Avatar uživatele
abcxxx

Jsem bezradná z přejídání a sebe samotné, co mám dělat?

Dobrý den.
Můj největší problém, který teď řeším, je nezastavitelné přejídání. Několikrát do týdně dostanu „záchvat“, při kterém sním množství jídla, které sní běžný člověk za pár dní. Jím a jídlo do sebe tlačím i když už je mi velmi špatně a jíst ve skutečnosti nechci a nechutná mi. Je mi na zvracení, ale stejně sním například další půlku chleba s celou kostkou másla, další půlku melouna a další a další jídlo.

Jsem dlouhodobě nespokojená, tak možná je to tím? Ale proč jsem nespokojená, to nevím. Máloco mě ale těší a dělá radost. Kdybych mohla, proležela bych celý den doma a vůbec nechodila mezi lidi. Ale mám dvě děti, tak je to nereálné. Mám skleslou náladu, často je mi do pláče, i když ani nevím proč? Děti jsou skvělé, muž taky, nemáme žádné problémy, přesto se cítím takto. Asi jsem nevděčná, ale nedokážu být vnitřně šťastná a zářit. S rodinou se směji, ale někde vevnitř je mi spíše do pláče. I když neznám důvod. Z okolí slyším, jak se pořád směji a blabla.. Kdyby věděli, jak se opravdu cítím a že je to jen přetvářka. Nejmladší dceři je rok a půl, tak to poporodní deprese nebude. Takové stavy mám už několik let. Velmi intenzivně jsem něco podobného prožívala před 3 roky. Měla jsem chuť od všeho utéct. Utéct do jiného města, kde mě nebude nikdo znát. Přitom nevím, před čím bych utíkala.

Nevím, jestli toto všechno nemůže mít souvislost se sebevědomím? Nemám totiž žádné. Abych také nějaké měla, když nic neumím a nic jsem v životě nedokázala. Nejsem v ničem dobrá, nejsem ani extra hezká, tak za co si mám sebe vážit? Za co se mám mít ráda? Jak si pak mám věřit? Neumím se prosadit, neumím říct svůj názor, já neumím opravdu vůbec nic… Nevím, proč jsem na tomto světě a jaký tu je pro mě úkol. Asi jsem spíše jen do počtu, protože kdybych tu nebyla, nic se nezmění.

Abych se ale vrátila k přejídání, možná je jeden z důvodů to, co jsem popsala výše. Neznám problematiku anorexie, ale připadá mi, jak kdybych měla opak. Jídlo mě ovládá a jím i když nemám hlad a je mi z předešlého jídla zle. Jak kdyby to byla nějaká forma sebeubližování. Někdo se například řeže a já jím tak, aby mi bylo blbě. Jednou jsem si jen tak spočítala příjem KJ a za jeden běžný přejídací den to bylo okolo 30000Kj. Běžná doporučená denní dávka je prý 8000Kj. Snažím se sebe nějak prozkoumávat a přijít na příčinu, ale nejde to. Mám v sobě tak velké psychické bludiště, že asi nikdo nedokáže najít cestu ven. I já sama tak nějak bojuji sama se sebou. Nejspíš budu komplexní magor, který nemá jen jeden problém, ale je celý „rozbitý“.

Děkuji za vypsání se.

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? iceT, paul1, marci1 před 3064 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
mosoj

Sama jsi se diagnostikovala. Jádrem pudla jsou psychické problémy.
Sama to nezvládneš. Nestyď se navštívit psychiatra, on tě nechá vyšetřit psychologem ( bezplatně, jinak se za psychologa platí) a spolu ti nasadí léčbu.
Je až groteskní jak se každý bojí nazvat to pravým jménem. Žádného psychologa, přímo psychiatra. Chodil jsem k jedné psychiatričce, kapacitě. Byla to primářka v důchodu. Když úplně končila, měla v čekárně frontu vděčných pacientů s květinami !! Tolik jim pomohla. To mluví za vše!

Upravil/a: mosoj

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
marci1

Jelikož píšeš, že takovéto pocity máš již několik let, doporučila bych Ti navštívit lékaře, prozatím svého praktického. Není se vůbec za co stydět, bohužel tyto pocity má v dnešní době velmi mnoho lidí.
Praktický lékař Tě v případě nutnosti nasměruje k odborníkovi, případně Ti může i praktický lékař předepsat léky na uklidnění či antidepresiva. Navštiv jej co nejdříve. 🙂

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Nuk nuk

Příčiny mohou být dvě.
Ta méně závažná je „stav vyhoření“. To se stává při velkém a hlavně intenzivním psychickém vypětí. Nám matkám malých dětí se to může stát poměrně snadno. tady je řešení jednoduché. Píšete, že máte skvělého muže. Požádejte ho, aby čas od času pohlídal děti a vyražte si sama ven. S kamarádkou, nebo jen tak nea procházku, třeba jen po nákupech nebo do přírody, prostě to co Vás těšilo dřív. Pokud to půjde, zkuste třeba i na celý víkend. Ale i kdyby to mělo být jen na půl dne, má to smysl.

Pokud tohle nepomáhá, může jít o nějaký hlubší psychický problém. V takovém případě ale navštivte psychologa, protože jen on Vám může správně poradit.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kepler

Nevím, nejsem lékař, ale tipoval bych to na psychický problém. Určitě by ti prospěla nějaká velká změna, ale to se v běžném životě těžko realizuje. V každém případě by nebyla od věci návštěva psychologa, ten dokáže pomoci. Stud není na místě, není to cvokař, je to lékař jako každý jiný.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Zkuste se zamyslet nad tímto:

Běžné příčiny emočního přejídání

Stres – všimli jste si, jak stres vytváří hlad? Háček není jen ve vaší mysli. Když je stres chronický, jak se v našem chaotickém a rychle se měnícím světě často děje, může vést k vysokým hodnotám stresového hormonu, kortizolu. Kortizol vyvolává chuť na slané, sladké a tučné jídlo, které přinášejí rychlý pocit uspokojení. Čím více stresu ve svém životě máte, tím je pravděpodobnější, že se stanete emočním jedlíkem.

Nabalování emocí – jídlo může být způsobem, jak dočasně zahnat nepříjemné pocity, jako jsou hněv, strach, nuda, samota, úzkost a zášť. Dokud se znecitlivujete jídlem, můžete se dočasně vyhnout pocitům, které nechcete raději řešit. Nic tím nevyřešíte, ba naopak problémy vylezou ještě ve větší míře.

Nuda nebo pocit prázdnoty – jíte, abyste zahnali nudu nebo zaplnili prázdnotu ve svém životě? Cítíte se nenaplnění a jídlo je pro vás způsob, jak zaplnit ústa a čas? Náhle pak necítíte neuspokojenost a bezúčelnost ve svém životě. Avšak pocit štěstí je jen dočasný a brzy ho mohou vystřídat výčitky z přejídání.

Dětské návyky – odměňovali vás rodiče za dobré vysvědčení nebo naopak, když jste byli smutní sladkostmi? Tyto stravovací návyky z dětství si s sebou často neseme až do dospělosti.

Sociální vlivy – jíst společně s dalšími lidmi je dobrý způsob, jak se zbavit stresu, ale rovněž může vést k nesmyslnému přejídání. Ať už proto, že je před vámi lákavé jídlo nebo proto, že chytnete „přejídací vlnu“ s ostatními.

Vytvořte si emoční deník

Emoční deník

Našli jste se v některém z výše uvedených popisů? Pokud se budete chtít lépe poznat, tak jedním z nejlepších způsobů je, vést si svůj „jídlo-náladový deník“.

Napište si, co jste jedli nebo chtěli sníst, co vás naštvalo, jak jste se cítili před jídlem, co jste cítili během jídla, a jak jste se cítili po něm.

Časem byste měli objevit důvod, proč tolik jíte. Můžete zjistit, že se vždy přejíte, když se setkáte s vašim přítelem nebo když se v práci blíží uzávěrka. Jakmile naleznete příčinu emočního přejídání, dalším krokem je nalézt způsob, jak „nakrmit“ své pocity.

Pokud nevíte, čím nahradit jídlo, abyste zvládali své emoce, bude vám pravděpodobně trvat dlouhou dobu, než své stravovací návyky zvládnete.

Diety často selhávají, protože nabízejí logické poradenství v oblasti výživy, to ale funguje pouze v případě, máte-li vědomou kontrolu nad svým stravovacími návyky. S cílem ukončit emocionální přejídání, je potřeba najít také jiný způsob jak se cítit emocionálně naplnění. Nestačí jen objevit a pochopit spouštěč emočního přejídání, i když už to je velký pokrok. Je potřeba najít alternativy, jak být šťastný.

Alternativy emočního přejídání

Jóga cvik

Pokud se cítíte osamělí nebo jste v depresi, zavolejte někomu blízkému. Překonejte se a jděte ven se svým mazlíčkem nebo si prohlédněte oblíbené fotografie.

Pokud jste unavení, dopřejte si horký šálek čaje nebo teplou koupel.

