Avatar uživatele
annas

Je demokracie spravedlivá jako košíková? Pro velké i malé platí jedna pravidla a koše jsou pro všechny stejně vysoko?

Aforismy pro ty, kdo si myslí, že jim to myslí . autor PhDr. Jan Sobotka

Doplňuji definici aforismu. Jeho význam vyplývá z definice

  • aforismus jes stručný vtipný výrok
  • krátká literární forma reflexivního a satirického charakteru, užívající protikladu (antiteze) a ironie

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? vagra, Drap, paul1, dust8, Savier před 253 dny Sledovat Nahlásit



Odpovědi
Avatar uživatele
Filip84

Co má, prosím pěkně, demokracie společného se spravedlivostí?

Žádné společenské uspořádání se, zatím, spravedlivosti ani nepřiblížilo. Prosím, společenské uspořádání může usilovat o spravedlnost, tak jako reálně o reálnou spravedlnost, ale spravedlivosti? Obávám se, že to je nad možnosti státu a jeho uspořádání.

Demokracie je forma vlády, kde rozhoduje většina – nic víc, nic míň. Ne nutně většina všech, klidně jen většina vhodných: urozených, věřících, bílých, nebo jakkoli jinak vhodných.

Królewstwo Polskie i Wielkie Księstwo Litewskie, w latach 1791 – 1795 tyłko Najjaśniejsza Rzeczpospolita Polska, byla šlechtickou republikou (jinak je též zvána jako Rzeczpospolita szlachecka), ve které měla politická práva (volit a být volem do Sejmu, etc.), právo na řádný (tj. na tu dobu spravedlivý) soudní proces pouze šlechta, tj. cca 10% obyvatelstva. Co má toto společného se spravedlivostí?

Republique Française, v letech 1792 – 1804, byla rozhodně demokracií, nejen proto, že takové vidle vypadají poněkud jinak, ale zejména proto, že národní konvent i direktorium byly volené orgány, a nad nimi nikdo. Jasně, kdo směl volit a být volen, to je věc jiná. Spravedliví nebyli: v kangaroo court odsoudili občana Ludvíka Kapeta, a pak justičně zavraždili, „slavný a vyhlášený“ Comité de salut public, se zase – krom svévolného zatýkání a vraždění mírumilovných pracujících – postaral o první genocidu v moderních dějinách: Vandée a Bretani. A tak by šlo pokračovat.

Konec konců, Republic of Gilead, dystopická theonomická patriachální theokratická diktatura v novelle The Handmaid´s Tale od Margaret Eleanor Atwood, je republikou, i když tam vládne pouze vybraná kasta.

Republika stojí na vůli většiny, ať už prakticky, nebo alespoň theoreticky. Ta většina nemusí být, ani, většina obyvatel, může to být pouze většina vhodných / vybraných obyvatel.

Vůle většiny nikdy nebyla, není a nebude spravedlivá, z povahy věci jde o nejhorší formu diktatury, a to nejen proto, že většina lidí je snadno manipulovatelná.

Ne, je to nesmysl!

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Drap

Neni, to si pouze namlouváme. Koše nejenže nejsou ve stejné výšce pro všechny, ale občas se i některým skupinám přizpůsobují.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Pepa25

Opravdu je spravedlivé, že malý hráč to má do koše metr a půl a velký jen metr? Jsou „stejná pravidla“ opravdu synonymem spravedlnosti? Nejsem si jistý …

Takže ano, demokracie a košíková jsou stejné v tom, že mají stejná pravidla pro všechny. Spravedlnost ale hodnotit nechci. Ano ve hře, ani ve společnosti.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Disraeli

Demokracie není lepší než mnohé jiné formy vlád (a systémů). Demokracie jako ideologie je dogma stojící na svém vlastním propagandistickém pilíři a docela falešných tezích.
Je to jedna z vlád a systému, který MŮŽE být potenciálně dobrý a v jisté míře spravedlivý (záleží na podobě a konkrétním uspořádání). Ale taky klidně vůbec nemusí. Jak republika, tak demokracie může úplně v pohodě představovat pěknou sviňárnu a zosobněnou nespravedlnost.

