Jak reaguje druhé dítě na narození třetího?

To je tak krasna otazka, skoda, ze na to nikdo nemuze odpovedet. Zalezi na osobnosti tech dvou deti. Mohou to brat v pohode a chtit pecovat o nej spolu s vami, nebo to mohou brat proste jako zasah do jejich zivota, kdy je „nejaky cizi tvor vytlaci od jejich mamy“.

Je to od vas odvazne, ze mate deti tak brzy po sobe – vas to sebere nejvice, ale doufejme, ze pokud se budete vsem detem s tatinkem venovat podobne a nebudete je ‚odstrkovat‘ (proste jim bude poskytovana stejna pece v kontaktu s rodici jako doposud), mela by prichazet v eventualitu snad prvni varianta: budou ho mit radi. Jen se do toho rodicovstvi s tatinkem budete muset ponorit skutecne jeste vice naplno, nez to bylo doposud.

Ale at tu filozofuji jakkoli (stejne jako eventuelne kdokoli jiny tu bude filozofovat ci radit), nikdo vam to nemuze rict 100%. Mohou ho naprosto odmitnout anebo take naprosto prijmout za sveho. Jsou to malinci lidickove, ne stroje, aby se u nich dalo dopredu odhadnout, jak budou reagovat. Muzete pouze doufat, ze pokud do toho date s vasim manzelem vsechno, pujde to jako po masle a o vase rodina se bude davat ve vasem pribuzenstvu a okoli za vzor ;)

Hluboce před vámi smekám,
chudst to napsal moc pěkně , myslím, že ty dva prckové si budou hrát dost spolu, ale budou nakoukovat , kdože se to k nim „vetřel“ …musíte je brát jako malé pomocníky, kteří budou sice občas překážet, ale budete s nimi sdílet ty krásné radosti, když se človíček rozvíjí a roste. Tak za 3 roky to už bude bezva , budou to kamarádi, váš dům bude plný smíchu a her a vy s manželem budete hrdí …jak jste to pěkně zvládli.
Přeji vám jen vše krásné a radost z potomků.

Jen zkráceně,dcera má tři děti a opakovalo seto stejně první žárlil na druhého a teď žárlí druhý na třetí a občas i ten první.Když se nemohou mazli z mámou a máto logiku máma má jen dvě ruce.jinak souhlasím s chudst.

Krásně to shrnul už kolega chudst, není k tomu co dodat :) Snad jen pár slov z pohledu druhého dítěte :)
Sama jsem druhorozená, jeden brácha je starší o 2 a druhý mladší o 4 roky. Ten starší prý reagoval na moje narození napučeným nenávistným výrazem a odmítal mě vzít na milost celých 20 let. Byl zvyklý na absolutní pozornost celé rodiny, nejvíc ho rozmazlovala babička. Najednou jsem do toho přišla já, a i když babiččiným miláčkem zůstal dál, těch výhod už přece jen nebylo tolik. Musel se dělit – a to mu nebylo po chuti. Naši to nijak zvlášť neřešili, mysleli si asi, že je to úplně normální žárlivost. Jenže brácha mě jednu dobu vážně nenáviděl, já to věděla. Srovnalo se to až když jsme byli prakticky dospělí. Dneska jsme ve fázi, kdy se cíleně nevyhledáváme, každý jsme náturou i zájmy někde úplně jinde..ale už spolu problém nemáme, a tak doufám, že jednou se třeba posuneme ještě o kousek dál :)
No a co se týče mé reakce na narození mladšího brášky – já se na něj těšila. Možná jsem doufala, že aspoň v něm najdu kamaráda, když už ten první stojí za houby :) Každopádně když do rodiny „přišel“, nežárlila jsem na něj vůbec a strašně mě bavilo pozorovat, jak spí nebo jak se krmí :) Když jsem pak byla trošku starší, mamka mi dovolila jít s ním sama ven, na pískoviště. Vždycky nás vypravila a nikdy neřekla: „Dávej na brášku pozor“ – ale „Dávejte NA SEBE pozor“. Nikdy jsem neměla pocit, že mi bráchu „háže na krk“ a tu zodpovědnost za něj jsem cítila sama od sebe. Myslím, že tak by to mělo být – do ničeho starší sourozence nenutit, spíš je do všeho toho „blázince“ zapojovat maximálně nenápadně, aby ani nedostali šanci uvědomit si, že se nějaká změna děje (případně aby ji vnímali jako přijemnou :) Jak to jen možnosti dovolí, věnovat všem dětem stejně lásky i času. Jasně, že miminko si toho času bude žádat víc – řešením jsou potom společně trávené chvíle při přebalování, koupání, krmení. Nenechte ty starší „sedět v koutě“ – můžou vám s přebalením mrňouska pomoct a nebo se jen koukat. Hlavně ať nemají pocit, že ve chvíli, kdy se věnujete nejmladšímu, oni jsou pro vás vzduch. Dejte jim najevo, že i když zrovna nemáte čas číst jim pohádku, protože bráška/sestřička musí papat, přesto o nich víte a máte je ráda :)

