Je na 99,9 % jasné, že posmrtný život neexistuje?

šance je stoprocentní

Není to šance, je to 100%, že po smrti nic není. Jediné, co bude nějaou dobu žít dál, jsou vzpomínky v paměti těch, kdo vás znali.

Upravil/a: Roman71

jiný názor

Po smrti nevnímáš čas, může proběhnout klidně miliarda další třesků, a pokud si se jednou narodil, nejspíš se tvoje vědomí zrodí znovu třeba nespočetněkrát

Tím chci říct že ihned po smrti budeš v nějaké podobě existovat, protože svoji neexistenci nevnímáš

jiný názor

Co to je „posmrtný život“, a co to je „nic“?

Čím větší hlupák, a čím nižším sebevědomím oplývá, tím vznosnější (jakože důležitější) fraseologií oplývá, tu, aniž by si to uvědomoval, tu proto, aby zapůsobil, ovšem skutečnost, že je to hlupák (kterou vidí všichni kolem někoho, pouze on nikoli) rozpozná každý velmi snadno: nerozumí materii té rádoby vznosné fraseologie, kterou používá.

Co to je „posmrtný život“? Je to to, že z člověka bude nemrtvý, třeba upír, nebo zombie? Nebo je to reinkarnace? A je posmrtným životem i reinkarnace, řekněme, člověka obecného do klíště obecného? Nebo je to nějaké nebe, peklo, očistec, předpeklí…?

No, rozličných thesis, theorií a jiných „zaručeně pravých“ příběhů je dostatek. Na některých se zdá, že i něco (možná) je, některé jsou zjevným konstruktem sadistických, mocichtivých, paranoidních, a zároveň hloupých, hyen, neboť mají za úkol, jen a pouze, ovládat lidi.

Takže ano, můžeme, sociologicky a psychologicky, vyloučit křesťanské pojetí hříchu, pokání (svátosti pokání, zpovědi), posledního soudu, (očistce či předpeklí), pekla a ráje. Můžeme, protože to je normální manipulace: to a to je hřích jenom proto, protože to řekla prasečí hlava (a je dokonale nepodstatné, jestli je tou prasečí hlavou Pepa Franta, o kterém ani nevíš, jestli žil, ale podle Tradice, s velkým T, tedy posvátné tradice, žil, a proto je to pravda, nebo je tou prasečí hlavou Bybel, respektive Novum Testamentum, respektive překlad Novum Testamentum, a ještě k tomu nikoli účelový překlad, ale to, jak překlad vykládá pastor, reverend, dozorce, starší etc. etc. etc.). Hřešit je špatné, ale nejde nehřešit – jestliže tvrdíš, že nehřešíš, máš nejtěžší hřích: pejchu! Dokonalý konstrukt na lidi s úzkostně inhibovaným temperamentem! 😎😅🤷‍♀️ Se trestají sami, ani na ně nemusíš „sáhnout“! Tak, doprdele práce, proč ten dokonalý bůh (jediný, v trojici jediný, nepodstatné) tohle připouští, to je to takový sadista? Ne, on tě miluje, ale ty to nemůžeš pochopit, protože ty jsi člověk, a toto je nadpodstatná logika! A, vůbec, logika je nástroj Satanův a srdce boží! Dobře, tak co s tím? No, to už je těžší, denominace od denominace se to liší, ale my zůstaneme u toho klasického pojetí: svatá tajina pokání. Fajn, takže dojdeš za knězem, tu si stoupneš, tu si klekneš, tu si sedneš. Řekneš, jakých hříchů jsi se dopustil. Kněz ti dá rozhřešení, v západním pojetí je to nezbytné „ego te absolvo in nomine Patris, et Filii, et Spiriti sanci. Amen!“, čemuž předchází, zpravidla, nějaký trest, který ale nemá trestat, ale to by bylo na delší. A tím je to vyřízeno? Ne, není. Vyřízeno je tím to, jde-li tedy o tzv. hřích do nebe volající, nebo v našem pojetí hřích těžký, že nepůjdeš po smrti do pekla. Ale nic víc! Celé se to točí kolem strachu lidí ze smrti, nedostatku sebelásky, prostě neschopnosti jedince přijmout se takového, jaký je, celé je to, prachobyčejný a prostý, lidský konstrukt. A jo, funguje už skoro 2,000 let, takže asi dobrá značka! Ale pravdy, objektivní materiální pravdy, v tom je, jak rychlosti v cikánském kolotoči.

Podobně na tom jsou, asi, musulmani, se svým nebem plným rádodajných štětek a opulentních žranic, no, zkrátka a dobře, jakékoli institucionali­sované a moderní (= nikoli původní, nemá nic společného se stářím kultu!) náboženství.

Na druhé straně pro to, že se člověk vyvinul z nějaké opice, také žádný důkaz neexistuje, rozuměj žádný důkaz v tom směru, že by to bylo jisté, že by tato skutečnost byla objektivní materiální pravdou. Ne, není. Je to, jen a pouze, theorie, s nějakou typovou mírou pravděpodobnosti, ale život není ars mathematica, že se něco jeví i velmi pravděpodobné neznamená, že to není blábol. I lež zní jako pravda, napíše-li se latinsky.

Nebo ještě jinak: ano, člověk má jisté společné rysy s opicemi: stavbu těla, podobný chrup, ale i ethologické chování – v Kroměříži u biskupského zámku byla taková malá ZOO, takový pavilon, a v tom pavilonu byli šimpanzové. On tam ten pavilon Sicher ještě je, akorát nevím, jestli tam mají pořád ausgerechnet tyto opice, nebo tam třeba, namísto opic, chovají kozy. Ale tehdy tam byli šimpanzové, no a šimpanz je opice z tzv. čeledi hominidů; já sice přesně nevím, co to hominid znamená po stránce přírodozpytné, študýrovat se mi to nechce, ale vím, že podle věřících v Darwinovu theorii je šimpanz člověku velmi blízko. No a tak tam, v tom areálu parku biskupského zámku v Kroměříži, byli ti šimpanzové v kleci, no a stačilo ty opice pozorovat 1/4 hodiny, třeba, jak se „hádaly“ opice opačného pohlaví, a pak si stačí zajít na jakékoli dětské hřiště a pozorovat, jak se „hádají“ samice člověka opačného pohlaví. 😅

Pár desítek let zpátky přírodozpytní vědci zjistili, že šimpanzové mají něco, jako dělbu práce a měli z toho veliké hurá! Taky šimpanzové používají nástroj, že třeba vezme klacek, píchne ho do mraveniště, na ten klacek vlezou mravenci, šimpanz klacek olízne, a skrze tento nástroj tak požívá mravence.

No dobře, mají dělbu práce, mají nástroj a mají potvory, protože, třeba, šimpanz vybere samici šimpanze opačného pohlaví ze zad agenty kożuchowe, no a samice šimpanze opačného pohlaví po té šimpanze připustí, aby na ní vykonal skutek.

Ano, to mají, ale nepřemýšlí nad tím, jestli je bůh, který se o nás stará, na co by si dali kalhoty, kdyby neměli nohy, a když se objeví větší opice, tak buďto utečou, nebo se porvou, ale nesnaží se porazit virus silou myšlenky. Ne, ani třeba takový medvěd to nedělá, ani ploštice, jenom my.

A, ano, je možné, že je za tím nějaký vývoj, ovšem je to theorie a nic víc, stejně tak je možné, že jsme z jiné planety, stejně tak je možné, že jsme opice zkřížená s něčím z jiné planety, a ano, stejně tak je možné, že, jako jediní, máme substantio jiné, než fysické, substantio, které některá náboženství nazývají duší, a to jako jediní, ale stejně tak je možné, že toto nehmotné substantio mají všichni živočichové na této planetě, a nebo i kameny, a nebo jenom živočichové vyššího řádu, třeba takoví nálevníci nikoli.

Ale pořád jsme v rovině theorií, nic víc, nic míň.