U každé vlády a zřízení by mělo platit, aby byla pro dobro svých občanů. Liší se akorát usopřádání, organizace, systém vedení a rozdělení moci, jako i zdroj moci a údajné odůvodnění té moci (tj. kdo má lepší filozofii a nauku). Ale demokracie není lepší, než jiné..

Pokud je stát státem, má vládu, moc/autoritu a zákony, tak je zde vždy VLÁDA (nejen ve smyslu toho jednoho orgánu) a OVLÁDANÍ, podrobení (podléhající), podřízení, poddaní. Ne, nemusí to být monarchie a ani feudalismus. Občané každého státu jsou jeho poddaní. Platí to úplně stejně pro kteroukoli republiku a demokracii. Tvrdit něco jiného je lež. (Líše se kolikrát jen v tom, čemu přesně jsou podřízení a jaký účel to splňuje při organizování/vedení společnosti, tedy jak se to na ni podepisuje a jak v praxi vykonává tu spravedlnost a dobro společnosti, jejich občanů). Když to vyjádřím v anglických slovíčcích (protože jsou komplexnější): Ve kterémkoli státu o jakémkoli režimu a zřízení (lepším i horším) jsou jeho občané jeho „subjects“ (slůvko, které představuje mnohem víc než jen „poddaní“). Kde je government, tam jsou (lidé) governed.

Takové zlehčující a sice ne úplně přesné, ale jakžtakž účinné zjednodušení ve fromě jednoduchýh obrázků, na téma demokracie, rovnost, spravedlnost, atd (které často kolují po internetu):
https://interac­tioninstitute­.org/wp-content/upload­s/2016/01/IIS­C_EqualityEqu­ity.png
https://images­.squarespace-cdn.com/conten­t/v1/5bcf4199755be275631­bed55/1610468526172-PDYMTTDRLRFG62FH­O68Q/EEJ.jpg

Upravil/a: Disraeli

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Filip84 Nahlásit

Avatar uživatele
paul1

Demokracie jako systém řízení státu má své nedostatky, jako ostatně každé jiné systémy. Ale má přednost v tom, že umožňuje lidem svobodně vyjadřovat svoje názory a také podílet se na rozhodování o budoucnosti stá­tu.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Ametyst

Podle toho, co odpověděl Pepa25 to vypadá, že demokracie bude stejně nedostižná asi jako komunismus, kvůli hnusným lidským vlastnostem, jako je chamtivost.

Avatar uživatele
Pepa25

Ametyst: tak to nebyl závěr, aby to vyznělo depresivně. Svět je prostě je nespravedlivý už jen z toho důvodu, že každý má jiné výchozí podmínky, schnopnosti, nadání. Pravidla společnosti hřiště srovnávají, ale ani potom nemůže existovat úplná spravedlnost.

Avatar uživatele
Filip84

Ametyst: Demokracie není idealistická. Ano, existují různé republikánské theorie (no, Otcové zakladatelé, intellektuální „otcové“ francouzské revoluce, ale také už římští a řečtí filosofové), ovšem to jsou pouhé thesis, nejsou součástí konstitucí států, nejsou součástí práva.

Ty thesis, zjednodušeně řečeno, předpokládají aktivní účast obyvatelstva na rozhodování, a aby tato účast byla legitimní, musí být něčím podmíněna, a to čím, tak v tom se jednotliví theoretikové rozcházejí: vlastnictvím, vzděláním atp. Republikánské thesis a priori předpokládají, že bude v zájmu celé polis dbát a „tlačit“ na vzdělání budoucích generací, na obeznamování se s aktuální politikou etc. etc. etc.

In praxis se to nikdy a nikde neaplikovalo, pomineme-li, tedy, nějakou revoluční euforii a / nebo „horní“ vrstvy, jsou to, proto, frase bez obsahu.

