Jeden by řekl, že ji nalijeme do výlevky, počkáme na účinek, spláchneme a hotovo, jak radí nejeden návod. Jenže je zde několik proměnných. Tak třeba fakt, že průmyslově nejvíce využívanou kyselinou solnou, kterou, jak je doporučeno, k našemu účelu použijeme, se označuje kyselina chlorovodíková, jejíž koncentrace je upravena coby 31% vodný roztok chlorovodíku. Přitom mezi odborníky panuje názor, že nečistoty ve výlevce WC mísy zaručeně odstraní pouze koncentrovaná kyselina chlorovodíková, což je kyselina o koncentraci 36– 38%. Čili kyselina solná (HCL 31%) nám zřejmě k našim účelům nepomůže. A sehnat HCL 38% je v krámu prakticky nemožné.
Další věcí je způsob použití. Lidé často nalévají k.solnou přímo do výlevky, částečně zaplněné vodou (že by vyčetli rady z návodu?). Což je zjevně špatně, jelikož roztok se s další vodou dále ředí (nemluvě, že nalévat kyselinu do vody může býti pro „domácí kutily“ taky značně nebezpečné). Čili letitými usazeninami zanesená výlevka by měla být před tímto způsobem čištění nejspíš vysušena, nemýlím-li se.
Jak zde tedy věci pracují? Já tomu nerozumím. Že by opět byznys (prodej solné 31% k čištění WC a bazénů od vodního kamene), který nikomu nepomůže a jediné, čeho péčí o čistotu dosáhneme, je spláchnutí peněz ve formě nefunkčního přípravku doslova rovnou do haj.zlu a následné bezvýznamné těžké znečištění životního prostředí naší vinou?
Chápe to někdo? Máte své postupy?
Zajímavá 0 před 1811 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Není nejmenší důvod domnívat se, že zředěná HCl s vodním kamenem
nereaguje. Běžně to dělám tak, že do mísy vyleju pár desítek ml konc.
kyseliny a nechám působit přes noc. Lití kyseliny do vody nebezpečné
není, jen je třeba nedýchat ty výpary a nepotřísnit se. Naopak kapka vody
do kyseliny sírové nebezpečná je – vyprskne to. Při ředění kyseliny
se uvolňuje značné teplo a malé množství vody se okamžitě vypaří.
Proto lejeme kyselinu do vody a ne naopak.
Ke znečištění ŽP nedochází, vznikají jen neškodné chloridy, které
jsou i v pitné vodě.
Upravil/a: Kepler
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Edison Nahlásit |
Z praxe můžu potvrdit, že technická kyselina solná, tak, jak se prodává, je nejlevnější a nejúčinnější prostředek k vyčistění mísy, zvlášť horního okraje. Tam ji nanáším štětcem. S velkým odstupem má nějaké účinky Fixinela, ostatní prostředky na vodní kámen jsou zcela bez účinku.
0 Nominace Nahlásit |
Jakákoliv kyselina reaguje s vodním kamenem. Komerční přípravky obsahují kyselinu fosforecnou. Krystalická kyselina citronová je šetrná a funguje. Použití octa také. Koncentrovaná HCl dýmá a zkoroduje všechno kovové kolem dokola.
0 Nominace Nahlásit |
Bazén máme docela krátkou dobou, ale už jsme si najeli různé vychytávky z internetu a od známých, takže se nám daří starat se o bazén tak, aby byl jako nový 🙂 Teď jsme si navíc pořídili novou chemii, která je šetrná vůči životnímu prostředí a díky použití slevového kuponu z https://slevovykupon.net/ to vyšlo lacině 🙂
Ad Kepler: Skutečně jsem četl názor z více zdrojů, že HCl k čištění v. kamene (zvláště pak ve WC, kde stojí voda) je vhodná pouze koncentrovaná, tzn. téměř dýmavá, okolo 38%. Taky jsem nepochopil, proč.
Hele tak já nejsem chemik. A rozhodně k chemikovi nemám ani blízko. Ale vím, že kdysi jsem chtěl leptat měď. Mělo to jít s HCL s přídavkem kysličníku (lepší je chlorid železitý, ale ten jsem v té době nesehnal). Tak jsem do vaničky nalil kyselinu (běžnou technickou), přihodil pár tablet kysličníku a snažil se leptat… Jo ho… jen to smrdělo a ani po několika desítkách minut to neudělalo nic užitečného. Dokud jsem tu kyselinu trochu nezředil.
To je volovina. Stačí vyzkoušet. Naopak i tu, která se prodává, je potřeba používat obezřetně. Při delším působení může naleptat glazuru.