Jak omluvím dovolenou na vysoké škole?

To máš tedy fakt blbé. Škola není holubník, obzvlášť momenty které popisuješ (začátek na nové škole), bývají mnohdy klíčové. Ať již pochopením principu jak to funguje, navazováním nových vztahů, formování kolektivu, důležité informace pro celé nadcházející studium, atd. Je pochopitelně možné, že za ten týden o nic nepřijdeš, ale na tuto variantu bych, obzvlášť v prvním ročníku, příliš nesázel. S tou dovolenou to rozhodně nebyl nejlepší nápad.

Opravdu „musíte“ jet na dovolenou v době, kdy byste měla zjišťovat,
jak to na VŠ chodí, seznamovat se s požadavky vyučujících apod.?

Rozhodla jste se pro vysokoškolské studium, všechno ostatní byste tomu
měla podřídit. Ale jestli se opravdu nedá dělat nic jiného a na dovolenou „musíte“ odjet v době, která je pro začátek studia nejdůležitější, domluvte
se s jednotlivými vyučujícími (možná budete muset splnit něco navíc) a se studijním oddělením.

Vysokoškolák musí být stále ve střehu, na příjmu (e.maily), často ihned reagovat,
VŠ nemá „prázdniny“ ani dovolenou, na každé škole je to jinak Dcera musela být v laboratořích během probíhajících pokusů 2 roky i v prázdninových měsících.Na DPP (brigády) během Bc. studia neměla čas, na „dovolenou“ už vůbec ne.
V některých předmětech měla nulovou absenci. Tedy i s T 40°C nesměla chybět.
Omluvou byla pouze hospitaliztace.
Chybět v 1 ročníku „jen pro zábavu“ je docela pěkná „drzost“.
Možná budete muset spolupracovat a písemně vypracovávat práce (i k zápočtu)
společně se spolužáky, právě v době Vaší byť týdenní „dovolené“
Volněji budete mít během studia až později, podle typu VŠ, Vašich sch.

Jste dospělá a na té dovolené můžete klidně chybět..
První semestr je obrovské síto, tedy na státních školách. Nic není „zadarmo“ a nároky vysoké.
Na soukromé, placené VŠ možná s omluvou a „dovolenou“ uspějete.....
Vaše dovolená to není. Na tu budete mít nárok až v zaměstnání.

… asi nebudeš mít moc rozumné rodiče, ale listopad je až za dva měsíce, do tý doby se rozkoukáš a téhle své otázce se budeš smát …

Informuj se ve škole.

Tak nějaké dobré rády a kárání o nezodpovědnosti jsme si vyslechli (netvrdím že s tím třeba nesouhlasím ale nenašel jsem tady skutečně relevantní odpověď na otázku), tak k věci.

V obecné rovině je třeba rozlišovat zdali se jedná o veřejnou školu, státní školu nebo soukromou školu.

V případě veřejné školy, tak alespoň tam kam jsem chodil já a tam kam chodili lidé co jsem znal, tak se jakákoli absence řeší přímo se cvičícím. Na naprosté většině předmětů (nezažil, jsem že by to bylo někdy jinak) se nevyžaduje účast na přednáškách – ta je pouze doporučená (z dobrého důvodu). To samé platí pro semináře (které jsou zpravidla dobrovolné, absence na nich ale může ohrozit případné benefity – předtermín, kredity navíc atp.). Tak teď k zanedbané látce, účast na cvičeních se zpravidla vyžaduje 100% (škola, předmět, atp) – zmíněné laboratoře beru jako cvičení, funguje to tam dost podobně. Nicméně necvičí celý ročník jednu věc najednou ale v různých paralelkách (které se od sebe liší obvykle v rozptylu jednoho týdne aby to navazovalo na přednášky), tzn. je možné si po dohodě s konkrétním cvičícím nahradit např. v případě 2 cv. týdně 1 cv před dovolenou a 2. cv po dovolené, musíš ale obejít hromadu lidí (počet předmětů se cvičením*počet cvičících*2) – nicméně je to standardní postup v případě jakékoli absence (nemoc, kocovina, …).

V případně státní školy nevím, nikdy jsem tam nebyl, nebudu a poměry tam neznám, každopádně minimálně u vojáků jsi normální voják = student = zaměstnanec a tam dost pochybuji, že tě pustí jinak než nadobro.

V případě soukromé školy bych to asi moc neřešil, platí tam poměrně výhodné paradigma a to, že nejsi student ale „klient“ (platíš školné, škola chce aby jsi studovala = platila školené, takže tě nechce vyhodit protože pak nebudeš platit). V tomto případě bych se na to buď úplně vykašlal a ten týden tam nechodil nebo postupoval stejně, jako v případě veřejné školy (ale pochybuji, že by tě tam někdo nutil něco nahrazovat a že by tam byla reálná hrozba např. nezískání zápočtu atp.).

Takže tak, samozřejmě nejjednodušší je se na to vykašlat a nikam nejezdit – to ale není můj boj a oproti ostatním necítím potřebu to řešit.