Je mně psychicky těžko, nevím, jak to bude dál. Bude někdy ještě líp?

Upřímnou soustrast. Líp určitě bude.

Mně je taky psychicky špatně po ztrátě je mi líto to co se ti stalo, když tak požádej doktorku ať ti dá nějaké léky

Každá bolest postupem času přebolí nebo se zmírní. Chce to ten čas, trpělivost a neutápět se v tom smutku do nekonečna. Chce to i jisté povznesení, když to tak napíšu. Vždy je dobré si poplakat, nechat smutek působit, je to přirozené, ale pak ho nechat odejít a smířit se (příjmout) se skutečností a s tím, co se stalo. A ono se to zlepší, i když se to tak nemusí jevit.
Vždycky může (a bude) líp.

Ber to tak, že smrt není konec. V takových chvílích pomáhá i víra a různé filozofické, náboženské texty (jakékoli, skutečně). Většina věří na exisenci duši a její existence je velmi pravděpodobná a nebojím se říct, že i prokázaná, nejen navzdory vědě, ale v souladu s některými vědními obory.
V takových chvílích je dobré spíš i přesvědčení, než jen víra. Proto zkus i nějakou takovou duchovní a podobnou literaturu, která tě pozvbudí a dodá i patřičné přesvědčení nebo přinejmenším naději. http://files.koz­micka-iluzia.webnode­.cz/200000001-49e7b4ae02/Cesty-mino-telo---Robert-Monroe.pdf

Upravil/a: Daidal

Neboj. Bude líp.
Každá bolest přebolí, jen to někdy trvá delší dobu.
A, jak se to zpívá v té písničce, jednou jsi dole, jednou nahoře.
A v jiné se zpívá, že jednou líp, jednou je hůř.
Takže ano, bude líp.
Zcela určitě. Věř tomu.

Bude. Maminka je stále s vámi. Už ji nic nebolí. Pomoz tatínkovi, více se mu věnuj. Čas trochu otupí tu velkou bolest. Držím vám oběma palce.

Čas zahojí všechny rány, i mě tento rok zemřela maminka a otec ten je už dávno mrtvý