jsem divna kdyz je mi 34 a jsem jeste panna?

Pokud vás to trápí, tak proč s tím něco neuděláte?

Nejdůležitější je být sám sebou. Patrně máte asi dobrý důvod, proč jste pana.

Nejsi. Není to sice obvyklé, ale stává se to čím dál častěji. Všichni jsme jiní a každý máme jiné potřeby. Nelámal bych si s tím hlavu. Buď to přijde, nebo ne. Třeba i o Karlu Čapkovi se říká, že zemřel jako panic a nevšiml jsem si, že by lidé o něm říkali, že byl divný.

Pokud nekecáš, tak úplně v cajku asi nebudeš, ale i s tím se dá pracovat. 😉

Asi máš jiný žebříček hodnot a v něčem si snad jednička. Všechno je jednou poprvé.

Nejsi. Nejdůležitější je, co sama cítíš a co chceš.
Jedna moje kámoška o „to” přišla ve 25 (nebo 26). letech. Fakt pěkná holka, ani nebyla nějak stydlivá a kluci se kolem ní taky motali, ale prostě se na to ještě necítila, protože nenarazila na někoho vhodného a nebyla připravená. Za mě celkem respekt, je to možná lepší než bý promiskuitní hned od 15. A takových (lehkých) holek je čím dál víc. Najít holku, která je pannou ještě po 20 je vzácnost. Ale není to až tak extrémně vyjímečné. Určitě se najde víc takových i hezkých holek.

Být pannou po 30 už není moc obvyklé, ale nezapomeň, že je to každého věc a to nejdůležitější je, co sama chceš. A na žádné společenské konvence se tohle nevztahuje. I když jak říkám, dnes je „v módě” o to přijít hned, jak to zákon povoluje. Patnáct, šestnáct let zcela běžně. Raději nezmiňovat, že někteří začínají i dřív.

Šikovně nabídnout skočné nějakému prachatému dědouškovi, chvilku vydržet jak se bude třepotat a držet se kůzlátek slintat a jsi v balíku pro start lepší, než šukat zadarmo od mládí.

Normální to není.

To nejde… nevěřim.

Ne, vůbec. Proč bys měla?

asi anoo…