Když chcete něco velkého dokázat, je důležité mít k tomu dobrý či skutečný důvod?

Nevím, co určitý jedinec považuje za něco velkého. Být v něčem vynikající, výjimečný, něco nového objevit, vytvořit atd.? Kdo hledá, najde, někdy ale nenajde. Má to tak být.

Takový cíl jsem nikdy neměla, spíš jsem se snažila získat především vzdělání, dokončit školu, získané vědomosti si stále rozšiřovat , někomu pomáhat, když bylo třeba. atd.

Za nejdůležitější hodnoty, které se mně vždy nedařilo získat, bylo zdraví. Stále o ně pečovat je velmi dobrý, ale i skutečný důvod.. Přece život je jako na houpačce …

Myslím si, že se to v mém životě událo nějak takto:

"Ano, mohla jsem v životě udělat něco jinak, ale udělala jsem, co jsem udělala. l. Špatné i dobré se stalo, ale už nejsem tím, kým jsem byla, posunula jsem se, a o tom celý růst je! " Neznámý autor.

Já bych to viděla poněkud jinak.

Člověk by se vždycky měl snažit to, co dělá, dělat co
nejlépe, bez ohledu na to, za jak „velké“ to považuje.
Jestli to bylo opravdu velké, posoudí jiní a ukáže čas.

Řeknu to takhle – pokud chceš „něco velkého dokázat“, tak to NEDOKÁŽEŠ! Je to podobné, jako chtít být spisovatel, místo chtít napsat knihu(y). Provotní je stanovení KONKRÉTNÍHO cíle a udělat první krok, pak druhý, pak další atd.

Jak píše ivzez – časem se ukáže, jak velké to je. Pokud jde o motivaci, tak potřebuješ nikoliv dobrý, ale SILNÝ důvod. (i kdyby byl pomýlený)

Joale stejně není žádný důvod něco dokazovat.

Země se jednoho dne otřepe a hotovo, otázka včetně lidského poznání vyřešena! ;)

Určitě je dobré mít dobrou motivaci. Jako mladý jsem měl dostatek elánu a chuti vystudovat školu, založit rodinu a vychovat děti. Příliš vysoké cíle jsem si nikdy nekladl. Teď, ke stáru se můj život skládá z množství malých cílů a přání, které si pomalu jedno po druhém plním a vždycky mám radost, když si něco užitečného pořídím. Za největší cíl jsem si letos uložil, že budu trochu cestovat do zahraničí, možná i příští rok. Nejdůležitější pro mně je, abych VŽDY měl nějaký cíl, třeba i malý a ne jen pasivně vegetovat. Abych neměl pocit, že mi život utíká jako voda mezi prsty.

Především to musí být důvod který dlouho přetrvává, protože cesta k úspěchu je nejenom píle ale i trpělivost a schopnost dotáhnout věc do konce i přes komplikace, i přes to že vás to zrovna nebaví a za rohem máte lepší zábavu 🙂 Nejúčinnější dlouhodobou motivací je zřejmě obyčejná touha po uznání, nebo touha po penězích 🙂

Upravil/a: anonym

Bez motoru činnosti, filologie a s pár náboji které dokážou výstřelem ve škole zjednat mou spravedlnost, mám důvod, nebo mě šikana dohnala k něčemu velkému, na co nikdo nezapomene? Nebo jak k tomu přijde pan ředitel, vešla-li jsem k němu nápadně vyzývavě, sama si roztrhla halenku a svým kolegyním sdělila, vidíte jak to bylo jednoduché? A je fuč.
Doporučuji dělenou stravu. Pokud jsem zapálen pro ‚velkého dokázat‘, žádný dobrý a důvod není popisem chtění stát se třeba odborníkem, umělcem, houslistou, prostě je svůj. Důvod, proč, dobrý, to je pohled z okolních subjektů. Sousedka si myslí, .. no ano, ale on když hraje na tu kytaru, tak , . . . A co když někoho zabije? … Proboha! … Von má tak divný vočiska. . .. a má k tomu důvod? … No, to nevím, ale lepší je dávat si pozor, hlavně večer když se vrací z účinkování na koncertu. Co kdyby mu praskla struna! … Já to věděla!