Jak se zbavit pocitu „že po smrti už nic není“ ?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Takovéhle stavy nevzniknou samy od sebe, možná máš nějaké trápení, možná jdeš/jsi v pubertě, to se pak s člověkem děje ledacos a třeba i dělá různé kraviny. Je s tím potřeba trochu bojovat, chce to nějakou aktivitu, přijít na jiné myšlenky. Sport, kino, kámoši apod. Nepatlat se sám v sobě, co bude bude, až to nastane, pak už se s tím nebude dát nic dělat. Jestli po smrti něco je nebo není to nikdo neví, protože smrt je definitní a nikdo se tedy ještě nevrátil, aby povyprávěl o tom, co nastane (teď neuvažuji různé klinické smrti apod.). Takže si tyhle myšlenky zakaž, řeš něco jiného, zkus si třeba přečíst něco lehce filozofického, uvidíš, že pokud vybereš dobrou knížku, že se ti pak bude kouřit z hlavy, jak budeš špekulovat o tom, jak to je nebo není apod. 😉

Odpoveď byla označena jako užitečná

Podívej se na to z druhé strany. Vadilo ti že nic nebylo ( z tvého hlediska) než jsi se narodila ?

Nebudu moralizovat, že by ses ve škole měla věnovat učení a ně myslet při něm na smrt, neboť chápu, že některé hodiny se skoro nedají „přežít“.
Rozumím tvému zájmu a hledání, ale nenech se jím převálcovat až do strachu, který tě začne ovládat! Co bude bude, nikdo žijící to neví. Všechno jsou jen přání nebo domněnky, ale i to některým lidem pomáhá nebo činí „jejich“ svět snesitelnějším. Jenže oni na smrt obvykle nemyslí tak černě. Myslím, že ve tvém případě je načase najít si něco, co tě bude opravdu bavit a věnovat se tomu. 🙂

Ale po smrti opravdu nic není…

Nejlépe přemýšlet o něčem užitečném.

Já myslim, že ´jestli se tím zaobíráš moc často, můžeš mít pak ještě jeden horší pocit, totiž zmatek. Taky je pravda, že pokud už zajdeš do bludného kruhu a nebudeš se těch myšlenek moct zbavit, měla by sis promluvit s psychologem (tím nemyslím jako že ti hrabe, ale prostě zjistit, že to jsou myšlenky k ničemu) a nebo počkej a po čase si tvůj mozek sám řekne: jé, tak o tomhle už mě fakt přemejšlet nebaví a přepne. Fakt. Jinak určitě dej na rady kolegů a najdi si něco, co tě bude naplňovat. Já třeba jezdim na koni a to čistí mozek úžasně 😉 A chápu, proč na to tak myslíš, to je věkem, když mi bylo tolik, co tobě, přemýšlela jsem nad spoustou takových otázek. Některé jsem si vyřešila „sama pro sebe“, některé jsem vypustila. Teď žijeme. Před tím nic nebylo a potom asi co se tohohle času a prostoru týče taky nic nebude, ale ta jakási duše, to je asi nějaká energie, která možná může někam dál, ale třeba když přejde, nepamatuje si nic ze své minulé existence, anebo pamatuje, třeba přejde hned při vzniku jiného života do nějakého jiného těla. Ale co až těla nebudou?Těžko říct, to tu fakt nevyřešíme. Příroda to tak zařídila a nikdo není výjimka. Přeji veselejší úvahy. 🙂 A zkus ty koně!

A víš, že máš pravdu.
Onehdy jsem o tom přemýšlel a uvědomil jsem si, že když umřu ráno, tak budu mít zkažený celý den.

to Vás prejde v loži hlinitom (ten pocit).

Nechápem, prečo radšej nerozmýšľate o živote – veď je tak krásny!

mezi školou a smrtí ve stáří projde ještě mnoho let,
snaž se rozumně vyplnit ten prostor,
zasaď strom, postav dům, založ rodinu – slovem buď člověk, který v hodině smrti může říct:
prožila jsem svůj život užitečně, život můj smrtí nekončí, pokračuje dál v myšlenkách lidí

" když se třeba nudím ve škole v lavici " Tak to se nedivím, že už nad tím přemýšlíš. To máš opravdu nejvyšší čas.

Mně trochu pomáhá vědomí, které potvrzuje i fyzika. Laicky řečeno, ta vychází z faktu, že hmota je tvořena nejmenšími částicemi atomy. A atom je vlastně energie. Tedy i naše těla jsou energie. A energie neumírá, nezaniká, stále tu je, stále tu proudí. Zvyšuje se počet lidí, kteří věří, že „Naše“ energie si vybrala naše tělo. Až tělo zestárne, opotřebuje se věkem a přestane fungovat, naše energie se uvolní a vybere si jiné tělo, ve kterém bude žít další život. Jen o tom asi nebudeme vědět, stejně jako si nepamatujeme své minulé životy. Doporučila bych ti přečíst si k tomuto tématu pár knížek nebo pro začátek použít internet o duchovních tématech a jejich pohledech na vznik našeho života, reiki apod. Třeba ti to pomůže.

Ale ty se tím pocitem přece nemusíš trápit. Po smrti totiž není konec. Bude druhý příchod Boha. Mrtvý vstanou a bude soud. Každému podle jeho skutků.

Stačí jen uvěřit. Najdi si církevní společenství, které ti bude vyhovovat.

Pocitu se zbavíš tak, že uvěříš že smrt není definitivní konec.