Jak vysvětlit 8 letému klukovi že o něj otec nemá zájem.

Neurčitě a férově.
Nikdy nevíte, kdy se jejich společný cesty v budoucnu zase spojí.
Zapojte i svoji část viny. Hlavně nevytvářejte jednostranný příběh o tatínkovi hajzlíkovi, zvlášť jestli to byl aspoň trochu dobrej chlap.

Hlavně se nedrž rad – zemřel, odjel do Ameriky a podobně. Časem dítě doroste a samozřejmě se dozví pravdu, a v tomto případě začne nenávidět toho, kdo mu lhal. Chce to hodně diplomacie, každé dítě potřebuje něco trošku jiného. Nemusí se mu to naservírovat polopatě nahned. V tomto se dost blbě radí, ale rozhodně v klidu a pohodě nalévat pravdu jak víno do číše. Když to tam chrstneš, tak ti polovina vycákne na ruce a čistý ubrus.

S citem a s láskou. Totéž teď zažívá moje 11 letá dcera. Roky nezájmu, směšné výživné… teď jsem zažádala o zvýšení výživného (po 7 letech) a otec nás napadl, že dceru týráme. S jediným cílem: aby mu výživné nezvýšili. Dcera musela na pohovor, ptali se ve škole, byli u nás doma… Vše s výsledkem: dítě netýrané, naopak výborné výsledky, mnoho zájmů, úspěchy ve sportu… Teď jsem zvědavá, co bude u dalšího stání. Dotyčný uvedl, že své výživné ve výši 1500 Kč považuje za nadstandartní a že jsem mu nedoložila, že je využívám v prospěch dcery! Musím říct, že dceru tohle všechno šokovalo. Ovšem jediného, čeho u ní „otec“ dosáhl, že to, že ho nebere už vůbec. A já si jen říkám, jak jsem s ním vůbec mohla žít…
No, vysvětlujte opatrně. Zdůrazňujte mu, že vy ho milujete. Pokud má chlapec dědu, strejdu, náhradního tatínka… také zdůrazňujte, že ho mají rádi. Pokud je ten jeho otec aspoň trochu přijatelný, říkejte, že má nyní velmi náročné povolání a tedy málo času. Řekněte mu, že když byl malý, měl ho rád, hrál si s ním, ale pak se něco pokazilo mezi vámi dvěma a rozešli jste se.
Pokuste se dát také otci vědět, že chlapec by si s ním rád popovídal, ať mu občas zavolá. A třeba není vše ztraceno, třeba by se rádi někdy viděli…
Hodně sil.

pl4toon bingo! Nikdy mu něco takového neříkat v osmi! Máte tisíce variací mu říkat, proč tam tatínek není, i když by s ním byl rád. Bude sice smutný, ale bude se těšit. V opačném případě ztratí cit se těšit= umře uvnitř= od tohoto okamžiku potenciálně vychováváte sériového vraha. A když pak po třicítce zjistí, že pravda byla ta, že otce jste nenáviděla vy, jste první potenciální oběť. Není to tak nepochopitelné

hlavně z toho neudělat hroznou a smutnou věc z které by mohl mít problémy a která by mohla poškodit jeho vývoj. nemusí se vůbec zmiňovat o nezájmu, nebo osobnímu nezájmu k němu, ale obecně. přemýšlet nad tím sice jako o nevýhodě, ale ne o nějaké zásadní překážce kterou snad ani nejde překonat. je to asi zejména o manželech a jaký k tomu máte vy přístup. o dítě nejde to do toho vůbec necpěte, za nic nemůže. nesmí cítit ani náznak viny

Nijak. Bude vyrůstat s nenávistí v srdci. Řekněte mu radši, že tatínek umřel.

Vysvětlit dítěti, že druhý rodič o něj nemá zájem je těžké a nejde to najednou. Asi bych na začátek řekl, že má moc práce a nemá nyní čas. Samozřejmostí je věnovat se více dítěti, zabavovat jej tím co jej baví. Nenutit mu hned náhradního strejdu (tetu). Po čase si dítě samo uvědomí, že je něco jinak a přebolí jej to. Pozná, kdo o ně má zájem a kdo jej má rád. Ale chce to čas. V žádném případě druhého rodiče nepomlouvat a neříkat o jeho úmrtí atd.