Jak se správně modlit?

Úprimne.
Akákoľvek modlitba, pokiaľ nie je úprimná, je zbytočná. Nie je dôležitá vonkajšia forma, aj keď mnohí pozerajú na vonkajší vzhľad. Svoju vieru dokazujete svojim srdcom, mysľou a konaním viac než pantomímou pri naučenom odriekaní modlitby..

Upravil/a: led

Modlitba je jakýsi druh meditace, rozjímání. Není nutné, abyste se modlil hlasitě, ale stačí „tzv. vnitřní modlitba“.

Můžete si vzít třeba bibli nebo modlitební knihu, modlitbu a zamyslet se nad slovy, veršem atd.

U této vniltřní modlitby je třeba se víc myslet t než jen odříkat třeba Otčenáš nahlas.

Tudíž zůstat u jednoho či dvou výroků a myšlenkami se přiblížit k bohu. Co chtěl asi říct? Vhledem k překladům se slova vykládají různě, měl byste si najít to, co cíttíte uvnitř své „duše“.

Uvědomíte si, čemu věříte, o čem pochybujete, zda jste třeba zhřešil, choval se nevhodně atd.

Domnívám se, že se ptáte jako věřící člověk.

Odpovím trochu nepřímo. Mně je sympatické to pojetí náboženství, které nehledí na pobožnost a rituály, ale na „srdce“ člověka a na to, jak se projevuje v jeho činech. Čeho je srdce plné, to se prodírá navenek samo, člověk se do toho nemusí nutit ani nad tím přemýšlet. Ty úryvky níže zobrazují Boha jako někoho, kdo je drsný a pevný, ale právě proto, aby zůstal spravedlivý a milosrdný – aby nebyl pokřivován a zneužíván. Taková představa Boha může být, myslím, blízká i ateistům, protože ateismus je především bojem proti zneužívání Božího jména a v tom smyslu je jistě Bohu milý.

„Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění. Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu. Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet. Raději ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.“
(prorok Ámos, 5, 21–24, Český ekumenický překlad s mírnou korekcí podle slovenského překladu)

„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘“
(Evangelium podle Matouše 7,21–23, Český ekumenický překlad)

„Nikdo nelituje zla, jež spáchal, neřekne: ‚Čeho jsem se to dopustil!‘ Všichni se znovu dávají v běh jako kůň, který pádí do bitvy. I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády. Jak můžete říkat: ‚Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon‘? Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů.“
(Jeremjáš 8, 6–8, Český ekumenický překlad)

Upravil/a: Bobek 2

To nikdo neví, ale když nad tím budeš hodně přemýšlet na něco přijdeš. Jako ten kluk co se celé dětství modlil aby mu bůh seslat krosové kolo, až si jednoho dne konečně uvědomil, že takhle Bůh prostě nefunguje. Kolo ukradl a Boha jen krátce požádal o odpuštění 🙂

Upravil/a: anonym

… hele, když už věříš, je úplně fuk, jak se to modlíš, von to ten tvůj bůh na tobě pozná, jestli to myslíš upřímně … stejně to k ničemu není …

Čelem k Mekce.

Jinak dost záleží na náboženství, které vyznáváš.

Upravil/a: autacek

Podle víry, náboženství, církve.

Úplně nejlépe k jedinému a pravému Bohu, nebát se použít jeho skutečné osobní jméno Jehova (jehož jméno bylo ve většině Biblí nahrazeno popisným titulem Hospodin nebo taky Pán). Obsah modlitby by měl být v souladu s Boží vůlí (prosby o peníze, výhry ve sportce a podobná přání nepřipadají v úvahu).
A když už se k tomu rozhodnete, nezapomeňte, že modlitba má být pronesena v Ježíšově jménu a zakončena slovem „Amen“.