A moje rada na závěr: Neřešte to víc , než je nutný. I ten největší dětský žárlivec nakonec mladšího sourozence-vetřelce vezme na milost. Dejte jim čas, však oni už se navzájem sami nějak srovnají :) Když i já s bráchou jsme se nakonec nezabili a dožili se dospělosti…a to je co říct!!! :)

Zajímavých článků na téma sourozenecké konstelace je na internetu spousta, zajímavá podle mě může být knížka od Kevina Lemana (Sourozenecké konstelace, Portál, 1997). Našla jsem z ní ukázku (viz odkaz), ale možná už jste knížku četla.

Jinak i já před váma uctivě smekám, držím palce, a přeju hodně štěstí vám, miminku i celé rodince :)

http://www.ka­duceus.cz/onli­ne/styl/251/jak-nas-ovlivnuji-sourozenecke-konstelace.aspx

A ještě něco pro pobavení na téma 3. potomek :))

No, rodičovství všechno změní. Ale rodičovství se také mění s každým dítětem. Zde jsou některé příklady, jak se mění s druhým a třetím dítětem.
VAŠE OBLEČENÍ

1. dítě – Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.
2. dítě – Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě – Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

JMÉNO DÍTĚTE

1. dítě – Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen.
2. dítě – Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Agáty. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě – Otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl váš prst.

PŘÍPRAVA NA POROD

1. dítě – Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě – Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že dýchání posledně vůbec nepomohlo.
3. dítě – Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.

VÝBAVIČKA

1. dítě – Oblečky na novorozeně předem vyperete, sladíte je podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě – Zkontrolujete zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě – Chlapečci mohou taky nosit růžovou, není-liž pravda ?

STAROSTLIVOST

1. dítě – Při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě – Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že se nářkem vzbudí prvorozeně.
3. dítě – Naučíte 3-leté dítě jak natáhnout mechanickou houpačku.

AKTIVITY

1. dítě – Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě – Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě – Berete dítě do supermarketu a čistírny.

ODCHODY Z DOMOVA

1. dítě – Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té doby 5 krát domů.
2. dítě – Před tím než odejdete nezapomenete zanechat telefonní číslo, na kterém je vás možno zastihnout.
3. dítě – Zanecháte následující instrukce: Volat pouze tehdy, když se objeví krev.

DOMA

1. dítě – Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě – Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě – Strávíte část dne schováváním se před dětmi.

Tak já jen doplním, že v odborných knihách je zmiňovaný syndrom prostředního dítěte, takové dítě mívá mezi sourozenci nejtěžší postavení. Logicky- na některé věci a privilegia, na které už dosahuje nejstarší, je ještě malé a naopak leccos, co projde nejmladšímu, jemu už neprojde, protože je přece starší a rozumnější. Nezáviděníhodná situace.
Je to jen na citlivém a rozumném přístupu rodičů, jak si s touto situací poradí. Pokud si toto budete uvědomovat, tak myslím, že zrovna ve Vašem případě bude vše ok.

Je to důležítá otázka,mám skušenost rozdíl 5 roků,příprava že příjde bráška od začátku,děti jsou citlivé na každou změnu,vyžadovat po starších ať pomáhájí,chvá­lit,hladit,tu­lit je k sobě,můj starší kluk se hrozně těšil ale když vyděl jak je malíčký tak to bylo jiné jak očekával.

Zdroj: žolík

Každý myslí a koná jinak, takže reakce je u každého jiná. Alespon podle mě to je takhle: Když se už to třetí mimino narodí všichni si říkají jak to je roztomílé až do tří let toho nejmladšího.. Alespon co já poznám a co jsem viděla, stačilo do péče o nového sourozence zapojit néjen samu sebe ale i deti, včetně partnera, chodit na procházky atd. Nebo mě také napadá, občas vypnout přenechat miminko partnerovi a vyjet si se staršími na chatu, piknik, pod stan nebo na vodu. S dětmi jsem o tom mluvila vždy na rovinu, že jsem mu nedávala o nic mín lásky než dávam ostatním, že se o sebe jeho sourozenec neumí postarat sam. Takže to nakonec vždy vzali v pohodě. Těmi mími nápady jsem chtěla ukázat jak na ně, ALE! Upozornuju opět na první větu.