Nemyslím metody, techniky učení a různé vychytvky při samostudiu (memorizování, mnemotechnické pomůcky, podtrhávání/vybarvování, předříkávání, myšlenkové mapy, atd)! — hlavně je prosím nevypisujte a nerozepisujte (kdo by chtěl). Tohle vůbec nemyslím.
Mám na mysli druhy učení, tzn. od čeho se člověk učí.
Napadají vás další druhy učení kromě samostudia, od jiných lidí, vlastníma zkušenostma/prožíváním?
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Rokio před 1399 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Učení je zpracování informací s tím, že danou věc umíme a můžeme
tak učit druhé. Někdo je zrakový typ a získává informace pomocí zraku,
jiný je sluchový typ a někdo je hmatový typ. Ovšem nic není ani černé,
ani bílé. Například ten, co je zrakový typ a stačí mu si něco
přečíst, se třeba musí, aby se stal dobrým sportovcem stát člověkem,
který maká fyzicky. To jsou léta dřiny – sport, hra na hudební nástroj.
Hlavně zde musí být motivace pro danou věc. Když kluka něco baví a chce
to dělat, ale rodiče ho zrazují už předem, doporučují mu vlastní
zkušenosti, třeba je otec lékařem, právníkem, aby dělal to, co oni, tak
vlastně mu škodí. On třeba souhlasí a pracuje v daném oboru, ale nemusí
být zcela spokojený. Má klid, rodiče jsou spokojení, ale jeho dušička
ne.
Takže to tomto úvodu se pokusím odpovědět. Záleží na tom, jak získáš
informace, čtením – knih, na internetu, z brožurek. Poslechem –
přednášky, audiosemináře, komunikací s jinými lidmi, a ty přijaté
informace si nějakým způsobem musíš osvojit, a podle potřeby předvést,
když je třeba. Děláš zkoušku – na škole, lékař operuje, komunikuješ
s cizincem, opravuješ auto, stavíš dům.
Něco se naučíš hned, něco jiného se musíš učit celý život a stále se
v tom zdokonalovat. Nezáleží na tom, kolik a jaké informace máš, ale jak
s tím umíš pracovat. Klidně si můžeš něco stále číst, nebo to
čtené převést do zvukové podoby a pouštět si to do sluchátek. To vše se
týká toho, co už někdo udělal, napsal, řekl, použil. Ale klidně můžeš
přijít na vlastní způsob, metodu – prostě tě něco napadne, osvítí a
přijdeš s geniálním nápadem. Například Kekulé, když se snažil objevit
vzorec benzenu, tak po mnoha pokusech měl sen, nebo vidění, kde je 6 myší
v kruhu a každá kouše tu další do ocásku.
0 Nominace Nahlásit |
Nejvíc jsem využíval metody 1 a 3. Co je ale nejdůleitější: biflování je na h…, člověk musí mít o daný předmět opravdový zájem. Takhle si nejvíc zapamatuje. Docela dost jsem se naučil praxí, když mi něco nešlo, tak mě to donutilo něco si o tom přečíst. Podobně u věd lékařských: až jsem si něco chytil, pak jsem si o tom taky něco přečetl. Takže nejsem odborník na zánět vaječníků, ale na diabetes jsem zase kadet 🙂
0 Nominace Nahlásit |
Kamarádka, která učí u nás na fakultě matematiku a statistiku, mi
doporučila kurz Learning How To Learn (Jak se učit). Velice mi pomohlo jejich
prosté vysvětlení, že můžeme přepínat mezi myšlením soustředěným
(focused) a rozptýleným (diffused). Pokud se chceme naučit něco nového,
potřebujeme se dostat do soustředěného módu, což uděláme tzv. technikou
Pomodoro – nastavíme si časovač na 25 minut a dokud nezazní signál,
věnujeme se výhradně učení a nesmí nás nic rozptylovat. Po tento čas je
mozek schopen pojímat informace, aniž by mu myšlenky utíkaly jinam.
Následně si můžeme dopřát např. přestávku na záchod, udělání
čaje/kávy, procházku, cvičení… V mezičase a během spánku se informace
uloží a pokud budeme takto dlouhodobě pokračovat každý den, nakonec se
informace budou spojovat mezi sebou a lépe se „zadřou“.
Takže nazdar biflování a pěkně kousíček po kousku každý den, i kdyby
to mělo trvat měsíc – díky tomuto jsem konečně schopná dávat zkoušky
za A :)
… asi jsem neodpověděla úplně na to, co jsi požadoval, ale třeba to pro tebe bude taky zajímavá informace. Osobně se snažím držet hesla „Když to neumíš vysvětlit, tak tomu nerozumíš.“, a tím nemyslím bezduché papouškování. Samostudiu se věnuji většinu času (co mi taky zbejvá, s distanční výukou…), ale nejradši se zeptám fundované osoby, se kterou můžu rozvíjet debaty.
Upravil/a: RyuzakiKate
0 Nominace Nahlásit |