Odpoveď byla označena jako užitečná

Že se chlap dokáže postarat o dítě ještě neznamená,že je to nový typ otce.
Mění se všechno,takže i role rodiny ve společnosti.
Žádný „Nový Otec“ neexistuje.
Buď má,měl vztah k rodině a svým potomkům,nebo ne.
Tečka.

Už dávno se říkalo, že: Není otec ten, který zplodil, ale ten, co vychovává.

Upravil/a: quentos

Nedá se říci, že dnes jsou otcové jiní, jen se možná zvyšuje počet těch pečujících, úměrně tomu, jak dnes funguje moderní rodina. Pečující otec podle mého názoru pomáhá matce tím, že zčásti převezme všechny ty tradiční činnosti matky: přebaluje, krmí, chodí s nimi ven, vychovává, apod.

Byl jsem „pečující otec“ již v 80. letech. Taky vařící a uklízející a plenky peroucí manžel.
Výsledek se samozřejmě dostavil – rozvod, alimenty.

Myslím si, že dnešní otcové nejsou příliš jiní
než v naší generaci. Podle mne otcové začli
o děti pečovat společně se ženami v době,
kdy se ženy začaly častěji zapojovat do veřejného
života, chodit do práce apod.

Rozdíl bych viděla snad oproti generaci našich rodičů, prarodičů…

Je mi čtyřicet a jsem dcerou pečujícího otce. Můj táta byl od poloviny sedmdesátých let do konce osmdesátých tím, z čeho jsou dnešní mladí lidé „vyvalení“.
Můj názor? Je to přirozené a hezké. Jako dítě opečované oběma rodiči mohu říci, že je to dobrý způsob, jak se věnovat dětem.
Rozumím tomu, že jsou lidé, co to třeba v sobě nemají, takovou tu mateřskost, ale mně přijde, že pečující táta si vytváří s dítětem krásné pouto a myslím, že ho to o mnohé obohatí. Prospěch pro dítě je naprosto pozitivní.
Tátové, kteří se radují z novorozeného dítěte v hospodě a začnou dítě vnímat jako osobu, až když je mu 6, nebo víc let, okrádají hlavně sami sebe.

Nelze paušalizovat. Myslím, že v dnešní době jsou otcové stejní jako v minulosti. Se stejnými pocity a podobně. Faktem je , že věkový průměr otců roste. Možná jsou o něco zodpovědnější. Je to však dáno i historickým vývojem. Dnes mají otcové také více času,méně času potřebují dnes k materiálnímu zajištění než před 50 ti léty.Skutečností zůstává , že více otců je u samotného porodu. V minulosti to nebylo možné, nebo chodili muži na dvůr a pili kořalku. Možná že díky většímu časovému prostoru věnují otcové i více péče dítěti a starosti o něj. Kolem sebe vidím otce kteří hodně pomáhají, jiné zase kteří velmi málo.
Obdivuji otce, kteří se sami starají o děti a sami je živí. Znám několik takových i už s dopspělými dětmi aq velice si jich vážím.

Nemyslím si, že by se myšlení mužů a vztah otců k rodině nějak zásadně změnil, nebo že by rapidně přibylo těch tkzv. „nových otců“. Dříve spíš neměli muži tolik příležitostí, aby o děti pečovali, i kdyby chtěli. Dnes je to spíše naopak, mužům je čím dál tím více vnucována ženská role. Jsou asi tací, kterým to vyhovuje a berou to jako příležitost. Nejspíš jsou i muži, kteří se této role ujmou více proto, že je to třeba „in“. Ale upřímně řečeno si žádného konkrétního ve svém okolí nevybavuji – s jedinou výjimkou, ale to byl rozvedený kolega mého manžela, který dostal syna do péče, protože jeho bývalá manželka na dítě kašlala. Ale to byl živitel, pomáhající i nový otec v jedné osobě.
Většina otců v mém okolí se drží role živitelů a občas pomáhajících a já jsem přesvědčená, že je to tak správně. Můj muž je živitel, občas s něčím vypomůže a to mi vyhovuje. Nepotřebuji od něj, aby dělal všechno za mne nebo aby byl „mámotáta“.

Žena se postupem času dostává více ke kariéře a času na pěči o ratolesti ubývá. Mateřská dovolená netrvá věčně a tak se část poviností přesunula směrem k otcům, kteří se s tím postupně vyrovnali. Někteří to oceňují a jiní pouze akceptují. Je to krok správným směrem, protože otcové už nebudou tak bezradní jako před lety.

„Psychologové totiž tvrdí, že… Hovoří se o tzv. novém otcovství = new fatherhood.“ Kdo tu otázku pokládal?! Není to přeci „new fatherhood“ ale tata grijuliu!