To, že máš Ty, nebo kdokoli jiný, nějakou „představu“ demokracie / republiky, etc., je, jen a pouze, Tvůj idealismus. Svět je ale reálný a realistický, ideálu nikdy dosaženo nebylo a nebude, a už vůbec ne ideálu subjektivního.

Avatar uživatele
Filip84

Pepa: Jakým způsobem jsi z dotazu „vydestilloval“, že jde o spravedlnost, nikoli o spravedlivost? 👌😃

Avatar uživatele
Pepa25

Filip: v čem se pro tebe liší spravedlnost a spravedlivost? Z gramatického pohledu je to synonymum https://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=spravedlivost – z právního se to liší?

Avatar uživatele
annas

Pepo,
včera jsem vložila stejný odkaz, v němž je uvedené, že v praxi převažuje podoba spravedlnost, a to už platí od kodifikace pravidel v roce 1979.
Ale vidím, že jsem reakci neodeslala.

Ještě k původu slova spravedlnost
„Spravedlnost“ je podle etymologických slovníků zjednodušeně řečeno něco, co je „s pravdou“ – z tohoto slovního spojení vzniklo ve staré češtině přídavné jméno „spravedlný“ (původně „spravedný“) a od něj je pak příponově odvozeno podstatné jméno „spravedlnost“.
https://dotazy­.ujc.cas.cz/od­povedi/?id_otaz­ka=108&filter=1&id_ka­tegorie_otazek=81&id_do­mena_kategori­i_otazek=5

Význam slov v minulosti
Podle Machkova slovníku
spravedlivý, spravvedlivost – s jinou příponou pd praviti, pravidlo, od něho pravidelný. Praviti = vésti, říditi správným směrem , způsobem, pravidlo, od něho pravidelný..
Pravý znamenalo rovný , přímý, pak v mravním slova smyslu jdoucí bez oklik = iustus verus . = jenom pravda
Uvšech Slovanů prav6(ý) ) = přímý, rovný, pravda, spravedlnost .

Z jinoého zdroje

Spravedlnost – právo k něčemu, tedy k /na/ pravdě/ pravdu
spravedlivost, -i f. – spravedlivé jednání, řádnost, čestnost-spravedlnost, nestrannost
jur. právo, právní nárok Srovnej spravedlnost,.

jde opravdu o synonyma, z nichž převažuje v současné češtině spravedlnost

Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979

Avatar uživatele
Filip84

Pepa: To nezpochybňuju, moderní čeština je velmi okmásaný a velmi nepřesný jazyk.

Z pohledu processního práva je spravedlnosti učiněno zadost, jestliže byl dodržen formální pořad (a tak na to často, bohužel, nahlíží i ESLP!). Nejen formálně, ale i materiálně, ale formální pořad: tj. – dejme tomu – nebyl excess při zajištění čince, který by nebylo lze s to sanovat později, bylo sděleno řádně, prokazatelně a včas obvinění činci, skutková věta měla všecky formální náležitosti. Činec byl, formálně, poučen (spravedlnosti bylo učiněno zadost, ale spravedlivé to poučení být vůbec nemusí!). Měl čas, prostředky a prostor na přípravu obhajoby (a, opět: ex offo advokát málo kdy podá obdobný výkon, jako advokát za těžký peníz: je to spravedlivé? Otázka řečnická, jen k úvaze …). Nebyly nedůvodně odmítnuty návrhy na dokazování, (formálně) byly vypořádány všecky námitky, připomínky a vyjádření obviněného.

Nezávislý tribunál byl (formálně) nezávislý. Nezávislý tribunál nebyl podjatý a obviněný byl poučen o možnosti uplatnit námitku podjatosti. Byl-li činec shledán vinným, jsou pro to skutkové důvody a, in dubio pro libertate, jsou vypořádány všecky důvodné pochybnosti (což neznamená, že objektivně nejsou, jenom, že si s tím dal někdo práci to „okecat“, často, bohužel!).

Spravedlnost je, svým způsobem, hra, je to něco, jako šachová partie (měla by být), systém pravidel, „tahů na šachovnici“, které je formálně nutno dodržet.

To je naprosto v pořádku potud, pokud sleduje legitimní cíl, materii práva: spravedlivý nález (rozsudek, usnesení …). Pokud je spravedlnost okleštěna pouze na ten pořad tahů, je (byrokraticky, precisně) kontrolováno dodržování pravidel „hry“, aniž by měl někdo potřebu / odvahu / snahu legitimně přezkoumat i výsledek, spravedlnosti (formálně) bylo učiněno zadost, ale spravedlivé to není, spravedlivost se ze spravedlnosti vytratila.

A mohu to demonstrovat na praktických věcech jako je, ku příkladu, diarchie mezi přístupem k námitce podjatosti našeho ÚS a ESLP. ESLP se, striktně, drží zásady in dubio pro libertate, a jsou-li dány jakékoli důvodné pochybnosti, mělo být námitce dáno místo. ÚS se dlouho držel (a z části ještě pořád drží, o obecných soudech ani nemluvím!) formalistického přístupu: byl o možnosti uplatnění námitky podjatosti poučen?, uplatnil námitku podjatosti včas?, odůvodnil jí dostatečně?, vypořádal se soud (= často, bohužel, pouze okecal) s námitkou přezkoumatelným způsobem? Jestliže ano: nezasáhneme, ledaže by šlo o opravdový a extrémní excess.

Dalším příkladem mohlo být správní soudnictví: to bylo v letech 1993 – 2003 zcela mimo konstituční rámec, chyběl Nejvyšší správní soud, etc. Navíc, až nález ESLP ve věci Lauko proti Slovenské republice učinil přítrž praxi vylučování některých rozhodnutí o přestupku ze soudního přezkumu (přitom je na to už mnohem starší judikatura ESLP). Formálně se všecko jevilo v pořádku, bylo to podle zákona. Ano, ale v rozporu s mezinárodní smlouvou – a to nikdo neviděl. Nebo nechtěl vidět?

Jde o klasické, antické, pojetí výkonu moci, totiž, diarchie mezi legalitou a legitimitou. Legitimita bez legality je (neomezená) diktatura moci, legalita bez legitimity je diktatura systému, byrokracie.

Dobře to lze illustrovat na opatření kolem „té choroby“: drtivá většina z nich, tak jako v celku, byla legitimních (zabránění davové hysterii atp.), ale ani jedno z nich nebylo legální. K čemu se zmohly naše – slavné, vyhlášené, drahé a pomalé – soudy? Ano: k diktatuře systému. Zrušovaly jedno opatření vlády za druhým, lpíce na podrobnějším odůvodnění. Až se ministeriální úředníci naučili to lépe „komunikovat“, nedílnou otázkou legitimity – legalitou, se soudy neráčily zabývat in margine. Neráčily, protože soudruh strach, a protože strach o koryto.

Svět se točí v cyklech: měli jsme období legitimity – dejme tomu 50. léta. Měli jsme období formální legality – normalisaci. Měli jsme období legitimity – 90. léta (revoluce je naše!). Měli jsme období legality – 2000 (něco, neurčím to přesně) – 2020. Byla „ta choroba“ další „revolucí“ legitimity, nebo to byl pouze excess v období legality? Řečnická otázka …

Obávám se, že na to, abychom našli, konečně, zdravý poměr mezi legalitou a legitimitou, a tím se stal výkon nejen práva, ale celé státní moci, alespoň tak jako reálně, spravedlivý, na to nemáme ještě „věk“, „koule“, nejen my, nejen bývalý „východní blok“: Evropa jako celek, o zbytku světa raději ani nemluvím! 😃

Avatar uživatele
Pepa25

Filip: čeština je naprosto v pořádku. Normálně rozlišuje pojmy spravedlnost/spra­vedlivost https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Spravedlnost zákonnost/legalita https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Z%C3%A1kon­nost a legitimita https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Legitimita
Že ty ten první pojem nepoužíváš, není její problém 😉

Nový příspěvek