Jak přistupovat k výchově nezbedného syna?

Výchovný ústav, nebo psychiatr.

Možná by ještě pomohla vojenská škola, ale nevím, jestli takové existují v tuzemsku a jestli na ně může jít i mladistvý.

v 16 je už hodně pozdě na uvědomění… Zásadní změna prostředí (byt, dům, město, škola) by byla v jeho i Váš neprospěch, protože se sekne ještě víc. Můžete mu jeho čas s Vámi nějak vyplniť, něčím co by Vás treba zabavilooba dva, neco né bežné.
A bylo by dobré si sednout s ním a říct mu bez výčitek, jenom proste jako člověk člověku, že nechcete aby skončil jako nějaká fetka, nebo asocial, že chcete pro něj něco víc než máte teď a než mají jeho „kamarádi“.
Řekněte mu, že uděláte pro něj všechno, jen ať není jako ti ostatní, jako stádo, řekněte mu, jak je pro Vás výjimečný, že vy víte, že ma navrch. Bez nějakých přehnaných emocí, bez nervů nebo výčitek, jen aby věděl, že bude mít ve Vás oporu – ALE – že se musí vzpamatovat a začít dělat něco pro to, aby ho Ti ostatní nestáhli dolů, klidně mu reknete jak blbě se vydalavají prachy, že mu to chcete ulehčit.. Řekněte mu to treba tak, jako by ste to řekl kamaradovi, ne synovi, bavte se s ním jako z dospělým, bez ozdob, tak, jak Vás nikdy mluvot neslyšel.
Musí z toho pochopit, že je pro Vás výjimečný a že vidíte v něm něco víc než sklamaní, nebo „jen teenagera“.
Když mu to reknete přímo, dospěle a ne jak s děckem kterému domlouváte, možná se vzchop.
Pokud je to ale vyslovene rozmazlenej blbeček, který s Vámi nechce ani mluvit, ani poslouchat, ani trávit čas – tak už je hodně pozde.

Tady pomoc nečekejte. To jste si vzpomněli dost pozdě, když chcete začít s výchovou šestnáctiletého syna. Teď už to nedoženete. Výchova totiž začíná od útlého dětství.

Jak vidět tak vaše liberální výchova moc neuspěla. Promluvit si s ním a stanovit společně podmínky chování. Má teď právě ne příliš dobrá léta na výchovu a na nabrání rozumu.

Bohuzel mate 15 let zpozdeni!