Na jedné straně je neoddiskutovatelným faktem, že člověk bez hmoty nepřežije – potřebuje jíst, pít, potřebuje se ohřát, jedno s druhým. a ano, známe, co to je klinická smrt. No, po té klinické smrti se začnou dít v té fysické schránce teplokrevného živočicha ty chemické pochody, které způsobí, že taková fysická schránka ošklivě páchne, mění vzhled, ztěžkne (mrtvola váží cca o 1/2 více, než živý člověk, vlivem rozpadu bílkovin), ztuhne, etc. etc. etc. Ale my tady nejsme ani na přednáškách z biologie, ani z medicíny, takže tohle neřešíme.

Před takovými 100 lety Sicher, a před takovými cca 70 lety reálně, klinická smrt rovnala se materiální konec člověka. Prostě přišel lékař, a jakmile nebilo srdce a pacient nedýchal, prohlásil ho za klinicky mrtvého. Čas od času se stalo, že si to pacoš rozmyslel v truhle 6´ pod zemí, nebo jsa v ní zašroubován v rodinné hrobce, ale to už mu bylo houby prd platné. Dneska!? Dneska tě lapiduši „nahodí“, pomalu, ještě půl hodiny po tom, co jsi „mrtvý“. Sice budeš dement, ale budeš žít, a do cca 1/4 hodiny tě „nahodí“ úplně easy, s přehledem (až tak jednoduché to taky není, ale – jak píšu – nejsme tu na kursu první pomoci, ani na přednáškách z ars medicinae). Kdybys toto vykládal našim předkům v 17. století tak bys Sicher skončil, v lepším případě, u bratra exorcisty, v horším případě u bratra inkvisitora, protože „zvedáš umrlce z hrobu“! 🤷‍♀️😅

Fysické bytí člověka je spojeno s hmotou, to víme, fysicky člověk přestane být ve chvíli, kdy se mu zastaví srdce, „Dežo to nerozchodí“^I.), a tak začne odumírat mozek. V jistém stádiu odumření mozkové tkáně už je „nahození“ umrlce fakticky neproveditelné, to znamená, že to jeho bytí v té podobě, jakou známe všichni a považujeme za život, prostě skončilo.

A ano, asi by se zdálo, že putování něčeho z člověka – nazvěme to, pro toto, duší, do jinam (kam?, to nevíme) můžeme bez dalšího označit za lidský konstrukt. Z vysokou mírou pravděpodobnosti bychom mohli, nebýt „navrátivších se“ umrlců.

Je velká spousta, docela dobře zadokumentovaných, případů, které se označují jako prožitek blízký smrti.^II.)

Všecky jsou, vice méně, totožné s tím příběhem té první holky (Michaela Roser): vážný úraz (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, Tako-tsubo kardiomyopatie etc.), osoba se ocitne (z medicinálního pohledu) v bezvědomí, osoba prochází invasivní lékařskou therapií (nepřímá srdeční masáž, intubace, adrenalin přímo do srdce etc. etc. etc.), následně náročnou operací, skončí na JIPce. Osoba popisuje svůj stav, jako odpoutání se od fysického těla, cestu „někam“, ale neví kam, kde je klid, bílé světlo (které může, ale nemusí, být na konci tunelu), Osoba se může vracet do svého fysického těla, to však většinou, po vyzkoušení, nečiní, protože ve fysickém těle cítí fysickou bolest. Osoba se vidí jakoby z patra, některé osoby mohou i putovat do vedlejších místností etc. etc. etc.; některé osoby popisují nikoli „bílé světlo“, ale osobu, např. Howard Storm & Ješua ben Joseph.^III.)

A, ano, jak je zmíněno v tom dokumentu, všecky ty prožitky lze racionálně vysvětlit.

Kdo se věnuje léta psychologii a filosofii zná Wilhema Wischedela a tzv. frontový prožitek, u nás popularisovaný spíše Janem Patočkou. Několikrát už jsem o něm tady psal a ne, nemá smysl to opakovat, protože Weischedelův frontový prožitek, neboli prožitek absolutní bisarnosti bytí, není něco, co se dá lehce popsat, je to něco, co se musí prožít, a ani to samo o sobě nestačí, ten, kdo prožitek absolutní nesmyslnosti bytí prožije, si musí na ten prožitek uchovat, co možná nejkomplexnější, vzpomínku, a ani to samo o sobě nestačí, on se k té vzpomínce musí mít odvahu vrátit, musí být s to setrvat v té situaci, musí si to znovu prožít, a až potom je docela možné, že z toho – jinak ryze negativního – prožitku bude osobně růst, tedy, těžit.

Tedy ano, skutečně by to i mohly být halucinace, mohla by to být, vlastně fysiologická, reakce mozku na extrémní trauma, které se jedinci stalo, a taky proto je možné, že to prožívají všichni jedinci, alespoň tedy rámcově, shodně.

Mohlo by to tak být, nebýt několika zdokumentovaných případů, jak tento prožitek blízké smrti prožívají jedinci od narození slepí. Člověk, který je od narození slepý, má odlišné vnímání reality, než člověk, který vidí, a potom oslepne, i kdy třeba vidí jenom 1/2 roku, nebo tak něco. Prostě a jednoduše, svět člověka, který nikdy neviděl, neobsahuje žádné zrakové vjemy.^IV.)

Paradoxem je, že ten člověk popisuje naprosto to samé, co vidící, jinými slovy: je takový, třeba, velice dobře zadokumentovaný případ z Německa. Ženská od narození slepá, prostě oko je biologický „dalekohled“, no a v tom dalekohledu chybí dvě čočky, prostě ty oči nebyly s to dopravit světlo z místa před okem do toho místa, aby to mohlo jít dále do mozku – makroprocessoru, proto ta osoba nikdy neviděla, a pokud se neudělá nějaký významný objev v medicíně, ani neuvidí. Ta ženská popisovala sebe na stole, vlastně úplně stejně, jako ta Michaela Roser, ovšem s tím rozdílem, že to popisoval člověk, který nikdy neviděl nic jako obraz – neviděl lidské tělo, neviděl sebe, etc. etc. etc.

Tohle halucinacemi nevysvětlíš. Pozor, může to nějak souviset s genetikou, jo, netvrdím, že to dokazuje existenci něčeho v člověku, co není navázáno na bytí fysického těla, vůbec ne, vůbec nic to nedokazuje, třeba nám to jednou vysvětlí genetika. Ale je to objektivně ustanovená skutečnost, kterou je třeba vzíti v potaz, ano, nemůžeme to hodit stranou a hledat vysvětlení jenom proto, abychom měli vysvětlení. To ne!

Tedy: co to je onen posmrtný život? Je to, řekněme, pár minut po té, co je člověk považován za fysicky mrtvého, protože ve skutečnosti umře později? Nebo je to nějaké substantio člověka, které je od fysického těla nezávislé? A půjde kam? Někam jinam do vesmíru? Do jiného těla? Moc pravděpodobností, moc možností, málo ustanovených skutečností, na základě nichž by na to bylo lze s to odpovědět.

Co to je „nic“?

Nic je domněnka.

Někteří lidé se domnívají, že za vesmírem „nic“ není. Protože vesmír je nekonečný. Co to je nekonečný? No, ano, domněnka.

„Nic“ z člověka nemůže být, protože člověk je „něco“ a platí zákon o zachování energie a hmoty.

Jest-li celé to „monstrum“, co má člověk v hlavě, odvislé od hmoty, tak se člověk přemění v hummus, nažerou se brouci, nebo – co já vím – hyeny a supi, z toho, co ti brouci, hyeny, supi etc. sežerou, pak bude hovno, takže ano: fysický člověk skončí na hovno! 👌😅😎🤷‍♀️

E contrario, jest-li v člověku nějaké to substantio, které není závislé na té fysické schránce, musí se také nějak zachovat. Jak? Nějak, podle zákona o zachování energie a hmoty.

Buď klidný: jednou se to dozvíš. A do té doby to nepotřebuješ vědět, kdybys to potřeboval vědět, prožiješ něco, jako ti uvedení tady, a už to budeš vědět. Až tak banální ten svět je.

