. Pokud si uvědomíme, že všechny lvy jsou savci a že všechny savce kojí svá mláďata, můžeme logicky vyvodit, že všechny lvy kojí svá mláďata.
3. Vědecké metody: To je pravda založená na systematickém a cílevědomém zkoumání světa. Vědci vytvářejí hypotézy, provádějí experimenty a shromažďují důkazy, aby testovali a ověřovali své teorie.
4. Společenský konsenzus: Někdy je pravda to, co je obecně přijímáno a uznáváno většinou lidí ve společnosti. Například většina lidí považuje za pravdu, že Země obíhá kolem Slunce.

Tyto přístupy nám však nedávají absolutní jistotu. Každý z nich má své výhody a nevýhody a může být poskytnut jinak v různých kontextech. To, co považujeme za pravdu, se často mění s novými informacemi, důkazy a pochopením.

Nemůžeš si být jisty většinou věcí – třeba je Země fakt placatá, jenom bohové si z nás dají srandu. Ovšem je dobré se řídit zkušenostmi a pozorováním a z toho vyvozovat pravděpodobné závěry. To dělá věda. Podle vědy by se mělo naše poznání řídit. Pokud je vesmír simulace, no a co, stejně nám nezbývá než tu simulaci prokoumat…

Zkratka, nevíme, jaká je skutečná realita, ovšem pracujeme s tím, co máme a co se jeví jako nejreálnější…

Vždy nemůžeme.

Vpravdě filozofická otázka (kategorie náboženství není vhodná, ale filozofie tu není). Osobně si nemyslím, že jsme v Platónově jeskyni, ale k možnostem lidského vnímání i poznání má samozřejmě smysl být skeptický. Bohužel v dnešní době se stává skoro moderní, že se lidé ztrácí v realitě a virtuální realitě, třeba film Matrix považují za popis reality 😉

Pýtate sa: „to, co považujeme za pravdu, je skutečně pravda?“

moja odpoveď:
Dali ste otázku, na ktorú dodnes nedokázali ľudia nájsť jednotnú univerzálnu odpoveď.
Ale je toto moje tvrdenie skutočná pravda?

Nemůžeme.
Za prvé, samotné myšlení a vnímání člověka je subjektivní. Klame nás náš vlastní mozek, naše vzpomínky i naše smysly. Jistí si na 100 % nemůžeme být ničím…

Za druhé, nemůžeme si být jistí ani žádným vědeckým poznáním. Ani dogmaty/doktrínami a obecně přijatými tvrzení, což se týká i třeba fyzikálních a přírodních zákonů. Nevíme kolik toho nevíme. Stačil by jeden zásadní/přelomový objev a ten by mohl zbořit v podstatě všechna předešlá tvrzení a vnímání.
_____________­________________________­_______
Jak se z přijatých teorií vůbec stávají přijaté a jak se naopak od nich ustupuje? Novými objevy, novými experimenty – a novými názory a představemi („pohádky“), které převezmou novou vůdčí roli, protože budou lépe zapadat do škatulky, představě o fungování světa. Žádné teorie a tvrzení nejsou věčné. Newton byl nezpochybitelný bůh, teď je to Einstein a i ten bude překonán. Ani teorie relativity nebude správná (ani Tesla s tím nesouhlasil a já jdu raději s Teslou než Einstein… Teslova kritika byla rozumná, ale bohužel nenabídl alternativní vytvětlení – alespoň vědecky, experimentálně „potvrzené“. Což ale neznamená, že se pletl. Jistě, Einsteinovo vysvětlení je „správnější“ a rozumnější než Newtoovon, to neznamená, že je Einstein správný).
Hroutí a zhroutily se i ty nejlépe zavedené teorie. Nakonec nebudou odpovídat NOVĚ pozorovaným faktům. Ke změně paradigmatu dojde, když se nahromadí nové objevy, které už nezapadají do přijatých teorií – a kdy už je nejde zařadit pouhým rozšířením těch teorií, ale rovnou jejich nabouráním. Tyto objevy jsou zpočátku „anomálie“, protože nezapadají do těch teorií – tak budou zpochybňovány, považovány za omyl/chyby, budou více zkoumány a budou objevovány nové anomálie… až z toho vznikne nové paradigma, které se stane novou doktrínou (dokud po čase zase nedojde k lepším objevům a vystvělením, které se stanou obecně akceptovatelnými – což z nich udělá „fakta“, respektive nová fakta).
Stávající teorie/paradigma už na to prostě nestačí. Nové objevy tomu neodpovídají. A tak nakonec příjde nové, které to lépe vysvětlí, splňuje to, co předchozí, ale je jednodušší, smysluplnější* a lépe zapadá k novým objevům a poznatkům.
*Smysluplnost je taky relativní. Spousta uznávaných teorií byla a je dost nesmyslná, plno nových objevů bylo zpočátku dost nesmyslných („pohádky“, fantazie, bludy, „nadpřirozeno“ a divy). Někdy to, co působilo neuchopitelně a nevysvětlitnělně, bylo nakonec dost jednoduché. A naopak to, co se z počátku zdálo dost jasné a jednoduché, zase až tak jednoduché nebylo. Zkomplikovalo se to…
..Záleží taky, jak se to jeví, a jak se to vysvětlí. Ale pointou je, že i ty smysluplné i ty méně smysluplné teorie, nejsou věčné a stálé. Co z života a ze světa víme, tak nic není neměnné, stálé a věčné (a že se doopravdy/plně nedá věřit ničemu). A to je prozatím ta největší jistota, které se můžeme držet. Protože ani vůbec nic ve vědě, není neměnné.
Jakékoli proteď zcela jasné a samozřžejmé tvrzení i třeba o fyzikálních silách, může být nakonec neúplné nebo rovnou chybné.
My ani nevíme, co je hmota a energie (co tvoří nás a vše kolem). Nevíme ani kdo jsme, co jsme, proč jsme, kde nebo kdy jsme a jsme vůbec? :D NEVÍME NIC.
Jsou teorie, že vše je iluze, sen apod. Všechno můžeme být jinak.

Dnes a od konce 20. století je věda plná anomálií, teorií ale i objevů, které nezapadaí do aktuálně přijatých teorií a paradigmat. Ale ještě nedošlo k jejich narušení (třeba teorie relativity, častečnš Darwinismus, evoluce, aj) – jen na pomezí filozofie, ale nikoli vědy. A ta potřebuje ověření, důkazy a „přesnost“ (přesnou soustavu teorií, do které bude vše zapadat a čím se „vše“ vysvětlí).

Problém je, že fakta nejsou tak úplně fakta. Protože i jakýkoli pevný fakt se dá hypoteticky nabourat novým lepším faktem.
A žádný problém se nedá vyřešit stejným způsobem myšlení, jenž problém způsobil/působí. To platí i pro ty teorie a koncepty. Pokud už nové objevy neodpovídají těmto představám (původně pravdám – přijatým vysvětlením), tak už je prostě na místě je opustit a vybočit z nich…

Jen považ, že různé sny i halucinace se zdají skutečnější než realita. Co tedy určuje realitu a jak víme, že realita je skutečně tak reálná? Nebo jaká je hranice mezi fantazií (představou) a realitou, skutečným světem? Třeba je vše jen představa, včetně naší „reality“. Třeba je každá představa/fantazie svým způsobem nějak reálná (jiné dimenze, sféry..). Proč se různé halucinace, změněné vědomí a různé mystické zážitky zdají skutečnější a živější, než cokoli v realitě…? I smysly tam pracují na úplně jiných obrátkách a v širším vnímání.
Vždyť my dokonce každý vidíme i slyšíme jinak. Každý má jiné vnímání a i to je velmi omezené, iluzorní. A v podstatě jen NĚJAK zpracováváme nějaké přenositelné infromace v podobě vlnění, vibrací – to se nám zpracovává do mozku a vytváří nám tam obrazy. Cokoli vidíme a vnímáme je svým způsobem jen naše představa světa (a nikoli svět sám)… Například jak to naše oči vnímají, jak se to přenáší a jak to náš mozek zpracovává (to neodpovídá realitě – vnímáme jiné barvy a odstíny než jiní lidi, chvíli trvá, než se nám to tam přenese/zobrazí, vnímáme to „naopak“, ze svého pohledu. Co vidíme není svět, ale náš pohled na svět, NAŠE subjektivní vnímání… a každý má svoje. Kdo určí, kdo má lepší a které jsou nebo jsou skutečnější?… I ti se zdravým zrakem i sluchem nevnímají stejně..).
„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem.”

Upravil/a: Disraeli