Je pravda, že za komunismu bylo časté těhotenství u mladých holek?

Ne třeba v 18, ale rodilo se proti dnešku podstatně dříve. A proč to bylo? Lidem se dařilo, měli sociální jistoty a věděli že to bez problémů zvládnou a kariéra se dá dělat později.

Ano, je to pravda, že se žedy vdávaly a měly děti mnohem dřív, než dnes. A běžné bylo mít v rodině i více než 1 dítě (tím přirozeně myslím u pracujícího, bílého etnika). 😉
Důvody v zásadě popsal Drap, jakkoliv by si zasloužily hlubší rozbor. Jenže se nechci unavovat zbytečnostmi. 😉 🙂

Ano, ale má to velmi málo společného s komunismem/so­cialismem. I za pvní republiky se dívky vdávaly v brzkém věku a měly své první dítě, když byly dost mladé. Stejnětak předtím za monarchie. Ještě v devadesátkách (minulého století) měly matky své první dítě asi ve 22, dnes už je to asi tak 29. Takže za 30 let se to o dost posunulo. A zase průměrný věk prvorodičky v 80. letech nebyl nijak podstaně menší, než v těch 90. letech – takže zde se to zvedlo jen o kousíček (a přesto už je to socialismus vs kapitalismus a rozdíl byl minimální).
A to se bavím o Česku. Průměrný věk prorodičky byl třeba v 60. letech mnohem nižší i v jiných (kapitalistických) zemích.

Průměrný věk, kdy má žena první dítě, stejně jako průměrný věk kdy se lidi berou (muži, ženy) nebo počet dětí na pár, či osobu aj., to vše jsou proměnlivá „čísla“, které buď stoupají nebo klesají. Ovlivňují to PŘEDEVŠÍM ekonomické faktory, které v jisté míře samoregulují počet obyvatelstva (..hlavně ale jen za správných podmínek 🙏😅). Takže jistě – socialismus hrál svou roli – ale nebyl vyloženě sám od sebe příčinou, proč měly ženy své první dítě v mladším věku. Podívej na státy, které stále dnes mají komunismus (např. KLDR, Vietnam, Laos, Kuba), průměrný věk rodičky je tam taky kolem 30 let.

1. Mentalita společnosti
2. Ekonomická situace a celkové poměry (bohatství/chudoba a úroveň/vyspělost toho státu), kde ekonomický systém sice hraje roli, ale ne zas tak velkou (rozhodující)

A z těch dvou vyplývající – že se například jednotlivec (zde dívky/ženy) soustředí do určitého věku například víc na kariéru (včetně studia/vzdělání v rámci kariéry), sama na sebe (atd.), než na rodinu a tedy plození dětí. Půrměrný věk prvorodičky (i věk na vdávání) buď roste – a tím klesá i počet dětí na osobu/pár – anebo ten věk klesá – a tím záeoveň stoupá i pošet dětí na ten pár.
Ve hře je ale plno faktorů, společensko-ekonomických.
Už jsem kdysi odpovídal na podobnou otázku: https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/proc-je-banglades-tak-prelidneny

Všimni si, že jako na potvoru chudé státy, které trápí zároveň třeba i hladomor, mají vysokou porodnost, vyoský počet dětí na osobu/pár a velmi nízký věk prvorodiček. Jsou uvězněny v malthusiánské pasti – alespoň v některých zemích 3. světa.
Taky můžeš vidět, že když si některý slavný (bohatý) muž – starší nebo třeba ve středním věku – najde obyčejnou holku „z lidu“, tak má ta holčina první dítě taky třeba ve 19 (nebo kolem 20). Jednoduše proto, že se drží „zlatého pravidla“, rodit děti a starat se o domácnost… 😆 Ale ne, jako bez nadsázky to tak je. Pokud je ta dívka zaopatřena (a ten chlap chce děti), tak ho má v brzkém věku a to i dnes a na vzdory průměru… Za jedno mentalita s biologií, za druhé ekonomické/finanční zázemí.

Upravil/a: Disraeli

Jednoduchá odpověď je, že ano, průměrný věk prvorodiček byl o mnoho nižší, nicméně ono to ani moc nesouviselo s tím, že u nás byl integrální stát, státní náboženství marxismus-leninismus a státní kapitalismus. Nebo souviselo a nesouviselo.

Složitá odpověď je, no, trošku obsáhlejší.

Když skončila WWII, a s ní Protektorat Böhmen und Mähren & Reichsgau Sudetenland (ano, Sudety nebyly nikdy říšskou zemí, leč říšskou župou), tak ale pořád byl přídělový systém a ty příděly byly podobné, a v něčem i nižší, než za Protektorátu. Ano, v roce 1953 proběhla měnová reforma, která je známá tím, že o ní vysoce vážený soudruh president Toník #1 řval do rozhlasu, že nebude, ještě pár dnů před tím, než byla, no a pro lidi to byla pohroma, protože ať už si ty peníze nakeťasili za Protektorátu prodejem masa na černo, nebo po WWII v Sudetech, nebo – zase – prodejem masa, mléka, tvarohu, másla a mouky bez lístků (takže: zase na černo), či třeba uváděním falešných potravinových lístků do oběhu, nebo ať to měli úspory, ve strožoku, „od císaře pána“, tak ten stát mezi tím žádný rozdíl nedělal. To je na jednu stranu pravda, na druhou stranu se tím značně zkrouhla šedá ekonomika a pro stát, v té miserii, v které v raných padesátkách byl, to samozřejmě mělo významný positivní effekt. Jo, bylo to takové, no, revoluční, pro obyčejné lidi kruté, ale takové revoluce, holt, bývají.

