Dvojčlenná věta má dva základní větné členy -podmět a přísudek, tedy část podmětovou a přísudkovou. Věty
Věta jednočlenná nemá základní větnou dvojici, ale jen jeden větný
člen – není to podmět, ani přísudek. Jsou
a)slovesné – Prší. Sněží. Bolí mě v zádech. Je mi smutno.
Hoří – přírodní jevy, tělesné stavy, duševní stavy atd.
b)neslovesné – jmenné – názvy, tituly, hesla, 5. pád, citoslovečné věty, částicové- Lidové noviny. Jaká krása! Lidičky! Všichni vpravo! Ouvej! Ach! Ano. Ne.
Vl. věd.
0 Nominace Nahlásit |
Jednočlenné věty nemůžeme rozčlenit na část podmětovou a
přísudkovou.
Věta, kterou můžeme rozčlenit na část podmětovou a část přísudkovou,
je věta dvojčlenná
0 Nominace Nahlásit |
Věty jednočlenné – větný obsah můžeme vyjádřit jen jedním
základním členem. Jejich základem je slovesný tvar určitý. např::
Stýská se mi. Stmívá se
.
.
Věty dvojčlenné – obsahují oba základní větné členy, holé nebo
rozvité. např.: Píšu dopis. Nikdo to neviděl. Vstupné dobrovolné
Zdroj: http://kovky-holka.blog.cz/0708/veta-jednoclenna-a-dvojclenna-vetne-ekvivalenty
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek