Jak překonáváte jazykové bariéry v zahraničí?

vyrobil bych si taháky – takové kartičky s textem i třeba s piktogramem, obrázkem. Např. Kde ja tedy hotel? Kolik zaplatím za 3 noci? Kdy bude večeře? Já nechci na záchytku … prostě tématicky podle toho co v té zemi budete dělat.

Upravil/a: agentpv

Poprvé jsem se s tím setkal, když mne po dlouhých peripetíích pustili v r.1985 ku ségře (emigrantka 1969) do Švýcarska. Žije v oblasti, kde se mluví německy, tak jsem si myslel, že se tam nějak domluvím, základy němčiny jsem už měl zvládnuté. Nejhorší bylo překonat ostych – takovou tu začátečnickou bariéru. Tak jsem si vždy poskládal nějakou větu a zkoušel ji někde říct. Oni mi možná trochu rozuměli, ale já jim skoro nic. Ta švýcarská němčina je totiž od spisovné dost daleko. Časem se to trošku zlepšilo, ale i tak jsem se dost podceňoval a to je asi to nejhorší, co jsem mohl udělat. Takže rada : nebát se.
A jak se cizí jazyk podle mne nejlépe naučit? Poslouchat a poslouchat. Nezatěžovat se nějakou gramatikou. Potom se po čase snažit nějak mluvit, poskládat jednoduché věty.
Ale stále bez gramatiky. Jako malé dítě – to také jen poslouchá potom začne trošku mluvit a s gramatikou se potká až ve škole.

Obvykle se naučím potřebné fráze. Jde i o slušnost a respekt k domácím. Pak mě to začne bavit, a naučím se i víc. Domácí to ve většině případů umějí ocenit. Stalo se mi, že mne český průvodce cestovky požádal o pomoc v Maďarsku při domluvě se zdravotníky. Což mě naštvalo, využívat platícího turistu, ale šla jsem tlumočit: někdo ze skupiny se zranil. Průvodce neuměl ani německy. Asi se na kvalifikované síle šetří všude.

V každém případě se naučím pozdravit a poděkovat. Pak zkouším použít některý srozumitelný jazyk – kromě češtiny tedy slovenštinu, polštinu, ruštinu, němčinu. V nouzi nejvyšší, pokud je to opravdu zapotřebí, zkusím něco z angličtiny. Pro spoustu případů vyhoví Google translator v mobilu, online překlad přes fotoaparát je mnohdy k nezaplacení.
Průvodce v rámci cestovky ? Vzhledem k tomu, že nejčastěji používám německé cestovky tak je to němčina. Pokud si někde u moře koupím výlet na místě, tak je většinou v ruštině (pokud není náhodou česky).

Okrem spoločného hľadania dorozumievacej reči, je možné využívať aj takzvanú „obrazovú reč“ to znamená kreslenie a pantomínu tj. mimiku a gestikulácie.
Spôsob „obrazovú reč“ som využívala napríklad aj v Ázii.

Základní fráze a gestikulace jsou asi nejdůležitější­.Třeba v Itálii se s mladšími dá domluvit anglicky a se staršími německy, ale mnozí umí jen italsky, takže přichází na řadu mezinárodní slova a gesta.

Spoléhám na angličtinu. Zatím se to vyplatilo, ovšem kromě Maďarska. Maďaři umějí jenom maďarsky, takže člověk musí rukama, nohama…

Hodně záleží, co potřebuješ.

Já jsem třeba, docela, samostatný, nepotřebuju s lidmi hovořit, abych se někam dostal, trefil atp., ať už jedu autem, na kole, nebo veřejnou dopravou, dokážu se na 99.99% připravit a zorientovat sám.

Stejně tak něco koupit v obchodě: dneska máš na 99% samoobsluhy, i na nádražích, na pumpách. Když platíš palivo, nevíš, jak říct číslo, ukážeš na auto a / nebo ukážeš číslo prsty. Když, třeba, potřebuješ vodu, tak buďto to prostě prolezeš, a nebo se zeptáš – slovu „voda“, „vada“, „Waser“, „Water“, bude rozumět každý. To samé chleba – „chlieb“, „Brot“, „Bread“, atp.

To musí být hodně zapadlá díra, aby v hospodě, kavárně, neměli menu anglicky, v dnešní době, hodně zapadlá. Navíc, je-li polsky, německy, francouzsky, já tomu rozumím, problém mám se srbochorvatštinou, maďarštinou, a obecně azbukou. U severských národů není problém, stejně, jako třeba u Nizozemců, protože tam prakticky každý umí anglicky, nebo (starší generace) alespoň německy. I v lidově demokratické Číně máš na nádraží všecko popsané anglicky.

Jistě, pokud už tam chceš trávit čas delší dobu, chceš vést s místními i konversaci na jiné thema, než kde je záchod a kde koupím vodu, tak logicky se do toho jazyku nějak vpravit budeš muset. Protože moje ochota navigovat turistu je značná, ale moje ochota k tomu, aby si někdo ke mně v kavárně přisedl na pokec a „kecali“ jsme anglicky, nebo německy, je téměř nulová. A co mám známé, tak to tak má prakticky každý, a jinde to není o moc rozdílné.

Nemam problem, protoze cizi jazyky jsou moje hobby.
Pri cestovani do Francie bych doporucila, naucit se par frazi, protoze oni nechteji mluvit jinym jazykem nez francouzsky. Vasi snahu oceni!
Jinak jsem toho nazoru, ze kdo chce, domluvi se vsude! Jen se nesmi bat.