I.) To mi, kdysi, vykládal známý farář, že to zažil někde v ÚLDR, snad ještě jako diakon, že měli Cikáni funus, teďka ten cikánský katholicismus, to je takový směs tam těch starých karízvyků, a do toho jakéhosi cikánského šamanismu (hlavně Cikánky opačného pohlaví, víš co, věštěj z karet, kávové ssedliny, a tak podobně), no a rozličných těch pověr. Tam, v té ÚLDR, tam je biskup rád, že mu alespoň někdo přijde do kostela, tak to ani moc nehrotí, takové nuance, že Demeter je taky trochu musulman, nebo tak něco, no a tak ležel ten umrlý Dežo ve futrálu, futrál otevřený, Cikánky mu tam daly do rukou ty svaté obrázky, a do huby peníz, a do rukou peníz, a tak vůbec, prostě, jak to bejvá o cikánským funusu. No a nic, tak pak přišel kněz, s diakonem a ministranty, začal tu missam requiem, no a teďka tam někdo, z lodi, že „dik Dežo mrkl“ Tak se nahrnulo celý cikánstvo na presbyterium se podívat, jestli Dežo mrkl, nezdálo se, ale vytáhli Deža z futrálu, vzali Deža pod pazúchami, a že „dik to Dežo rozchodí!“, no a procházeli se, s umrlým Dežem, po kostele, aby to Dežo, jako, rozchodil. Dik, Dežo nerozchodil, tak vrátili Deža do futrálu a kněz dokončil missam requiem. A, prý, byl ten farář úplně v pohodě, že jako prostě takový věci k cikánským funusům, svatbám, křtinám, sobášům atp. patří, že se tím není potřeba mordovat. 😅👌😂😂😂

II.) https://www.y­outube.com/wat­ch?v=Hz2MlhyQ­zFo

III.) https://www.y­outube.com/wat­ch?v=gFBGF4oW­psg

IV.) Pokud byste se chtěli, i jen náznakem, vcítit do toho, co takový člověk prožívá, museli byste si půjčit / koupit slepeckou hůl, domluvit si někoho z blízkých a udělat, vcelku jednoduchý, experiment: „zaslepit“ oči, ale pořádně, abyste neviděli ani ostré světlo, následně nasadit sluneční brýle, vzít do ruky slepeckou hůl, no a ten blízký by vás vzal na vejlet, ale někam, kde jste nikdy nebyli. Byli byste potom na oběd / večeři, jeli byste autem, nebo veřejnou dopravou, prostě prožili byste, co já vím, 6, 8 či 12 hodin v roli slepce. I za ten relativně krátký čas by se vám značně zostřil sluch, hmat, čich i chutě.

je to 50:50

ano

podle mě je ta šance kolem 90 %

Nejméně dvakrát jsem se ocitl na druhém břehu poprvé to bylo když mě v epileptickém záchvatu přestalo být srdce a táta mě ho musel pumpovat.A podruhé jsem tam chvíli byl nic jsem necítil a ani nevnímal všude tma.

Upravil/a: jirka F

jiný názor

Kdo ví?

jiný názor

Smrt to je jako přepnutí programu v televizi, jeden program skončí a jiný začne

Upravil/a: Themeansar

jiný názor

Za poznáním se jezdí někam do jižní Ameriky pořádají se rituály za dozoru šamana jedinkrát olízneš jistou žábu a obzor se ti otevře ba co více, navždy se na pravdu napojíš!

jiný názor

myslim, že neni nic, prostě nic. Jako když usneš, nic se tě nezdá a nikdy už se neprobereš.

je to 50:50

Těžko říct, důkazy nejsou. Možná nějaké déja vu, nebo udivující znalosti některých jedinců, kteří oplývají nesmírným talentem – technici, muzikanti, super nadané děti, bylinkáři. Hodně náboženství
posmrtný život uznává, zmínky o tom byly údajně i v Bibli, ale na nějakém koncilu v 6. století byly odstraněny. Jisté aleje, že lidé, kteří tomu věří, mají snadnější život, netrpí beznadějí.

Upravil/a: paul1

jiný názor

Podle mě je šance tak 10%

Upravil/a: Porkman

ano

Ano. Jelikož jsem věřící a silně věřím že existuje :)