Jak to chodilo ve školách před 50 až 60 lety?

Dost podobně. Školy nebyly takto moderní, nebyl internet. Na zdech vysely nástěnky s plakáty k výuce od písmenek v první třídě až po živočichy ve vyšších třídách. Psalo se nejdříve tužkou, později perem na násadce. Plnicí pero, pokud někdo měl, tak jsme mohli používat až od 6 třídy. V každé lavici byly dva kalamáře do kterých školník doléval, inkoust z litrových lahvích. Nikdo si nedovolil vyrušovat, nebo být drzý na učitele tak jako dnes. Pokud byly nějaké problémy, tak to většinou vyřešilo pár facek. Nikdo si nikdy doma nestěžoval, že dostal nějakou facku, protože doma by dostal ještě více. Nechodili jsme tak nastrojení, dost lidí v té době chodilo běžně do školy v teplácích. Na svačinu se nosilo co kdo měl, většina věcí byla z domácí produkce. Nebyli žádní dysgrafici, dyskalkulici a další dys. Někomu to šlo lépe, někomu hůř. Na podzim jsme chodívali celá škola vybírat brambory, také sázet stromky, sbírat mandelinku a během prázdnin každý musel nasbírat určité množství určených bylin. Myslím, že tehdejší škola nás více naučila než dnes a že jsme byli lépe připravení do života.

Nevím, jak to vypadá ve školách teď, takže nemám možnost srovnání. Ale co určitě dnes není:

• učili jsme se psát opravdickými ocelovými pery, které se namáčely do kalamáře s inkoustem. Ty byly zabudovány i do školních lavic. Později i plnicími pery, průpisky zpočátku neexistovaly.
• neexistovaly kalkulačky, počítalo se logaritmickými pravítky nebo za pomoci logaritmických tabulek.
• svačinky se nosily v papírových pytlících. Někdo měl jen chleba s máslem, někdo i se salámem.
• každá třída musela mít nástěnku, nejlépe rudou a nástěnkář se staral o to, aby byla plná budovatelských hesel. Pořádaly se soutěže o nejlepší nástěnku.
• povinně se nosil starý papír a železo do sběru, za což jsem si zasloužil odznak MLADÝ BUDOVATEL, který jsem hrdě nosil. Papír k papírku – tuna za chvilku!
• učitele se oslovovalo sudružko, soudruhu učitelko, učiteli. Soudružka se zkracovala na souška.
• v hodinách hudebky jsme se učili lidovky a hlavně budovatelské písně, a to i v jinak povinné ruštině.

Upravil/a: Kepler

Když jsem v roce ve školním roce 1961/62 zasedl do lavice v první třídě, ležel na ni slabikář, sešity, tužky a tuším, že i pastelky. Vyučující třídní učitelce jsme říkali „paní učitelko“, ale vývojem politické situace jsme museli později oslovovat vyučující „soudružko/sou­druhu“, ale po roce 1968 jsme mohli opět oslovovat paní/pane. Postupem času se školní pomůcky začaly rozšiřovat (líbil se mi takový dřevěný kufřík, kde byl mikroskop, pomůcky na preparování, různé pomůcky k vysvětlení fyzikálních zákonů atd.) Budova školy, kterou jsem navštěvoval, měla 12 tříd v šesti ročnících (A, B, C) a celá byla vytápěná ÚT a později byla přistavěna tělocvična, která byla dobře vybavena.
Ve třídě na čelní stěně nesměl chybět portrét úřadujícího prezidenta. Za mne to byl Zápotocký, Novotný a Svoboda.
Na zadních stěnách byly vysoké skříně s různými knihami, preparovanými zvířaty a další pomůcky. Na boční stěně byly různé nástěnky s výtvory žáků, informační tabule, seznam nejlepších žáků. Nástěnky s politickými tématy byly vždy na chodbách, kde o přestávkách dozoroval učitel. Ve třídě byla zpočátku pevná zelená a linkovaná velká tabule, a později byla nahrazena sklopnou a zvedací. Napravo od ni bylo umístěno umyvadlo s mýdlem v síťce, ručník a krabička na houbu a kout, kde stáli nezbední žáci.
Měli jsme spoustu předmětů, od matematiky po hudebku. Mě se zamlouval zeměpis, kde jsme se učili třeba o největších řekách Sovětského svaz, Spojených států, a dalších velkých měst a států.
Svačiny spolužáků byly různorodé. Někdo měl chleba s máslem, někdo se sádlem, v zimě s nějakou jitrničkou, ale taky byli děti, které na svačinu nic neměli, ale měli dobré kamarády, kteří se s nimi vždy rozdělili, ať to byl syn lékárníka, traktoristy, obchodníka…
Ve vyučování jsme byli ukáznění a poslouchali výklad učitele, ale našli se i tací, kteří vyrušovali a taky byli za to trestáni. Tu dřevěným metrem, tu hodem svazkem klíčů, vytaháním za kotletky a pořádným pohlavkem. Doma se o tom mlčelo, jinak by byl mazec. V průběhu školního roku se chodilo na pozemky, kde se sela a sázela zelenina do školní jídelny a pro kluky byly zábavnější dílny, kde se učilo to základní.
Školní jídelna byla mimo budovu školy a žáci do ni chodili pod dozorem po ročnících. Jídla byla rozmanitá, kuchařky skvělé a cena nízká. Ve školním roce se jezdilo na výlety do přírody, na různé exkurze a o letních prázdninách snad všichni povinně na pionýrské tábory. Sbíraly se suroviny do sběren, kaštany, bylinky a na podzim i šípky. Ve škole jsem nezažil šikanu, a cikánští spolužáci diskriminaci.
Prožil jsem 9 let povinné školní docházky s nějakými nesnázemi celkem dobře a dodnes rád vzpomínám na své učitele a spolužáky.

Při příchodu do třídy jsme dostávali rybí tuk na lžičce, k svačině jsem obvykle míval chleba s máslem a jablko. Nosili jsme do školy papír do sběru. Se školou jsme chodili sbírat amerického brouka. Na stěně visel portrét soudruha prezidenta Antonína Novotného. Na nástěnce byl obrázek křižníku Aurora. Soudružka učitelka se jmenovala Macková.

Uf, víc si už nepamatuju.

Ještě jsem z paměti vydoloval nějaké vzpomínky na druhý stupeň:

• na začátku hodiny tělocviku předseda třídy zavelel „Pozor!“ a podával soudruhovi učiteli hlášení o tom, že je třída nastoupena k hodině TV. Potom se provolával zdar dnešní hodině
• při branném cvičení jsme si na ruce a nohy navlékali igelitové pytlíky a chodili jsme se schovat do sklepa
• dopisoval jsem si s děvuškou ze CCCP, byla z goroda Mypom, poslala mi pohlednici Kremlu a já jsem jí poslal žvýkačky. V dalším dopise mi poslala pohlednici Leninova mauzolea a požádala mě o zaslání pletací vlny, naši mi to nedovolili, tím naše přátelství skončilo

Upravil/a: Emefej

Před 5O lety mi bylo 10 let. Naši učitelé byli rozumní a politikou nás téměř nezatěžovali.
Nepoužívalo se oslovení pane učiteli, ale soudruhu učiteli. Nástěnky jsme dělali sami.
Byla tematická = Vánoce, Velikonoce, jaro, podzim, zima, příroda, hrady, zámky ČSSR,
pohledy z měst republiky. Na malé části nástěnky byly někdy aktuality: 1. máj, 25. únor, VŘSR. MDŽ (8. 3.), MDD, 12. 4. ATP. Na ostatních nástěnkách bylay naše výkresy. Jmenný seznam žáků, známky a černé puntíky za zapomínání.
Svačiny jsme si nosili z domova (chléb/houska, máslo, sýr, šunka nebo salám, pomauánka, ovoce atp. Ve škole jsme dostávali přídavek ke svačině (pak stačilo z domova jen pečivo) ¼ l mléka v igelitovém sáčku, Jovomix (ovocný velký jogurt v hranaté krabičce, 100g šunky, plátkový sýr. Vždy nějaké ovoce (většinou jablko), kedluben.
Na 1. stupni ZŠ jsme měli předepsaný oděv. Modré trenky, bílé nebo žluté tričko, cvičky, pomožky. Chlapci červené trenýrky a bílá tílka. Na 2. stupni jsme měli tepláky, tenisky a trička avlněná, libovolné barvy. Začínalo se rozcvičkou, běh kolem tělocvičny. Nářadí, jako dnes kladina, koza, kůň, žíněnky, míčové hry. Na druhém stupni téměř vždy vybíjená, košíková. Skoky do výšky přes tyč, kruhy, šplh (provaz, tyč). Venku se běhalo na čas, skok do dálky, hod kriketovým míčkem. Chodili jsme běhat na dráhu na stadion. V zimě bruslit.
Probíhaly hodiny plavání v krytém bazénu.
Jezdili jsme 2× v roce vždy na 14 dní na školu v přírodě. 3 byly stálé, jinak jsme jezdili
do rekreačních objektů různých státních podniků nebo do menších hotelů v horských
oblastech a do Jižních Čech.
Drželi jsme při sobě, žádné vysmívání ani šikana. Pomáhali jsme si, žáci s dobrým prospěchem měli přiděleného slabšího žáka v prospěchu nadoučování,
Pokud jsme „zlobili“, neměli úkoly apod. zůstali jsme někdy „poškole“, to se pak uklízela školní knihovna, kabinet VV, přírodovědecký nebo zeměpisný. Někdy jsme psali diktát nebo počítali příklady, několik žáků nebo celá třída.
Při Pracovní výchově jsme pletli, háčkovali, vyšívali, šili dárky rodičům (pantofle, zástěry, chňapky).
Dílny jsme na naší škole neměli. Chodili jsme na školní zahradu plít a sázet i sklízet úrodu.
Později do zahradnictví (na místě zahrady se stavěly panelové domy). V 8. a 9. třídě jsme v říjnu
jezdili 14 dní na pole sbírat brambory.
Většina dětí chodila do Pionýrské organizace (náplň podobná, jako skauti), hráli jsme hry, chodili do přírody, turistika, opékat buřty, brambory. Vyráběly se dekorace a dárky (MDŽ, MDD, přáníčka,, šperky, ozdoby, řetězy). Pořádali jsme Vánoční besídky s programem. divadlem, básničky, zpěv. povídky). Chodili na předváděcí akce vojáků, hasičů.
Do školy 2× ročně zavítali se svým pásmem herci, zpěváci. Nebo jsme byli v divadle či kině.
Učitelé byli hodní i přísní. Ve 4. a 5. třídě tloukla kluky do hlavy za vyrušování při hodině
prstenem s obrovským kamenem na ruce, tahala je za uši, to dělalo více učitelů.
Psali poznámky za nevypracovaný úkol a vyrušování do Žákovské knížky, Jedn
starý učitel měl obrovský svazek klíčů, kterým házel po žácích, když vyrušovali.
Chodívali jsme na každý rok branná cvičení, v rámci Branné výchovy s vojákama, zakončena vždy opékáním buřtů.
O velkých přestávkách jsme chodili kolem školy, v zimě po chodbách, abychom po sezení v lavicích, na židlích měli trochu pohybu.

Bylo to všechno fajn. Hodně jsme se naučili a mnoho informací bylo zbytečných, stejně jako dnes.
Internet nebyl. Hodně jsme četli, chodili jsme do školní nebo městské knihovny.
Obědy v jídelně byly chutné, nikdo nás nešidil, dostali jsme přidáno, často i maso.
Měli jsme i sladké pečivo, kompoty, ovoce.
Více mne nyní nenapadá. :D
Případně napiš, podle možností odpovím

Upravil/a: da ny

Musela to být muka když nebyl mobil, tablet a podobné pomůcky.