Nudíte se? Přečtěte si knihu, jděte se projít nebo zkuste nějakou tvůrčí aktivitu (zahrát si na kytaru, fotografovat nebo si naštípejte dříví), něco co vás baví.

Pokud jste nervózní, zkuste si zatančit, mačkejte zátěžový míček nebo se projděte svižnou chůzí.

Najděte si něco, co vás bude bavit, z čeho budete mít radost.

3
Když chutě útočí, dejte si pauzu

Většina emočních jedlíku si myslí, že ve chvíli, kdy na ně přijde chuť k jídlu, jsou bezmocní. Vše je ale pouze ve vaší hlavě. Můžete cítit nesnesitelnou potřebu okamžitě něco sníst, ale nezapomínejte na to, že vaše vůle má mnohem větší sílu než chutě.

Zdroj: http://www.tlou­stnu.cz/diety/e­mocni-prejidani/

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Nepřejídat se!

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
cynique

To co popisujete je obyčejná deprese. Sice ne těžká forma, ale deprese. Deprese zdaleka nemusí být jenom postpartialní. Hlavně když už podobný stav byl v minulosti.
Takže – šupem návštěva psychiatra, babské rady nepomohou. Přechodně antidepresiva – a dostat se pomocí nich ze spirály ven.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
KarolínaNovo

Já jsem neměla problém ani tolik s přejídáním, jako celkově s jídlem. Hrozně ráda jsem jedla a bylo to na mně vidět. Bylo mi jedno, co si o mně kdo myslí, ale vyděsilo mě, že bych mohla mít nějaké zdravotní potíže https://www.kon­dice.cz/2019/04/s-obezitou-se-poji-nebezpecna-zdravotni-rizika-jaka-to-jsou/ . Tak jsem se rozhodla pro radikální změnu a zhubnout mi pomohla ketodieta.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
paul1

Pokud je to ještě aktuální, tak myslím, že by Vám mohla pomoct rada, kterou jsem dával do této otázky:
„Jak vysoké máte vnitřní sebevědomí?
Pokud máte nižší, pomůže autogenní trénink. Jde o to, že si představujeme, že žádanou vlastnost již máme, nebo činnost jsme už vykonali. Platí to pro zdraví (jsem zdravý), učení (mám se učit anglicky, tedy pomůcka bude -jsem Angličan), sportovci např. při skoku do výšky (je to vysoko, ale skočil jsem), pro jednání s lidmi (bude s ním těžká domluva? Zvládnul jsem to!). Já jsem to praktikoval při zdraví, kdy jsem měl svého času problémy a formulka „jsem zdravý“ mi při neustálém opakování pomohla. Třeba při zdraví prý platí – kdo je hypochondr a stále opakuje, že je nemocný, tak tělo dodá příslušný impuls a člověk onemocní. Platí to ale i obráceně,
při nemoci, dá se takto odehnat. Možná, že ne ve všech případech, ale za pokus to stojí.
Jednej tak, jako by jsi danou vlastnost již měl – tím ji nejsnáze získáš,
říkají Jiří Toman, nebo Dale Carnegie.“
Samozřejmě ale je třeba to řešit i s lékařem.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
SuzanKa

A jakou tu dietu jsi držela? Taky bych do ní šla, ale nevím, jakou koupit. Kde jsou nejlepší jídla?

před 1238 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Vercule

Ahoj, už se to tady objevilo, ale ta ketodiet je za mě nejlepší. Soudím podle své zkušenosti. Díky ní jsem opravdu zhubla… Konečně :)

Avatar uživatele
Honzin8

Ahoj, za mě a podle mě, je nejlepší tato dieta https://www.ke­todiet.cz/stran­ky/dietni-plan-medium/. Já držím ten plán medium a musím říct, že jsem s ním spokojená. Jídla mňam, hladová nejsem a kila prostě letí dolů :)

před 1207 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Sabulak

Ahoj, prosím tě, jak u té diety povoleno nějaké mlsání? Já bych do ní šla, fakt jo, ale ujížím na sladkým. Mají nějaké zdravé mlsání?

před 1175 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Cizecek.M

Já bych řekla, že ano, protože ketodiet má přímo v nabídce sladká jídla. Mají dokonce i svoji nutelu. Zkoušela jste ji některá?

před 1142 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
annas

Odpověď Keplera jsem četla nepozorně.

Samozřejmě vím, že psycholog se liší od psychiatra nejen vzděláním, ale i způsobem terapie, i když psychiatr často spolupracuje s klinickým psychologem.

Klientem psychiatra je pacient, člověk trpící nějakou duševní chorobou. Není to tedy jen „opravdový blázen“, který se vydává třeba za Napoleona atd.

před 3063 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
cynique

Kepler: Psycholog není lékař. Tady psychoterapie nepomůže, resp. bude nekonečně dlouhá a efekt plus mínus nula. To by nebylo dobré.

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
abcxxx

Psychiatr je u nás ve městě, tak bych nemusela dojíždět. Ale nevím, jestli je nutné brát léky? A pokud ano, existují i nějaké přírodní? Dětství a dospívání jsem promarodila a brala tolik léků, že se s tím mé tělo pere ještě teď. A tak ho nechci znovu zatěžovat chemií. Kamarádka byla tři měsíce hospitalizovaná v léčebně a léky brala ještě rok poté. Přibrala 25 kilo a je nateklá ještě půl roku po léčbě. Nerada bych dopadla stejně. Na sebevědomí by mi to nepřidalo.

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
cynique

Ono to právě je o těch lécích. Antidepresiva se musí užívat nějakou dobu, než člověk změní stereotypy, návyky a projasní mysl. Rozhodně to neuškodí. Dnes existují antidepresiva bezpečná a šetrná. Samozřejmě – neexistují přírodní antidepresiva!
Kategorizace na „co je přírodní, to je dobré“, je úplná blbost. Přírodní je taky plutonium a botulotoxin. Tudy cesta nevede.
V prvním odseku píšete o svém největším problému – přejídání. Omyl. To je důsledek. Pes je zakopaný v textu druhého odseku. Proto si myslím, že jste v jakési subdepresivní fázi a bylo by vhodné vás „trošku farmakologicky popostrčit“. Možná to bude stačit udělat jednorázově, pár týdnů, měsíců.
Nevšímejte si „co kamarádka“! To není váš problém a vy s tím jejím problémem nic nemáte.

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Kepler

Striktně vzato, psychologie opravdu nepatří mezi lékařské obory, její záběr je mnohem širší. Psychiatrie tam patří, protože léčí nemoci duše. Případ tazatelky ale snad není patologický. Psycholog nicméně dokáže určit příčiny problému a poradit. Jeho úlohu a užitečnost bych tak nezatracoval.

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
cynique

Já vím zcela přesně, jaký je rozdíl mezi psychiatrem a psychologem. Právě proto si myslím, že tady je potřeba psychiatr. Psycholog se hodí leda na nějakou „manželskou nevěru“, ale ne, když je přítomná patologie, byť nevýrazná. Tady je nutné rozetnout gordický uzel farmakologicky. Jinak se bude tazatelka točit v kruhu, resp. bude mít ze života housenkovou dráhu. A to jistě nechce. Si myslím!

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
cynique

Ovšem – prezentuji tady pouze můj soukromý názor. Já bych psychiatra vyhledal. To je vše. Ale není to žádná „direktíva“.

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

abcxxx: Mohu se zeptat kolik vážíte? Jak rychle vám jdou kila nahoru od doby co začalo přejídání?

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
abcxxx

To bohužel nedokážu odpovědět, nemám váhu. Ale odhadovala bych to na nejvíce tři kila. Když si vzpomenu na střední, kde jsem sice jedla jako klasický puberťák bez těchto záchvátů, za to samé hodně nezdravé potraviny, tak i přes to jsem měla váhu normální. I nyní nejsem výrazně oplácaná. Ale štíhlá také ne.

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Mám pro vás radu. Přestaňte si nakupovat příliš potravin. Kupte jen tolik, abyste měla akorát a na ledničku si klidně napište rozpis co budete jíst. Rozvrh. Porušíte něco, tak budete mít další den třeba bez dezertu po obědě. Dodržíte to třeba tři dny po sobě ten rozvrh, tak si můžete vzít po obědě pár sušenek. Prostě vemte to racionálně. Pokud se budete dál zbytečně přejídat, tak časem budete velmi obéznmí a nemocná. Přidá se cukrovka, vysoký tlak a budete mít horší imunitu a nakonec budete zvažoovat i to, že vám podvážou žaludek. Nic z toho vám něpřeju a věřím, že se dáte do pořádku. Mimo tohoto si zajděte za psychologem. Pokud vám nepomůže, tak zajděte za psychyatrem a nasadí vám léčbu. Co si myslíte o mojí radě?

před 3064 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Smlouvyzdarm

Musím Vám pogratulovat, Vaše odpovědi jsou dle mého nejlepší. Škoda, že systém je tady nastaven ta, že se to neprojeví i v hodnocení. Pozdější odpověď zpravidla nebývá označena jako nejlepší i když tomu tak je.

před 2660 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek