Už jsem se třikrát modlila, aby vstoupil do mého života. Poděkovala jsem Ježíší Kristu, že se nechal ukřižovat za mé hřichy. Poprosila jsem ho, aby mi odpustil mé hříchy a některé jsem uvedla. Prosila jsem ho, aby skrze něj vstoupil do mého života Bůh a aby mě změnil k lepšímu člověku. Aby ze mne udělal člověka, za kterého mě chce mít. Aby mi ukazoval správnou cestu. No, a zatím se nic převratného neděje. Žádný pocit naplnění, klidu, jako jsem to četla v různých osobních zkušenostech… Pravda je, že se mi zdá, že různé věci pozoruji z různých úhlů pohledu…Uvědomila jsem si, že celý svět vznikl díky Bohu. Že ho neřídí lidé, ale Bůh. Reguluji nadávky, i když nebyly v mém životě časté, chci se jich úplně vyvarovat. Ale nevím, jestli je toto znak, že Bůh vstoupil do mého života… Děkuji za odpovědi.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 0 před 4598 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Kdybys chtěla k tomuto tématu nějaké bližší vysvětlení, choď do
kostela a mysli. Podle náboženství jsme všichni Boží děti a Boží
tvorové. Jak může někdo chtít nějak jinak cítit svou sounáležitost
k Bohu?
Nepříjde to ani prosbami, ani modlitbami, ani očekáváním, že se něco
nového naráz do života přenese.
Náboženství je o víře. Pokud věříš, potom jsi v sobě našla
prazáklad vědění o tom, co je božské. Pokud ne, nepomůže strávit na
kolenou ani půl života a modlit se od rána do večera.
0 Nominace Nahlásit |
Zajímalo by mne, co tě najednou přivedlo k tomu, obrátit se na Boha.
Všechno (všichni) ostatní zklamalo? Jsem sice ateista, který věří jen
sám v sebe, ale myslím, že třikrát se pomodlit a čekat, že se objeví
zázrak, je hóódně krátkozraké. Jsi asi dost ovlivněna připitomělými
americkými filmy – zbývá, aby se objevil Jim Carrey alias Božský Bruce.
Předpokládám, že věřícím lidem (některým!) ve skutečnosti ani tak
nejde o to, aby se „něco“ stalo. Tím, že „věří“ se vlastně
utíkají k něčemu, co je neuchopitelné, ale pomáhá jim to v těžkých
chvílích. Chovají se podle desatera a nečekají za své dobro zisk ani nic
hmotného. Chodí do kostela nebo „mají“ Boha v sobě, protože
věří.
Říká se i toto: Ve víru ve Mne nepotřebuješ stavby ze zlata a kamení.
Rozštípni kus dřeva, nalezneš mne, otevři svou mysl a srdce, Já tam budu.
Pro toho, kdo pochopí tato slova má víra v „něco, někoho“ jistě smysl.
Rozebírat to ve stylu: já se modlím jak blázen a ono nic, si říká spíš
o návštěvu psychologa, touhu někomu se svěřit nebo o zoufalou potřebu
rychle začít řešit nějaký problém. A tohle Bůh asi jen tak
nezmákne.
0 Nominace Nahlásit |
Pokud je Bůh,tak se nebojte-on vstoupí-jedná se přece o všemohoucího a vševědoucího,ne?…Ovšem copak s těmi nevinnými lidmi co zahynou třeba ve válce nebo při autonehodě nebo jsou zavražděni.No joo a co zavražděné děti které nikdy nikomu nic neprovedly? To byl bůh asi na dovolený..nebo je to ve skutečnosti úúúplně jinak..........
0 Nominace Nahlásit |
Stačí viera vo vzťah s Bohom. Ak konáte v zmysle Božích prikázaní a
máte z toho dobrý pocit, je to znak nadviazaním vzťahu. Ak však od toho
vzťahu očakávate nejaký osobný prospech…
Konaj dobro nezištnou mysľou… jedno z prvých prikázaní vo svätých
knihách snáď všetkých náboženstiev sveta
0 Nominace Nahlásit |
Myslím, že „Bůh vstoupil do mého života“ se jen tak říká a je to
fráze vyjadřující to, co jsi popsala. Ten stav rozpoložení mysli, kdy
svoje kroky řídíš podle toho, jaké by podle tvé víry měly být a tak
dále.
I různí věřící svou víru prožívají různě intenzivně. Některým
stačí vědomí, že tu jsou díky Bohu a že by se podle toho měli chovat.