Skončil přídělový systém a stejně to bylo (relativně) houby prd platný, protože ono toho zboží stejně na trhu nebylo. Jenže, ono nebylo nikde, zatímco v osmdesátkách mohli křupani remcat, že nemají džíny Levis a, co já vím, walkmana z Japonska, zatímco Bavoráci mají, tak v padesátkách měli všichni úplný hovno. Jo, jenže tím, jak se ta ekonomika postavila na těžkém průmyslu, de facto byla téměř nulová nezaměstnanost a (téměř) pracovní povinnost, zestátnil se bytový fond, teďka, že jo, znárodnila, a hojně subvencovala, veřejná doprava, tak jsme se my a DDRoni měli o cosi lépe, než třeba rakouští Němci, nebo Němci bavorští. Ale pozor, my, DDRoni. V Maďarsku bylo to „kontrarevoluční spiknutí Imre Nagye a jeho společníků“, jak to officiálně nazývala naše Strana ^1), nebo také protibolševická revoluce, která, de facto, začala 23. října 1956 boji se sovětskou armádou na území lidově demokratického Maďarska a skončila 22. listopadu téhož roku. Nás nezajímají detaily, pro nás je podstatné, že to byly boje dosti krvavé, bolševici se věšeli po lucernách etc., a jako každá taková záležitost dostala zemi ekonomicky dolů. Zase v PRL neměla Strana tu posici, co u nás, nebo v DDR, ta legitimita byla, řekněme, typově mnohem nižší, takže i ten vývoj byl poněkud jiný, ekonomicky horší (Poláci měli přídělový systém snad téměř celou PRL 😅). Ale u nás se, vcelku, dařilo. Taky jsme, s DDR, byli snad jediní, kde se dovršila kolektivisace a znárodnily se i všecky služby!

No, v šedesátkách byla spíše ekonomická deprese, nebo spíš stagnace, než krise, no a pak, že jo, zase ty události roku 1968 a 1969 ekonomice nepřidaly. Na jedné straně skutečně normalisace, do jisté míry, znormalisovala, nebo zklidnila, situaci, no a že v tom bylo spravedlnosti, jak rychlosti v cikánském kolotoči, to je vždycky obyčejnému člověku někde. Na druhé straně byla vyžadována větší loyalita, často opravdu formální, nicméně, těžký průmysl byl vybudován, odbyt zajištěn (SSSR, zejména), platba jistá. Zemědělství zkolektivisováno, a na zkolektivisované zemědělství jakž, takž funkční – oni ti bolševici ti na sebe všecko prásknou, takže když se soudruh Pláteník, v Okrese na severu, ptá kteréhosi toho zemědělskýho tajemníka, proč se na krámě krčily jenom tři svazečky ředkviček, tak ono na tom cosi reality bylo. Ale, pochop, to jsou malé věci!

KSČ & ČSSR měla silně pronatalní politiku, zejména v 70. letech. Na začátku osmdesátek, zase, přibyla rodičovská dovolená, do té doby nic takového nebylo, matka po šestinedělí rubala budovat světlý zítřky, fakan mazal do lidově demokratických jeslí (a ty nechceš! 😅). At se to někomu líbí, nebo nelíbí, tak nejvíc bytů se postavilo za ČSSR, tak to prostě je, a k tomu byly za „pánbů zaplať“, Kčs 200.00 i s inkasem, zhruba, vyšel státní byt, nový! A to nebylo celé, soudruzi si docela uvědomovali, že centrálně plánovaná výstavba je nedostatečná, takže, podporovali družstevní výstavbu a družstevní bydlení. Stejně tak ale podnikové byty, to už dneska téměř neexistuje, tehdy to bylo docela normální. Přídavky na děti, daňové úlevy, jenom tak jako pro představu, v roce 2004 představovaly tyhle neadresné dávky a benefity cca 1/3 toho, co stát poskytoval v roce 1984.

Ano, to je pravda, ale nikoli celá. Porodnost u nás byla obecně o cosi vyšší (ale zase nižší, než v DDR, to byla ekonomicky opravdu „země zítřku a pozítří“!), než na západě, nicméně ona byla v osmdesátkách vyšší i na tom západě, než dnes, takže je za tím i jakýsi trend.

Ten trend tady nespadl shůry, on se, tak nějak, budoval od konce padesátých – šedesátých let, jenom, samozřejmě, u nás to bylo isolacionalismem a státní politikou poněkud zpožděno. No, logicky: ženské se emancipovaly, začaly pracovat, vydělávat, studovat. Obecně se zvyšovala gramotnost lidí, zvyšovala se míra urbanisace, a samozřejmě, že s tou gramotností a urbanisací chtějí lidé víc, než „jenom“ vyrábět a rodit děti.

No tak tím se posouvá, jinak ethologické, chování „co nejdříve se rozmnožit“.

Takže, ano, za ČSSR byl celkově věk prvorodiček významně nižší, z části za tím byla pronatalní politika ČSSR & KSČ, z části „jiný trend“.

1. Kontrarevoluční spiknutí Imre Nagye a jeho společníků. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1958.