Jak se v dobách, kdy byla ve vlacích i 3. třída odlišovala 1. třída od 2.?

Jak kdy a jak kde.

Původně, když se u nás otevřely první tratě, tak I. třída měla žluté vozy, zasklená okna a šest míst v oddílu čalouněných látkou. II. třída měla zelené vozy, okna bez skel, a pro případ nepříznivého počasí tam byly kožené rolety, a ve voze osm míst čalouněných kůží. III. vozová třída měla hnědé vozy, střechu na sloupcích, dřevěné lavice pro osm lidí v oddílu, a pro nepřízeň počasí tam byly látkové rolety. IV. vozová třída byl otevřený „dobytčák“ bez sedaček, barva šedá.

S postupem času, jak se zavádělo do vlaků topení, plynové (kerosenové) osvětlení, záchody atp., tak, jednak, se zrušila IV. vozová třída a ubyly takové ty rozdíly, jako zasklení: prostě všecky vagony byly zasklené, osvětlené a vytápěné.

Protože okna byla zasklená, nebyl důvod čalounit II. vozovou třídu kůží. Postupem času se, tedy, standardem stal ve III. třídě oddíl pro osm lidí, buďto dřevěné lavice, a na dálkových vagonech nějaké to (většinou částečné) čalounění kůži, později koženkou (bezúdržbové, trvanlivé). Ve II. třídě oddíl pro osm lidí, čalouněný látkou, opěrky pro hlavy, loketní opěrky, na zemi linoleum (neplést s PVC, nebo gumou!), a v oknech závěsy. V I. vozové třídě oddíl pro šest lidí, čalouněný luxusní látkou, a lepší polstrování, individuální opěrky hlavy a loketní opěrky, na zemi koberec, nóbl záclony, a s nástupem elektrického osvětlení vlaků i nějaké individuální osvětlení. Takto lze definovat základně standard u nás až do zrušení I. vozové třídy v roce 1956 a přeznačení III. vozové třídy na 2. vozovou třídu a II. vozové třídy na 1. vozovou třídu. Jinak byl, je a bude rozdíl i v šířce oddílů, tj. prostoru, který mají cestující na nohy, samozřejmě, I. třída nejširší, III. třída nejužší.

V Prusku to bylo jinak. I. vozová třída měla oddíly čalouněné látkou, každý pro čtyři cestující. II. vozová třída oddíly čalouněné látkou (lacinější), každý pro šest cestujících. III. vozová třída oddíly s dřevěnými lavicemi a později, zejména na dálkových trasách koženými, a pak i koženkovými, sedačkami, každý pro osm cestujících. IV. vozová tříd byl velkoprostorový vůz, sedaček bylo méně, primárně byly určeny pro staré a invalidní, vždy byly dřevěné a vždy měly jen jednoduchou opěrku na záda.

V UK byla třída first charakterisována širšími oddíly, šesti místy k sezení, třída third dřevěnými / koženými / koženkovými lavicemi a osmi místy k sezení. Třída second se nikdy neujala, v podstatě existovala jenom v 19. století, a bylo to s ní podobné, jako u nás, byla něco mezi. Důvodem, proč až do 50. let 20. století měly British Railways 1. a 3. vozovou třídu byla legislativa, která 3. třídu vyžadovala.

Od roku 1953 už stejně I. vozová třída prakticky neexistovala. Do osobních vlaků se přestala nasazovat po WWI, se vznikem republiky, takže byl jenom v rychlících, a to ještě ne ve všech. Rakouské osobní vozy třech tříd, např. ABCeg, byly běžně přeznačovány na BCeg, přičemž z 1 a 1/2 oddílů I. třídy se prostě přeznačením stal třída II. Stejně tak DR, po uchopení moci nacisty, striktně zrušily 1. vozovou třídu ve všech Personen a Eilzug vlacích. S nástupem 50. let, politickými změnami ve východním bloku, a s poválečnou krysí v obou blocích, byl I. vozová třída prakticky nevyužívána, a jakmile přestal v roce 1953 platit UIC požadavek, aby byla řazena v mezinárodních rychlících, měly všecky vlaky maximálně vozy 2. a 3. vozové třídy. Opět, 1. vozová třída se, bez dalšího, pouze přeznačila na 2. vozovou třídu.

V roce 1956 se všecky vagony 3. vozové třídy přeznačily na 2. vozovou třídu a všecky vagony 2. vozové třídy na 1. vozovou třídu. 1. vozová třída v osobních vlacích (rybáky Be, po přeznačení Ae, většinou) vydržela do počátku 60. let.

První třída měla vždycky plyšová sedadla. Kupé bylo tuším pro 6 cestujících, zatímco 2. třída pro 8.