Jiní to prožívají víc, jiní jsou až fanatičtí (viz sebevražední
atentátnící a teroristi, kteří to také dělají kvůli své víře).
Sám jsem ateista a o existenci nějakého boha dost pochybuju, ale snažil
jsem se ti odpovědět tak, jak by ti odpověděl jiný věřící.
Ocko odpověděla také dost výstižně.
0
před 4596 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
bůh k tobě jen tak nepřistoupí…nestane se že bys ses nemodlila a on
tě oslovil..tedy on tě oslovuje neustále ale ty mu nerozumíš protože
nevíš jak mu rozumět nebo nechceš nebo to neumíš…bůh dělá zázraky
ale ty je neuvidíš pokud se za to nebudeš modlit..nestačí se jednou za čas
pomodlit a říct si že to pro tento měsíc stačí…stačí to tvému
svědomí..,ale pokud máš někoho ráda tak na něho přeci myslíš a bavíš
se s ním.. pouto a přátelství neroste s počtem modliteb ale jak dlouho mu
věnuješ a jestli to myslíš vážně…
modlitba je povznesení duše k bohu…to znamená že před ním nic
neschováš on vše ví…ale nenaléhá na tebe abys mu to dala…čeká až se
ozveš ty! a bude trvat než budeš schopná vnímat co ti bůh říká…je to
těžká věc a je to na celí život…
K bohu se nemusíš modlit jenom typem otče náš…, ale můžeš se s ním
normálně bavit… Ahoj Bože, jak se máš? já mám zrovna problémy ve
škole, štve mně učitel… prosím pomož mi pochopit proč se tak zachoval a
prosím řekni mi jak se mám příště zachovat…nebo mu můžeš věnovat
své trápení starosti, uleví se ti … a když se budeš za to neustále
modlit a nebudeš pochybovat pomůže ti to vyřešit…
to že reguluješ nadávky je první krok k bohu… ale to neznamená že ho
hned uslyšíš…musíš to chtít. brát ho jako svého přítele…pokud
možno mu nic nezatajovat…
Když chceš začít s modlením tak si urči určitou část dne (ráno,
odpoledne, večer) a v tu dobu si na něj udělej čas poděkuj mu za to co se
ti povedlo, atd… postupně můžeš přidávat v dalším čase.
a máš tři druhy modlitby: čtení textu z bible-někdy je to velice
obtížné pochopit z textu jak se to vlastně týká vás… rozmluva
s bohem-.- a naslouchání bohu- to je stav kdy na nic nemyslíš a čekáš
jak na tebe bůh zapůsobí co ti říká…toto je nejtěžší
z modliteb…
nejde sem napsat všechny mé myšlenky ale kdyby tě toto téma zajímalo více
mohu ti dát na mne email nebo na mou katechetku která by ti určitě poradila
a vysvětlila mnohem lépe…
snad můj text není pro tebe moc těžký pro pochopení..když tak se obrať
na můj email 😉¨
maruskastrakova1@seznam.cz
Veroniko. Vypadá to jako pravda, ale není to přesné a má to nedostatky. Bůh nedělá jen ty zázraky, za které se modlíš. Tvoje výroky svědčí o tom, že sama Ho neznáš osobně. Modlitba je povznesení duše k Bohu? ON nic takového neříká. Oslovovat Ho „ahoj Bože“ je hodně divné. Pro Jeho děti je Tatínkem, ostatní si mu nedovolí říct „ahoj“. Modlitba bez osobního vztahu s Ním je dřina (nebo náboženská potřeba – povinnost bez efektu), ať jde o jakoukoli formu. Tazatelka se ptá správně a logicky. Spousta „věřících“ žije v sebeklamu, že jejich víra bez těchto jistot „stačí“. Prý „postačí“, že je někdo „pokřtěný“ v kostele a tím prý automaticky je křesťan s pojistkou nebe, že někdo dodržuje Desatero a jiná nařízení nebo chodí do kostela, .. ALE nemá jistotu spasení, neví nic o smíření s Bohem a není si jistý, KAM vlastně jde!Opravdu do nebe? A proč vlastně žije? CO pro něj a od něj Bůh chce a jak toho dosáhnout??? Znáš odpovědi na tyto otázky????
annas | 5913 | |
Drap | 4602 | |
led | 2997 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2238 | |
zjentek | 1643 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1296 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |