Jak se za komunistické totality, tzn. od roku 1948 do roku 1989, informovalo a hovořilo o psychických problémech?

Podle pamětníků přijel saniťák př. prodloužená ruka zákona šup do kazajky a do Bohnic tam do klece jako kuře s tím se vedoucí strana nechlubila možná není ani statistika.
Úraz duše není vidět zavírají se před tím oči a okolí to nebere na vědomí. Mají radost když diskriminují, ponižují posmívají se a vyhánějí. Je to vidět i zde jak si někteří chrochtají když mohou urážet, ovšem možná potřebují také léčbu.
V roce 2010 již v rozvinutém kapitalismu bylo půl mil. pacientů léčeno o 14 let později nelze počet dohledat, psychouš má na pacienta omezenou dobu max. 20–30 min. Dámy trápí deprese a neurozy pánové alkohol a drogy.
Kolega dodává dříve to byl nedostatek banánů supermarketů, zákaz cestování i zákaz nadávat na komunistického presidenta i Sovětský svaz a vedoucí stranu.

Jak se informovalo netuším… Asi normálně. :D Písemně, telefonicky, osobně. Nevím, jestli myslíš rodinu pacoše nebo jak se informovala veřejnost nebo něco jiného..
Psychické problémy samozřejmě existovaly i tenkrát (i třeba sebevraždy) a vědělo se o tom. Existovali taky i psychiatři, psychologové, léčebny atd. Psychické poruchy se léčily, existovaly různé formy léčeb, rehabilitací, přístupů, prášky se nasazovaly, lidi se zavírali. Ale problém byl, že se toho hlavně zneužívalo a zneužíval toho režim. To je docela známo, a dělo se to všude, nejen v SSSR. Problém totalitarismu je, že zasahuje a diktuje i v oblastech soukromí a psychicky nemocný je samozeřjmě třeba ten, kdo nesouhlasí s jejich ideologií nebo předsavuje nějaký druh „škodné“. Tak se třeba i zdraví lidi odsunuli do léčeben, ústavů namísto oficiálně do vězení.
Lékaři v tomto plnili úkol špiclů a donašečů, protože režim na tvoje soukromí prdí. Ale rozhodně to nebyli jen lékaři. Tam se donášelo, jak jen mohlo. Lékařské nebo jiné odborné tajemství a mlčenlivost? To zrovna neexistovalo…

No a NĚKTERÉ poruchy a nemoci se i bagatelizovaly, neřešily nebo se řešily „jinak“ a měli na to svůj názor (slabost, vina dotyčného, zklamání pro společnost /stranu atd. Některé se popíraly, protože něco takového by se za komunismu /socialismu nemohlo stát). Takže někteří takoví lidé pomoc třeba ani nevyhledávali.
Na druhou stranu, společnost nebyla tak uspěchaná a rozmazlená. Byla trochu víc společenská, víc se pracovalo, práce aj. bylo nalinkovaná, nesvoboda byla v mnohých ohledech jednodušší, stát /strana se postarala, každý měl víceméně své místo, starostí (takových jako dnes) zase tolik nebylo… a nebyl tedy čas na různé onemocnění a poruchy, které se „získávají“ v mladí nebo během života.
Taky přístupy se mohly lišit a psychologie /psychiatrie se různě vyvíjela – ve světě (na Západě) i v ČSSR a východním bloku. Obecné poznatky se i uznávaly (i formy léčení), vyvíjelo se, zkoumalo, vycházely časopisy a studie. Měnilo se to za těch několik desítek let.
Nebylo to zcela tabu a zatracené, jak se říkává, ale rozhodně se né všechno bralo až tak vážně, něco se zneužívalo a svobodné nebo čisté to rozhodně nebylo (praktiky, přístup). Ale není pravda, že by to bylo zcela k ničemu, že by to nebylo občas nápomocné, funkční atd.

Zkušenosti ovšem nemám, tak to nemusíš brát úplně doslova. To jsem převážně četl nebo slyšel od známých.

Upravil/a: Disraeli

1. Že byla ČSR / ČSSR, v letech 1948 až 1989, „komunistickou totalitou“ je sugestivní a subjektivní propaganda, tedy, lež.
2. „Psychický problém“ je vagní termín. Cokoli může kdokoli označit za „psychický problém“, mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10, kterou se my řídíme, pojem „psychický problém“ nezná,operuje s psychickými nemocemi, poruchami a úchylkami.
3. Jaká je korrelace mezi tím, že se o něčem hovoří a tím, že se o něčem informuje? To nedává smysl. Hovořilo kde, doma v soukromí? Zbytečný dotaz, odpověď bude stát na orálních zdrojích, a na těch stavět nelze.
4. Co znamená „aktivně řešit“? Že byla psychiatrická ambulatoria i nemocnice i v letech 1948 – 1989 je factum, to si můžeš dohledat, není potřebné s tím obtěžovat. „Aktivně řeší“ jenom aktivní blbec a aktivní blbec horší třídního nepřítele.

Nesmyslný dotaz.

Slovo „informovalo“ je asi prehnane! Nebyl internet a o psychickych problemech se moc nepsalo. Mozna v odborne literature? Osobne nevim, nijak jsem se tim tematem nazabyvala.
Pred par lety jsme se divili, ze Americane maji sveho psychoterapeuta, dneska uz je to moda i u nas. A v evropskych zemich stoupla po covidu poptavka nekolikanasobne!
Drive byly „zive, neposedne“ deti, dneska maji ADHD nebo jine diagnozy.
Dneska se v podstate muzes obratit s jakymkoliv problemem na terapeuta a neni to nic zvlastniho!